Na ostrije meča

Film na motivy skutečných událostí. Na samém začátku porazila nová moc kontrarevoluci a vyhnala armádu ukrajinských nacionalistů ze země. Zbytky v čele s bývalým generálem Turčinem (předlohou mu byla postava Jurko Ťuťunnika) ustavily v Polsku emigrantský výbor s cílem pokračovat v ilegálním boji na Ukrajině. Členkou výboru je i mladá dívka Natalka Storoženko, která se v doprovodu bývalého četnického rotmistra vydává zpět do Kyjeva, aby na místě zorganizovali nacionalistický odboj. Hned na nádraží je poznává Kovalčuk, ale zůstávají na svobodě, i když Kovalčuka bývalý četník zná jako svého protivníka z Čeky. Ukazuje se, že čekistu z bezpečnosti vyhodili a naopak ten se prohlašuje za mluvčího Všeukrajinského Osvoboditelského centra. Dochází k dohodě mezi emigrantským centrem a domácí sítí a Kovalčuk je pozván do Polska.
Na území západního souseda má hned po přechodu hranice problémy s polskou tajnou službou, ale ukazuje se, že na růžích ustláno nemá žádný emigrant a od Ukrajinců už dávají ruce pryč dokonce i Francouzi. Přesto, nebo možná právě proto, přesvědčí generála Turčina o nutnosti návštěvy Ukrajiny. Turčin zpátky ve své domovině nevěřícně kouká na krajany, kteří nejenže nechtějí pokračovat v boji, ale bez problémů přijali mírový život v sovětské Ukrajině. A když ho od dalšího boje zrazuje dokonce vlastní sestra, mění se a jde se sám přihlásit na gubernské GPU.
Zatím se vyjasnilo, že vše, co o sobě Kovalčuk prohlašoval, je krycí legenda a celou dobu pracoval pro sověty. V době, kdy Turčin prohlédl a odmítl dále bojovat, se mu v Polsku podařilo získat archív emigrantů a prchá s ním (a s Natálkou, která prohlédla) zpět do Svazu. (chamonix)