Mikulášovy patálie: Jak to celé začalo

Moje první setkání (v jakékoli podobě) s patáliemi malého Mikuláše dopadlo více než dobře. Zaujal mě styl vyprávění a s ním spojená animace, kde člověk sledoval v podstatě dvě příběhové linie (Goscinny-Sempé a Mikulášovy patálie), přičemž se obě linie účelně prolínaly a mile doplňovaly. Divák byl svědkem zrodu jak ikonické kreslené postavičky, tak i přátelství mezi Goscinnym a Sempém. I když je na první pohled snímek zaměřený na mladší publikum, zaujme i staršího diváka - díky oné vyprávěcí struktuře a vážnějším tématům. Přesto ale ve filmu samozřejmě nechybí humor tkvící v oněch patáliích. Člověku potom při sledování filmu dochází, že se Goscinny a Sempé, kteří neměli vůbec jednoduché dětství, snažili udělat hezké dětství aspoň jejich animovanému "dítěti" - "dítěti", které tu zůstane jako jejich odkaz i dlouhá léta po nich. (10.12.2022)

Dali mu život, a teď díky němu (a spolu s ním) budou žít navěky. Animované – a vůbec první, i když se to nezdá – Mikulášovy patálie jsou stejnou měrou adaptací bujarých příhod tohohle klučiny z pařížského předměstí jako životopis jeho autorů Sempého s Goscinnym. Spíš než pro malé jsou ale pro už odrostlejší diváky. (23.11.2022)

Přiznám se, že jsem tak nějak čekal animovanou podobu předchozích hraných filmů, kde především ten první, považuju za naprosto geniální převedení krátkých příběhů na filmové plátno. I když jsem tady pár epizodiček dostal, je to spíše hraný historický dokument a já měl dost problém se přepínat mezi oběma žánry. Nepopírám, že mě film donutil kouknout na wiki a zajímat se o život obou hlavních aktérů, ale není to nic, z čeho bych byl unešen. 65 % (19.02.2024)

Jean-Jacques Sempé se dlouhá léta držel toho, že práva na svůj autorský styl jen tak nikomu nepředá, u Mikulášovy patálie: Jak to celé začalo ovšem těsně před svou smrtí neudělal přešlap. Jak to celé začalo totiž ve finále skutečně vzdává poctu dvěma obdivuhodným autorům, kdy je hrdina Goscinnyho a Sempého přiveden k životu s očividným citem a přitom všem má Jak to celé začalo i poselství o širokém pojmu nesmrtelnosti.  Obdivuhodná práce, která zvládne nejen uspokojit dětské diváky, ale i starších diváků se bez problémů v nějaké formě dotkne.... (28.11.2022)

Goscinniho vypravěčský styl postavený na náznakovém humoru se prostě z knihy na plátno převést nedá. Navíc mě celkem rušily prostřihy do reálných životů obou pánů autorů. A nutno říct, že i mé dva synáčky na filmu zaujalo zejména to, že s v něm vyskytují kluci, co se jmenují stejně jako oni: Vendelín a Viktorín. Jinak svou předlohu nezapřeli a celé představení strašně zlobili. Viktorín v jednom kuse nahlas volal: Já mám hlad! Čímž prokázal, že jsme se s jeho jménem moc netrefili. (30.12.2022)