Medveď

Po dlouhé době jsem narazil na seriál, který je něčím originální a osvěžující. Výborný casting a postupné rozplétání psychologie jednotlivých postav proložené kulinářskými orgiemi tvoří příjemný mix, který jede chvílemi zběsilým tempem, aby v další epizodě zase zvolnil skoro na nulu. Jeremy Allen White má před sebou nejspíš skvělou budoucnost. (07.01.2024)

"Yes, Chef" "Thanks, Chef" I když je Bear prezentován jako komedie, tahle nálepka je daleko od pravdy. Bear je docela depresivní drama s pár komediálními nebo vtipnými momenty. Doslova bych ho nazval kulinářskou noční můrou. Rychlé střihy, chaos v kuchyni, stres. Tohle je asi nestresovější seriál, který jsem viděl. Za deset minut otevíráme. Carmy je kuchař, který pracoval v pětihvězdičkových restauracích, ale po sebevraždě jeho bratra Michaela "Beara" se vrací do rodinné sendvičárny. I když Michael je v celém seriálu na jednu scénu, tak jeho smrt a život ovlivňuje všechny postavy. Bratránka Richieho, sestru Carmyho, a celou kuchyňskou skvadru v sendvičárně The Beef. Každý díl začíná noční můrou některé z postav. Díky těmto sureálným scénám do postav mnohem více pronikneme. Bear je často experimentální. Jaký seriál má koule otevřít závěrečnou epizodu desetiminutovým záběrem na monolog u anonymních alkoholiků? Všechny epizody tohodle seriálu jsou skoro nejhorší den v životě postav. Spadne vám Xanax do pití na dětské narozeninové oslavě? Má vás ex-manželka v mobilu jako Richie Bad News? Jediný způsob, jak za Covidu udržet restaurant je prodávat koks? Dlužíte italské mafii a musíte pro ně pořádat večírky? Zatknou vás za zabití? Práce v kuchyni je kurva stress. Bear je originální seroš a strašně by mě zajímalo, co udělají v druhé sérii. První sezóna je dobrej úvod, ale myslím, že se dá ještě dost vylepšit. Zatím 4* s tím, že věřím, že pokračování může být za 5*. Let it rip. Boloňská vomáčka a čau. (23.08.2022)

Maso se důkladně dusí, omáčka bublá, z kořenové zeleniny jsou vmžiku kostky. A furt někdo ječí. Pohled na chod kuchyně v podniku The Original Beef of Chicagoland plný několika ztracených existencí je poměrně náročný. Mladý Carmen platí za úspěšného šéfkuchaře, který se rozhodl oživit zapadlou a umaštěnou restauraci, kterou po starším bratrovi převzal i s dluhy. Je tu třeba cynická a ambiciózní kuchařka Sydney, která chce do absolutního chaosu vnést nějaký řád, zkušenější Tina, která nehodlá mladé pískle poslouchat, či věčně oponující Richie. Pro mnohé je ale tenhle kuchyňský šum drogou a jakousi přirozeností. Hrozně těžko jsem si nicméně k postávám hledal alespoň úzkou cestičku. Ústřední Jeremy Allen White jede na dřeň s emocemi. Svůdným půvabem jídla je fascinovaný. Kamera nejen jeho nachází v obtěžujících detailech, uspokojení z hotového jídla střídá frustrace i arogance, snáší urážky i sám je rozdává. Často se omílá nedávný Boiling Point o chodu jedné opravdu vytížené restaurace. Výsledek byl svěží, realistický, skvěle zahraný a do puntíku rozplánovaný. Ovšem zatímco tam byla konfrontace personálu dramatická, tady je místy otravná. Protože křivdy minulosti, protože chaotické vedení, protože toxický tým kolegů, protože rozpad elementární slušnosti, protože… (04.02.2023)

Jestli Vám říká něco Noma nebo prestižní Eater, tak se tento seriál bude určo líbit. První série byla více než dívatelná, fakt jsem se bavil. Druhá řada vypadá velmi nadějně. Pátým dílem to již lehce začíná nabírat styl Haute cuisine. Zavzpomínal jsem ca 8 let zpět na návštěvu restaurace L'Institut Restaurant, jinak řečená Institut Paul Bocuse v Lyonu. U vstupu do hlavní části je obří foto Paula Bocuse, který od roku 1965 až do své smrti 2018 držel nepřetržitě tři hvězdy, nejdéle na světě. Tak po celé druhé řadě musím zvednout do plných :) (02.09.2023)

“Dude, it would be weird to work in a restaurant and not completely lose your mind.” Papiňák emocí, nejistot, ambicí, charakterů, depresí, jídla, radostí, sebedestruktivních vzorců chování, kakafonie frenetičnosti, úzkostí a otrocké denní rutiny v "kuchyňském zákulisí". To vše v adrenalinovém hávu (neustále je to v pohybu, kolotá tu vše a všichni, běží pět dialogů přes sebe apod.), vždy však hlavně a především o postavách.  Jak je s charaktery pracováno, jak se Storer nebojí udělat otočku o 180 stupňů pro druhou řadu, a přesto zůstat věrný konceptu... Všechna čest. Působí to jako indie film z devadesátek, ke kterému psal dialogy Sorkin na steroidech. Přes veškeré cinefilské aluze (Storer se nebojí opakovaně dávat na odiv, jak velkým fandou Michaela Manna a Ridley Scotta je), je to svébytné, strhující, podmanivé. A navzdory všemu tomu adrenalinu, chaosu a vyšponovaným emocím, to umí vzít za srdíčko a zdevastovat i vykouzlit úsměv. | S1: 5/5 | S2: 5/5 | (21.07.2023)