Kinoautomat: Člověk a jeho dům

Dobrý nápad, iluzorní a nezajímavé volby, nenavázanost děje (jak mě by zajímalo, jak se může pan Novák dostat od vraždění vrátného do auta přijíždějícího! k hořícímu domu) a, jak říká Ony, publikum, které volí očividné zápletky místo aspoň mírných tvůrčích výzev. Že to není film, ale cirkusová atrakce, snad netřeba dodávat. (25.06.2010)

V kine/divadle je premietanie a uvádzanie Kinoautomatu nesmierna zábava. Samozrejme musí byť vtipný moderátor, čo Matonoha zvládol a je otázka, či záleží aj na výbere možností. Osobne sa domnievam, že je to úplne jedno a v tom vidím menší nedostatok, alebo ako to lepšie nazvať, celého geniálneho projektu. Záver taktiež nijak zvlášť negraduje, avšak objektívne treba uznať, že nakrútiť niekoľko bláznivých záverov by bolo nad finančné a časové možnosti tvorcov. Dúfam, že tento projekt nikdy nezmizne z kín a bude predvádzaný ešte ďalším generáciám. Osobne by som privítal aj nejaké stretká fanúšikov, kde by sa rozoberali všetky rozvetvenia, na akom predstavení sa rozhodnutia divákov najviac líšili, čo z toho vyplýva a tak ďalej... (05.08.2017)

Věkový průměr ve Světozoru byl toho večera znepokojivě nízký a do sedadla jsem usedala s pocitem, že to mému požitku z projekce uškodí. Ono je totiž docela snadné odhadnout, jak bude hlasovat stejná věková kategorie, v které se nacházíte vy. Z toho vyplývá, že moment napětí a následného překvapení, která z variant bude divákovi promítnuta, se exponenciálně blížil k nule. A co se týká výstupů Tomáše Matonohy coby moderátora, možná by to chtělo míň slov a pseudovtipu. (Ba slušelo mu to, o tom žádná:)) Na druhou stranu, nevšednost, vtipnost a kvalitní herci Kinoautomatu dohromady neměli problém doplnit tento komentář mým maximálním hodnocením. (22.09.2009)

Uvoľnená atmosféra 60. rokov, kedy boli traumy II. svetovej vojny i následných boľševických procesov smrti potlačené, cudzie vojská zatiaľ nebrázdili Československo krížom krážom a zákerný AIDS neexistoval. V ovzduší sna o spravodlivom a demokratickom socializme sa zrodilo množstvo výnimočných umeleckých diel, ktoré spoľahlivo bavia i dnes. Jedným z nich je Činčerov unikátny Kinoautomat. Banálna bakalárska príhoda o nahej susedke, zabuchnutých dverách a návšteve príbuzných z Moravy je pozdvihnutá nielen výberom hercov, ale najmä ich viditeľnou chuťou hrať, vstupom živého konferenciera do filmu a zapojením diváka do procesu rozhodovania o ďalšom deji (aj keď v skutočnosti ide o šikovne predostretú manipuláciu). Radúz Činčera, majiteľ myšlienky hovoril o tom, že najviac sú z jeho interaktívnych predstavení odvalení Japonci, ktorí sú zvyknutí akýkoľvek problém, vybočenie z poriadku a chybu riešiť zvolaním aktívu, hlasovaním a kolektívnym rozoberaním chyby a hľadaním riešenia. Naproti tomu v ČSSR bola situácia taká, že nefungovalo skoro nič a človek sa musel naučil okamžite jednať a improvizovať. Na tomto podklade vraj vznikol Kinoautomat, jeden z najhravejších projektov česko-slovenskej kinematografie. Jeho sledovanie v kine Světozor, kam sa jeho oprášená premiéra po štyridsiatich rokoch od vzniku na pár týždňov presťahovala je skvelým zážitkom. Pozn. Ohlásené je vydanie filmu aj na DVD, zaujímavé by však bolo pouvažovať o vydaní širšej kolekcie ďalších Činčerových multimediálnych prezentácií, robených pre zahraničné publikum na svetových výstavách, pritom v Česku, či na Slovensku takmer neznámych. Údajne ich bolo okolo 120, a vyznačovali sa mnohotvárnymi inováciami a novinkami, ktoré neboli inde použité. Hravosť Kinoautomatu naznačuje, že naozaj také boli. (12.06.2007)

Moje první a na dlouhou dobu asi poslední zkušenost s interaktivním filmem. Pokud bych měl Kinoautomat hodnotit jenom z hlediska kvality filmu, tak jsem možná čekal trošku víc - hlavně příběh mohl být o něco lepší a snad i delší. Ale celkově je pro mě Kinoautomat výborným zážitkem, který si stojí za to vyzkoušet osobně. Jinak moderátor Josef Polášek působil celkem dobrým dojmem, až na ten moravský přízvuk, o který se občas pokoušel :-). (17.02.2008)