Medveď

povedená minisérie, která stojí na postavách a dialozích a obejde se i bez nosného příběhu. Hlavním hrdinou je Carmy, který se srovnává se sebevraždou bratra a zároveň se snaží vést restauraci, která mu po něm zůstala. The Bear je nenápadný malý kousek,který mate tělem a chvíle kdy se v něm relativně nic neděje vyvažuje situacemi, které vygradují během několika sekund..Po Boiling point další výborný kulinářský počin...80% (10.09.2022)

Nakonec po 2 seriich plna nálož. Zacatek byl pro mne, klidneho cloveka, docela tezce pozivatelny. S postupem casu ale clovek chape, ze to toxicke prostredi a cela minulost se nejak vykreslit musi. Takze komunikacni agrese strika na vsechny strany. S kazdym dalsim dilem a hlavne druhou serii to ziskava vice a vice logiky a spojitosti. Postavy maji svuj prostor. Kazdy se Vam dostane pod kuzi. Chce to vyděržat pijonýr a fakt to videt cele. Na konci budete odmeneni grandioznimi dily, ktere ten serial vytahnou k tem vynikajicim. Ja si na zacatku rikal no tsi kraso to je děs to je tak na 3* pokud to vubec dokoukam. Koncim s 5* a jsem rad, ze jsem vydržel. (31.08.2023)

1. série: Z tohoto mám takové mixnuté pocity. Ten rozjezd na mě byl asi moc hektický a uřvaný, a ač jsem v kuchyni dělala a mám představu o tom stresu, až takhle hustý to tam nikdy nebylo. Umím si ale představit, že tohle je někde normální realita a tím, že mám ráda gastro žánr, postupem času už jsem se s postavami trochu začala sžívat. Paradoxně mě to nejvíc chytlo až když se to chýlilo ke konci. Je škoda, že ty postavy jsou záměrně takhle nedostupné, a proto věřím, že to bude hodně o diváckém názoru. Příběh to má jen takový okrajový, aby to právě nebránilo v sondování mezi kuchyňským personálem a sledování jejích práce. Ten závěr byl asi tím nejsilnějším, co seriál nabídl, a proto jsem v pohodě otevřená druhé sérii, které dávám velkou šanci, že se mi bude zamlouvat ještě víc. (12.02.2023)

Jestli Vám říká něco Noma nebo prestižní Eater, tak se tento seriál bude určo líbit. První série byla více než dívatelná, fakt jsem se bavil. Druhá řada vypadá velmi nadějně. Pátým dílem to již lehce začíná nabírat styl Haute cuisine. Zavzpomínal jsem ca 8 let zpět na návštěvu restaurace L'Institut Restaurant, jinak řečená Institut Paul Bocuse v Lyonu. U vstupu do hlavní části je obří foto Paula Bocuse, který od roku 1965 až do své smrti 2018 držel nepřetržitě tři hvězdy, nejdéle na světě. Tak po celé druhé řadě musím zvednout do plných :) (02.09.2023)

“Dude, it would be weird to work in a restaurant and not completely lose your mind.” Papiňák emocí, nejistot, ambicí, charakterů, depresí, jídla, radostí, sebedestruktivních vzorců chování, kakafonie frenetičnosti, úzkostí a otrocké denní rutiny v "kuchyňském zákulisí". To vše v adrenalinovém hávu (neustále je to v pohybu, kolotá tu vše a všichni, běží pět dialogů přes sebe apod.), vždy však hlavně a především o postavách.  Jak je s charaktery pracováno, jak se Storer nebojí udělat otočku o 180 stupňů pro druhou řadu, a přesto zůstat věrný konceptu... Všechna čest. Působí to jako indie film z devadesátek, ke kterému psal dialogy Sorkin na steroidech. Přes veškeré cinefilské aluze (Storer se nebojí opakovaně dávat na odiv, jak velkým fandou Michaela Manna a Ridley Scotta je), je to svébytné, strhující, podmanivé. A navzdory všemu tomu adrenalinu, chaosu a vyšponovaným emocím, to umí vzít za srdíčko a zdevastovat i vykouzlit úsměv. | S1: 5/5 | S2: 5/5 | (21.07.2023)