Obsahy(1)
Divadelní inscenace nezávislého divadelního spolku JEDL z Divadla X10. Osvědčenému triu tvůrců Nebeský-Trmíková-Prachař posloužil antický námět k originálním variacím a úvahám o vztahu ženy a muže a o hranicích, které nelze překračovat, ani když se láska změní v šílenou nenávist. Tvůrci dále k inscenaci přizvali malíře I. Korpaczewského, konceptualistku M. Titlovou Ylovsky a hudebníka J. Šikla, které přímo zapojuje do dramatického tvaru a dílo tak vzniká akčně, přímo před diváky. (Česká televize)
(viac)Recenzie (5)
Sytě bodavá meditace "JEDLíků" nad sítem citů s pronikavě p/r/ožitkovým jedem. ()
V titulcích pořadu uvedeno: režie Robert Sedláček; divadelní režie Jan Nebeský. ()
Pozoruhodná stylizace vzájemných citů vyjádřená skvostnou mluvou Trmíkové a Prachaře. Toto je skutečné divadlo. ()
Podobná avantgarda není úplně můj šálek kávy, ale i tak musím představení přiznat vysokou profesionalitu a invenci. Lucie Trmíková ze sebe vydává úplně všechno, zdatně jí sekunduje David Prachař, kongeniální hudba je dalším plnohodnotným aktérem představení a rovněž zapojení výtvarných umělců a vznik jejich děl přímo na jevišti rovněž skvěle dotváří celkovou atmosféru. Vznik inscenace jistě klade na všechny vysoké nároky a je znakem skutečného mistrovství, že vše do sebe zapadá, jak má, a vytváří jeden dobře provázaný celek. Zřejmě se ze mě ani po tomto zážitku nestane přímo fanoušek současné divadelní avantgardy, ale uznale tentokrát musím zatleskat. Podobné ztvárnění s sebou nicméně nese nutnost silného přehrávání, což zřejmě koresponduje s duchem dnešní doby. Jelikož tíhnu spíš k niterným psychologizujícím dramatickým polohám, zůstanu i nadále věrný spíš klasickému divadlu, i když jeho okořenění některými současnými inscenačními postupy by mi určitě také nevadilo, naopak. Ani klasické divadlo nemůže ustrnout. Je určitě dobře, že tentokrát se ČT oprostila od své tendence vybírat si komerční divadelní kýče a zprostředkovala skutečné umění, byť většinovému TV divákovi se tím asi nezavděčí. Podbízení se pokleslému většinovému vkusu by ale ani nemělo být cílem veřejnoprávní televize, to nechť přenechá raději jiným. ()
Lucie Trmíková se vztahy zabývá ve svých scénářích už podruhé. Poprvé v divadle Manželská historie. Já se pravda v těchto nových inovacích moc nevyznám. Na jedné straně antika, na druhé divadelníci vypadají, jako by přiletěli z budoucnosti. Vypadají tak jejich kostýmy i scéna. Působnost malíře bych možná ještě chápal, ale tzv. konceptualistky vůbec ne. Pravda je jedna, vyjádření nenávisti ženy, která může být nekonečná se povedlo. Oba herci ze sebe vydávají maximum, ale v celkovém kontextu to u mě zůstává u třech hvězd. ()