James Bond: Len pre tvoje oči

Nejdřív bych chtěl vychválit, že se tvůrci odklonili od stylu, který razili poslední čtyři díly a Bonda vrhli na počátku osmdesátých let do nové éry špionážního filmu. Tady končí legrace a nastává čas pro pravé drama. Celou dobu jde Bondovi o život. Bond nemá ani čas na nějaké pátrání, spíš se jen brání všelijakým útokům, které přicházejí ze vzduchu, na zemi i pod mořem. Exteriéry jsou velmi přitažlivé a z filmu dělají tak trochu luxusní druh zboží. Škoda jen některých nepovedených efektů. Například promítání pozadí za lyžujícím Moorem apod. Oproti skutečnosti byly tyto záběry přesmíru zelené. To i v deset let starším snímku to měli takříkajíc vychytanější. Jinak velmi zdařilá a napínavá bondovka a poprvé velmi sexy a nadčasově moderní Bond girl. (15.11.2012)

Po Bondově minulém opulentním sci-fi výletu do vesmíru nastoupilo razantní zklidnění, ale to vůbec není na škodu. Docela zajímavý příběh, úchvatné středomořské lokace, dobré akce a Carole Bouquet jako jedna z nejlepších (v mém osobním žebříčku druhá) bondgirl vůbec, z této dvanácté bondovky dělají povedený zásek. (15.09.2010)

Na tomto filmu je asi nejlépe vidět, že bondovky jsou takové pohádky pro dospělé. Padouch užuž chce Jamese zabít, ale pak řekne něco jako: "Hohoho, ale nejdřív si tě vychutnám!" Načež kolem něj začne zběsile pobíhat a dá tak našemu hrdinovi dostatek času, aby se nějak vpravdě originálně zachránil, zatímco padouch se pořád šíleně chechtá. Ano, jednou se to dá snést, ale když se to v jednom filmu objeví pětkrát? Proč ho jednou prostě normálně neodprásknou hned když na něj narazí? Dále mě štvou některé scény, kdy si říkám jestli jsou Bondovi protivníci skutečně takoví kreténi nebo jestli se snaží udělat režisér kreténa z nás. Příklad? Automobilová honička. Zločinci jedou v nejnovějších fárech, Bond v jakémsi prapodivném prdítku. Zločinci po něm z dálky pálí seč mohou, načež přijedou až k němu. Bond jim s úsměvem zamává a... oni po něm nevystřelí! Přestože viditelně drží bouchačky v ruce! Když se takových scén navíc účastní vetchý téměř šedesátník Moore, kterému zde nevěříte nos mezi očima, vyjde mi z toho smutný závěr. Agent 007 ve For Your Eyes Only není vtipný, ale směšný. A mezi tím je velký rozdíl... (05.08.2007)

Chvílemi mi připadalo, že nesleduji Bonda, ale nějakou bláznivou akční komedii. Po úletu jménem Moonraker sice ubylo "vesmírné" nadsázky, ale i tak je Jen pro tvé oči naprosto zaměnitelný Mooreův kousek s další klasickou výstavbou děje. Akční scény s šíleným osmdesátkovým soundtrackem jsou sice fajn (honička v autech a na lyžích), ale zbytek je jen povinná dialogová výplň a odškrtávání položek ze seznamu (návštěva Q, návštěva záporáka, který Bondovi vysvětlí své plány, závěr s telefonátem...). Žádná inovace se nekoná, jen ledabylé přesouvání mezi lokacemi, v nichž si Moore vždy v jiném kostýmu odbude nějakou akční scénu (nebo ji vlastně udělá dublér) a pak to skončí. (02.09.2012)

Jaj Moore, Moore, tak se ti na stará kolena přeci jen zachtělo být akčním hrdinou? Koneckonců, proč ne, scénář na to je, zápletka se po doslova a do písmene ulítlém Moonrakeru vrací zpátky na zem, dokonce kamsi hluboku do flemmingovské historie a hraje se zase podle jednoduchých karet. Žádné super apokalyptické vynálezy, žádná super udělátka a super padouchové, ale stará dobrá KGB, nevypočitatelné podsvětí a jeden ztracený britský přístroj. A o něj usiluje jako 007, tak několik podivných subjektů z řad mafie... Je patrné, že se píší léta 80., zejména úvod filmu jako by vypadl z nějaké pokleslé americké detektivky tak typické pro onu dekádu, do toho nám hraje příšerný casio pop a už značně dýchavičný Bond Moore se snaží dokázat, že na to stále má. Má? Bez sarkastických hlášek, jejichž přívod mu scénář uzavřel, ani omylem. Doubla potřebuje snad i na běh do schodů, šarm veškerý žádný a jeho charakteristické machovství nahrazuje dědkovský sex-appeal. Naštěstí je tu druhá půle, kde se srovná jak zvuková kulisa, tak hlavní představitel a na Moorovku se odvíjí až překvapivě vážný a napínavý děj se snad nejlepším koncem, jaký kdy Bondové měli tu čest sehrát (telefonát ministerské předsedkyni). Přísně tajné je dřevitá špionovka, která narozdíl od Srdečných pozdravů z Ruska postrádá jednotící charisma hlavního aktéra a nám, kterým se z popkultury 80. let dělá špatně, připravuje několik horkých chvilek nevolnosti, ale v důsledku je to dobrá zábava s poměrně slušnou akční režií Johna Glena. Rozhodně lepší než galaktický úlet Moonraker, ale Moore byl stejně nejlepší tam, kde se nebral vážně. (08.11.2004)