Danton

Už ani nepamätám, ktorému francúzskemu filmu som dal viac ako tri hviezdičky. Tento si to napriek niektorým povedzme že provokáciám celkom zaslúži. Mierne zdĺhavý začiatok a množstvo filozofických monológov či horkokrvných vzplanutí môže spočiatku odradzovať, ale postupne vyvstáva iba jedna línia, ktorej sa príbeh verne drží. Záver má naozaj zaujímavú atmosféru. Herecky Depardieu-ovi výborne sekunduje poľský herec Pszoniak. Wajda si zaslúži pochvalu za réžiu. (25.09.2014)

Režiséři se obvykle vymlouvají, že historická věrnost se nedá kombinovat se zajímavým příběhem. Tenhle film přes svou historickou přesnost na vás zaútočí ostřím žiletky. Poslední hodiny Dantonova života se odčítají a vy sledujete, jak jemu i Robespierovi docházejí ideály. Jejich životy už dávno ovládla politická nutnost a oni si to konečně počínají sami uvědomovat. V mrazivém závěru sledujeme zděšeného Robespiera naslouchat článkům Deklarace občanských práv. Kam se roku 1794 tahle práva poděla? To sama moc užírá ty, kteří ji užívají. (28.01.2004)

Nepochopil jsem, jak film zapadá do dobového Polska. Ve smyslu, kdo má koho reprezentovat, kdo je čeho symbolem. Neumím tak říct, v čem tenhle film byl ve své době výjimečný. Pokud odhlédnu od dobového kontextu, tak se mi to celkem líbilo. Jenom Danton se chová jako dítě, hodně fatalisticky, a to mi přijde dost nepřirozené. (10.10.2021)

Trochu (trochu dost) mi na tomto filmu vadí jeho pojetí, kdy je Danton proti Robbespierovi stavěn jako zastánce individualismu, a to v pojetí posledních dekád 20. století. Je to anachronismus, značná autorská licence a přihřívá si tu polívčičku liberální pravice. Toť má velmi silná výhrada a zdroj takřka odporu k tomuto filmu. Uznávám jeho řemeslné kvality a herce, ale nemohu prominout, že tvůrci fakticky zneužili historii pro svoje ideologické "vypořádání se" s tehdejší "druhou stranou". Samozřejmě  podstatně více doporučuji Francouzskou revoluci. (10.07.2006)

Francouzská republika je ve druhém roce své existence a začínají se projevovat nedostatky. Není chleba a lidé začínají být nespokojení. Jeden z vůdců M. Robespierre je pro zavedení teroru a masových poprav všech "nepřátel revoluce" jako prostředku pro udržení disciplíny. Do Paříže však přijíždí i G. Danton. Také vedl revoluci, ale je pro mírnou cestu. A lid ho miluje. Intriky a souboj hlavních osobností Francie konce 18. století - to je stěžejní náplň Wajdova filmu. Kdo nakonec zvítězí a získá moc? Celým filmem se táhne všudypřítomný strach. Strach z přítomnosti, strach z lůzy, strach z protivníků i z lidí v nejbližším okolí. (04.03.2016)