Úsmev

Stejně jako některé jiné filmy, i „Úsměv“ bere něco běžného – v tomto případě úsměv – a přetváří to v děsivou věc. To filmu propůjčuje větší míru hrůzy, než jakou se může pyšnit mnoho hororů s nadpřirozenými stvořeními typu upírů nebo vlkodlaků. V záplavě nových hororů, jichž každý rok vychází celá řada, tak „Úsměv“ představuje závan čerstvého vzduchu, zase něco trochu jiného. „Úsměv“ je navzdory názvu jedním z hororů, které působí opravdu děsivě. Nespoléhá se pouze na lekačky, byť ani ty ve filmu nechybí. V první řadě kromě ústřední myšlenky sází na propracovanou atmosféru a síť hrůzy, která se kolem hlavní hrdinky Rose postupně utahuje. Jak ostatně jinak nazvat situaci, v níž Rose čelí smrtelné hrozbě, ale nikdo z jejích nejbližších jí podle všeho nevěří? Filmu to propůjčuje větší zdání realističnosti, neboť málokdo v dnešní době věří v existenci kleteb. O to strašidelnější je vše, co se v něm stane. Děsivost snímku zesiluje i skutečnost, že protivník, s nímž se Rose potýká, dokáže zaujmout různé podoby – podobně jako v hororu „Neutečeš“. Ani Rose ani diváci tak netuší, odkud přijde další nepříjemné překvapení, což je zanechává permanentně napnuté. I další prvky filmu, zejména práce kamery a soundtrack, slouží k posílení jeho atmosféry. Pojetí kamery reflektuje zhoršující se psychický stav hlavní hrdinky, která se ocitá ve stále větším stresu, jak bojuje nejenom o svůj život, ale i příčetnost. Hudba Cristobala Tapia de Veery se do filmu hodí. Byť nejde o soundtrack, který by lidé s velkou pravděpodobností poslouchali samostatně, do „Úsměvu“ zapadne bezchybně. Navzdory povolání hlavní hrdinky se film nezaměřuje primárně na psychologický ponor a studium duševních nemocí, nýbrž na její boj o přežití. To však není nutně na škodu. „Úsměv“ je v prvé řadě horor a byť si s psychologií pohrává, nejde o psychologické drama. Sosie Bacon v hlavní roli vykresluje svou Rose jako na jednu stranu traumatizovanou, na druhou stranu odhodlanou mladou ženu, a díky jejímu výkonu je snadné Rose začít držet palce a zajímat se o to, jak to sní dopadne. Sympatická protagonistka a poutavý děsivý příběh jsou dvě základní ingredience podařených hororů, mezi které „Úsměv“ bezpochyby patří. /70%/ (08.01.2023)

Za mě spokojenost. Finnův debut je kombinací nepříjemný štafety z Neutečeš s úsměvy z Vadí, nevadí. Stopáž je na horor do kin odvážná a nějakej cut by jí slušel, protože v některých místech děj spějící k nevyhnutelnýmu konci ztrácí na intenzitě. Ale ona to obyčejná teen infarktová popcornovka fakt není - čekejte kreativní záběry nevyřáděnýho rejži i zajímavou volbu hudby mísící nepříjemný zvuky s náboženskými chorály. Film je ukázkovým štemplem na to, že úsměv je nejhorší grimasou v hororech, ale je zároveň i křehkou mozaikou, do který kdybyste praštili logickym kladivem, tak se sesype jak hromádka karet. Celkově si přisadim čtvrtou subjektivní hvězdu za závěr, kterej je bohužel na papíře suchota nezúročující pořádně potenciální twist nebo morální dilema štafety, ale u šklebící se CGI potvůrky jsem měl chuť zavřít oči. P.S. - jestli chcete bejt šulini, tak se na někoho po filmu na wécku přes zrcadlo creepy usmějte. 70 % (28.09.2022)

Konečne nejaký poriadny horor. Som tak premýšľal, že čo si pustím na dobrú noc a spravil som dobre. Dejová linka bola síce taká klasická hororová, podľa šablóny tajomný bubák a pátranie po tom, ako sa zachrániť, no tento film ponúka aj niečo navyše. Čo chýbalo na hororových prvkoch (mohlo toho byť viac a menej predvídateľné), to sa doplnilo v druhej rovine. Viac hororom to totiž bolo v tom zmysle, ako sú ľudia k sebe nevšímaví a ľahostajní, žiaľ ide o smutnú realitu. Chudák hlavná postava sa nemala komu zveriť, každý dával od nej ruky preč, vrátane snúbenca. Ostala sama len s jednou spriaznenou dušou a v tomto smere padol záver filmu ako riť na šerbeľ. Silný nadpriemer. 85/100 (27.12.2022)

Že půjde o psychologický horor mi bylo jasné v okamžiku, kdy se ukázalo, že v něm vystupuje více než jeden psycholog. Že půjde o horor zajímavý, k tomu jsem dospěl v průběhu děje. Tahle záležitost měla svou kvalitní atmosféru i napětí, lekačky sice byly přítomny, ale nevypadaly tak zoufale blbě, jak to, bohužel, bývá obvyklé, a přestože to byla chvílemi pěkně krvavá podívaná, nefungovala tady jako hlavní nástroj strachu. Ale nebudu jen chválit, protože film měl i své zápory. Ten první je spíš mým osobním problémem, protože mi vůbec nesedla představitelka hlavní role; horší bylo ale to, že ač se příběh tvářil originálně, už jsem na podobné téma několikrát narazil. Stalo se tak například ve snímku Fallen (1998), tvůrci vlastně jen nahradili pískání tím milým úsměvem. Taky nedokážu pochopit, proč si filmaři nevezmou na scény, v nichž se používají nože, nějaké poradce. Tohle bodání do hrudní kosti a do žeber jako do změklého másla je už opravdu zoufalé. Ale přes veškeré výhrady jsem musel uznat, že jsem se po celou dobu vcelku dobře bavil, a to se mi, bohužel, u filmů s hororovou tématikou příliš často nestává. P.S. Moc hezká snaha o Schrödingerovu kočku:-) / Poučení: Jsi-li lekavý typ, používej raději plastové nádobí. Pokud jsi i ekolog, jdi do dřeva. (10.01.2023)

Psycho horor, vcelku vydarený. Nebola to legendárna Samara, ale niektoré ľakačky vyšli a pani s tečúcimi slinami sa menila na stále desivejší tvor. Film dokáže udržať napätie, pretože tej chudere sa to zlé deje v podstate stále. A to je na skoro dvojhodinový film chvályhodné. Takto to asi vyzerá, keď psychiatrička potrebuje dobrého psychiatra. (06.11.2022)