The Shrouds

Nový snímek Davida Cronenberga k mému zklamání ztělesňuje většinu věcí, co se mi na současné světové kinematografii nelíbí. Předně je až chronicky posedlý vývojem nových technologií, jež aktivně zapojuje do vyprávění i fungování fikčního světa. OK, Griffith v 10. letech provedl totéž s autem a telefonem, jenže v 10. letech měl auto a telefon jen málokdo, zatímco dnes má mobil se 4K foťákem doslova každý, stejně jako osobní chat s AI. Emocionálně je to chladné, tempo utahané a jednotvárnost celku podtrhuje Shoreův synthsoundtrack. Premisa filmu, vycházející z tématu nemožnosti vyrovnání se s odchodem blízké osoby, je pojata sic nápaditě, ale vedle toho Cronenberg využívá snad všechna možná existující klišé, co lze v dnešním mediálním prostoru najít (Rusové, Číňani, vliv AI). Vincent Cassel a Diane Kruger jsou s pomalu utíkajícím časem otravnější a otravnější, leč za to zjevně nemohou. Konstrukt a lacinost jim předepisuje scénář. Cronenberg si film údajně natočil jako jakousi osobní terapii. Jestli mu to pomohlo, jsem rád a očekávám, že jeho příští film bude hrát podstatně vyšší ligu. (21.05.2024)

Nevlastní sestra Zločinů budoucnosti, tentokrát zasazená do reálné současnosti a více high-tech-gadget oriented. Stylový Vincent Cassel v Tesle, výjevy jeho zesnulé, zjizvené manželky Diane Kruger po amputaci, její živá a v pořádku sestra Diane Kruger svádějící ovdovělého švagra Cassela, progresivní typ VIP hřbitovů se systémem video sledování mrtvých, možná politická konspirace zneužití těchto systémů Ruskem a Čínou… atd. Nestačí? Cronenberg si opět hraje na mysteriózní konverzační detektivku se skvělou atmosférou, ojedinělými nápady, tajemně znějícími vědeckými výrazy kterým nikdo nerozumí a intimním sexem s rouškou bizáru. A samozřejmě s úsměvně absurdním dějovým vývojem kolem všech postav, který se tváří strašně vážně, ale pod povrchem je pouze křehkou fantasy fabulací vystrašeného kluka. Dle chabého potlesku více jak tisícovky novinářů nás už není moc, co mu to ještě tolerujeme. [Cannes FF] (22.05.2024)