Cigáni idú do neba

Kdyby to bylo alespoň takhle:-/ Distributor je idiot nebo Klára Samková. Film je situován do rómského prostředí!!! Co to proboha má být??? Ještěže se to nemusí přejmenovat na Romové jdou do nebe, nebo Občané neevropské rasy jdou do nebe nebo Indo rusové jdou do nebe. Vždycky to byli cikáni, cikáni to jsou a taky budou, tak jakýpak rómové, pche. To je rasismus, vymýšlet jim jména, na která nejsou zvyklí!!! (22.11.2006)

Romanticko-poetický snímek o cikánech z přelomu 19. a 20. století. V té době byli cikáni ještě opravdu kočovný národ, který měl svou čest. Nechtěli si nechat dávat milodary a peníze. Raději si vše sami... ukradli. Ano, svatí nebyli ani tenkrát, ale šlo je pochopit. Hlavní pro ně byla svoboda, nevázanost, volnost, kočování, koně,... Zkuste dát dnešním cikánům radu, která zazní od jednoho z nich hned na začátku filmu "Nemiluj peníze, zradí tě." Pokud má někdo rád romskou kulturu a jejich folklór, může si přidat jednu hvězdu navíc. (08.03.2014)

Nádhera,nádhera, baladická hudební nádhera. Rómští lidé, kteří nade vše milovali svobodu a nezávislost. Krádež koní považovali za samozřejmou součást svého života, nikoliv za zločin. Nádherný film. Viděla jsem jej v r.1976 v kině, nyní jsem měla možnost koupit si ho na DVD. Nic neztratil na své kráse a melodičnosti. (05.11.2007)

Pěkný, poetický a romantický příběh. Krásně natočeno, ale něco tomu chybí. Když to srovnám s českým trapným Romingem, tak je tohle mistrovské dílo, ale dokonalé rozhodně není. Jsou tu krásné barevné kostýmy, ježdění na koních, putování s cikány a jejich odhalená duše, ale především konec se vzpírá jakémukoliv mému chápání! To je šílenství! Ten je moc i na cikány. A potvrzuje, že zbraně nepatří do rukou dětem. (19.04.2008)

Přenádherný film o cikánech. I když si odmyslíte všechnu romantičnost, i tak člověka musí napadat, jací by cikáni byli, kdybychom jim (my bílí) nezakázali v padesátých letech kočovat. A to dokonce přímo zákonem! Tihle sobodomyslní romantici, rváči a hrdobci nikdy nebudou schopni vstávat denně v šest do práce, včečer si pustit zprávy, aby se dověděli, co nového si myslí nějaký pitomec z jedné partaje o jiném pitomci z druhé partaje, hlídat si tajli a stressovat se nad prospěchem svých dětí. Jestli je k tomu nutíme, pak poroučíme větru dešti. A jestli jsou dnes shrbení, pokřivení a agresivní, můžeme za to my; můžeme si za to sami. Kdybychom je kdysi dávno nechali žít po svém, dodnes by táhli zemí od sklizně meruněk po sklizeň řepy, dnes už asi v karavanech, a nenaráželi bychom s nimi víc, než že by nám občas cestou pomohli od nějaké slepice. Jenže bohužel, dohnat ani vrátit se to nedá. Dnes už nezbývá víc možností, než se dojímat nad romantickými muzikály. (19.10.2005)