Zo života chlapca

Samozřejmě nemám rád to, čemu se říká "amerikanizace života" nebo schovávání všech kulturních projevů pod jednu zástěru (mohé sice láká se pod ní podívat, ale jiní zase ví, že tam nic neni. Na druhé straně pohled na film jako "Dospívání po americku" je pervertovaný  a nesmyslný. Tohle se může stát kdekoli, mírou je pouze dosažení příslušné míry brutality. Trojúhelníkový půdorys je hodně sevřený: žena je neschopná žít samostatně a když promrká všechny své peníze z prvního manželství, s úlevou vleze do druhého), jejím druhým manželem je psychopat (o kterém se bohužel nedozvíme téměř nic, snad, že to o sobě ví či to tuší, ale považuje to za běžnou realitu jako všichni psychopaté), oba vychovávají kluka, kterému není co závidět, ale má tuhý kořínek. Nakonec dojde k očekávané katarzi a útěku. Jsme opět na zastávce greyhoundů. Je to opravdu konec nebo jen další začátek? (04.03.2023)

Zaujímavý film na stále aktuálnejšiu tému domáceho násilia. Tentoraz medzi dorastajúcim chlapcom a jeho otčimom. Neprináša prakticky nič nové, obdobné situácie, postupy, dialógy, to všetko už som videl vo viacerých variáciách. Nové sú iba dva výnimočné herecké výkony. Mladučkého Leonarda DiCapria, ktorý rovnako dobrý výkon odviedol v tom istom roku aj vo filme Čo žerie Gilberta Grapea? A neprekonateľného Roberta De Nira s jeho dokonalým stvárnením postavy zakomplexovaného malomestského primitíva, ktorý k svojmu prežitiu potrebuje mať pocit moci nad niekým normálnym, najlepšie nad takým, ktorý jeho postavenie začína ohrozovať. (30.03.2012)

Herecky koncert De Nira a DiCapria. Paradni scenar, solidni kamera a velmi, velmi dobra hudba. Postavy byly skvele prokresleny a hlavne vyborne ztvarneny. Dej je promakany do detailu. U filmu se bavite a zaroven jste napjati az do samotneho konce... Takle podle me vypada prave drama! Zaslouzenych 5*... (23.02.2007)

Ještě předtím, než se nejmladší z rodu Monteků osudově zamiloval do Julie, střihl si jednu ze svých zásadních rolí první fáze kariéry. Rok 1993 byl pro DiCapria ostatně rokem zlomovým. Mentálně nemocný mladík v adaptaci románového bestselleru Co žere Gilberta Grapea? byl společně s příběhem Tobiase Wolffa obrovskou výzvou, kterou tehdy devatenáctiletá (ano, i já bych mu ve filmu tipoval maximálně čtrnáct) naděje chytila pořádně za pačesy. Navíc si ho pozorně všímal jeho herecký parťák Robert De Niro, který ho později doporučil velikánovi Martinu Scorsesemu. V dramatu podle Wolffovi autobiografické knížky zaujal svým nadhledem, střídáním komických i dramatických poloh a přesvědčivostí, se kterou vytvořil velmi zajímavou studii dospívajícího hocha, který čelí útokům despotického životního partnera matky. Zřejmě nejkomplexnější film Michaela Caton-Jonese o maskách, které nosíme a sundáváme, jen škoda lehce zanedbaných vedlejších postav. Herecky nicméně famózní: Leonardo DiCaprio, Robert De Niro i Ellen Barkin – a teď se můžeme hádat, kdo byl nejlepší. (28.12.2013)

Parádní film s průměrnám scénářem, který zvedají hlavně herecké výkony hlavních představitelů. Robert De Niro je úžasný a ani se mu nedivím, že toužil pořádně toho spratka DiCapria profackovat. Každopádně má tento snímek hromadu much, jejichž vychytáním by se mohlo jednat o jeden z nejpovedenějších filmů. Třeba vedlejší postavy mají zbytečně málo místa, scénáristovi se nepovedlo rozepsat jednotlivé konflikty mezi postavami a dotáhnout je do konce. Samotný závěr pak působí sice přirozeně, ale zároveň by mohl být údernější, takhle se jedná až o moc jednoduché ukončení děje. Škoda, ale stejně jsem se bavil... [TOP 19/6 83%] (23.02.2007)