Salton Sea

Začalo to hodně slibně, pak to gradovalo a mně se to líbilo čim dál víc a na konci to stálo za starou bačkoru. Val Kilmer se dostane do světa fetek a smažek, na který donáší jen proto aby pomstil smrt jeho ženy, kerou mu polda oddělal. Solidní snímek od D.J. Carusa, kterej nemít pár renonců, tak by se moh dostat mezi "horních 10 000". Nicméně aby člověk mluvil ještě dvě minuty potom co mu palicí projde kulka, že si dealeři během šacování druhýho nevšimnou neprůstřelný vesty, a že s kulkou v pupku bude člověk hrát na trumpetu, to fakt nepřekousnu. A taky to šlo natočit dost syrovějc-něco jako Trainspotting...ale ten je jenom jeden. Nicméně je to docela příjemný překvapení. (20.12.2009)

Mám rád príbehy mužov, ktorí si uvedomia, že po strate lásky cudzím pričinením nie sú ničím a tak sa (tesne pred vstupom do pekiel) idú pomstiť. Krvavo a bez milosti. Už aj tak nemajú čo stratiť. Revenge movie SALTON SEA je ozvláštnené tým, že dlho ako revenge movie nevyzerá. Caruso výborne režíruje a má pevne v rukách atmosféru i hercov. Hlavne Val Kilmer sa na chvíľku zasa vrátil. (01.11.2004)

V ako Salton Sea, ktorý ale takou s(ú)kromnou vendetou je. Postava (alebo postavy?) Vala Kilmera trumpeťáka, feťáka a pomstiteľa síce zomreli, no Val Kilmer s týmto snímkom aspoň na chvíľu ožil (ťažko si Salton Sea bez neho predsťaviť). Perfektne vykalkulovaná mozaika, ktorej krásy, koniec koncov ako to už býva, oceníme a vychutnáme až na konci. Btw viete ako Medvedík Pu strkal nos do včelieho úľa? (06.01.2008)

Myslel jsem si, že Val Kilmer neumí hrát a to nejen na saxofon. Salton Sea mě přesvědčil o opaku. Je to úžasná podívaná (hlavně scéna, kdy Val hraje na saxofon ať už na pláži nebo v pokoji, kde všude jsou plameny a scéna je zpomalená). Opravdu skvěle zvládnutý film s možná na první pohled komplikovaným scénářem. Ten však překvapí. I Méďovi Pů se to líbí ;-) (18.06.2004)

Táhlý děj, který si hraje na rafinovaný příběh s promyšlenou zápletkou, a tentokrát více než kdykoli jindy. D. J. Caruso není schopen přijít s novou myšlenkou a tak využívá ty již dávno zažité - množné číslo používám zcela úmyslně -, nulová překvapivost se tak postupem času stává hlavním důvodem u kolísání atmosféry a hlavně pozornosti diváka... snímek začínán nudit. Prvním schématem je snaha o vykreslení atmosféry bezmocnosti, klasické feťácké doupě, hlas vypravěče jakožto nejsnadnější způsob vysvětlení nastolené situace a samozřejmě příjemné filtry a hudba. Caruso však nebre feťáka jako neustáleného vypravěče a pracuje se snímkem jako s obyčejným kriminálním dramatem. V druhém schématu se seznamujeme s hrdinovou minulostí a je nám naznačováno, že tenhle příběh má více vrstev a vůbec není jednoduchý, zůstává však pouze u náznaků, které na mozkové receptory útočí jeden za druhým, braňme se. Třetí je známá cesta pomsty, která je příliš rafinovaná a hrdina diváka stále překvapuje svou rafinovaností a důvtipem, hraje si s ním stejně jako s předmětem své msty. Jenže opět je to pouze póza. Krom neustálého oblbování a předkládání 'starých známých principů' tak nemá Selton Sea nic co by nám mohl nabídnout. Vlastně ano, přihlouplého Medvídka Pů bez nosu a s legračním úsměvem. [TOP 19/7 69%] (29.03.2007)