Otec a otec

Snít o tom, že můj otec je Pierre Richard a můj otec je Gérard Depardieu nemůže být bráno, po skončení tohoto mile komediálního příběhu, jako neúcta ke skutečným biologickým rodičům. Podlehnout toitž citlivě vystavěnému humoru Francise Vebera, upřimným očím Pierre Richarda a přirozenosti Gérarda Depardieuho za podpory další hudební geniality Vladímra Cosmy je přece tak snadné . (03.11.2007)

Druhá spolupráce Pierra Richarda, Gérarda Depardieu a Francise Vebera není tak ztřeštěná jako mé milované Kopyto, ale naštěstí to neznamená, že by nebyla vtipná. Nebo že by snad nudila. Naopak se mi líbí, jak se Veber rozhodl netěžit z toho, co se mu v Kopytu tak povedlo, ale vydat se téměř úplně jinou cestou... A jak zase uspěl. (10.08.2014)

Jeden z najoriginálnejších scénaristov Francis Veber, duchovný otec Françoisa Pignona (dedič tuláka Charlieho), si hravo poradil aj na režisérskom poste a nezaostal za Yvesom Robertom, režisérom série o blondínovi. Obzvlášť mu vyšla trilógia Kopyto, Otec a otec a Utečenci, v ktorej spojil Pierra Richarda a Gérarda Depardieu, dvoch famóznych hercov. Ten prvý hrá celým telom, je z rodu Funésa, len na rozdiel od funesovských hrdinov je tak trochu hračkou v rukách nemilosrdného osudu, teda Vebera. Funes dej určuje, Richard na dej reaguje, ale pozor! nie je to žiadny blbec, ako napríklad inšpektor Clouseau. Francois Pignon je v podstate génius. Depardieu hrá očami, je z rodu Gabina. A spolu to medzi nimi iskrí a horí. Jeden z najoriginálnejších scénaristov tak vytvoril jedno z najoriginálnejších hereckých spojení. Ak k tomu prirátame hudbu Vladimira Cosmu, vyjde z toho naozaj fantastická trilógia. To, že je neopakovateľná, sa ukázalo, keď Veber spojil Depardieua so Jeanom Renom vo filme Drž hubu. Tam hral skôr toho Pignona, aj keď sa tá postava volala ináč. Reno je skvelý, ale dvojica D plus R bola jedinečná. Ešte slabšie to vypálilo s tou Osinou. Ak by ste sa ma opýtali, ktorý film trilógie mám najradšej, bolo by to, ako keby ste sa matky opýtali, ktoré zo svojich troch detí má najradšej. Alebo lepšie - ako keby ste sa syna opýtali, ktorého zo svojich troch otcov má najradšej. (26.07.2020)

No trochu jsem váhal mezi 3 a 4, ale ty 3 by asi nebyly fér, když je dávam průměrným romantickým slaďákům, u kterých se určitě tak nezasměju. Tedy ne že bych se válel po zemi bez přestávky, ale humorem se tu docela nešetřilo. Samozřejmě většina je postavena na rozdílu hlavních charakterů, což je sice provařené téma, ale když je takto v luxusním podání težko se mu odolává. Richarda moc nemusím, ale byl tu docela roztomilý, a Deardieu ... ten chlap má prostě šmrnc o tom žádná. (29.11.2009)

V 70. a 80. letech se u nás hodně chodilo na Pierra Richarda. Člověk si tady připadal jako blázen, a tenhle každým coulem sympatický kudrnáč mu dodával uklidňující pocit, že i v daleké Francii je na tom někdo podobně. A k tomu ještě dokázal člověka slušně rozesmát, což se cení vždycky. Z jednoho i druhého důvodu vidím proto tyhle filmy jako nadčasové. Pamětník je zároveň taky rád lehce nadhodnotí, a to bez přílišných výčitek svědomí - nostalgie mu už takto velí. Otec a otec možná není úplně nejlepším filmem Velkého blondýna, ale já ho mám nejradši. Vzpomínka na skvělý rok 1986 (osmnáct je vám holt jen jednou), na návštěvu krnovského kina s přáteli (dávno zmizelými v propasti času), a konečně na samotný film (myslím, že je fakt dobrý) - to všechno dělá svoje. [Dokonce si dodnes pamatuju na předfilm: Byl o Haileyově kometě. Zpívali tam něco jako "blíží se kometa, bude konec světa". Moc pěkné představení to bylo léta onoho, jen co je pravda.] (01.05.2007)