Cíl

„Čáča Bharát needs YOU!“ aneb vojna dělá z mužů chlapy a z chlapů muže (nebo co). Píseň přerostlého páska, který neví co se životem, se podařila, obzvlášť z tanečního hlediska. Zbytek byl bohužel příliš ideologický. Mnoho kamarádů ve zbrani zemře – ano, frontální útok do vysokého kopce nebývá tou nejlepší strategií k dobytí pevnosti. Nepřátelé jsou bezejmenní, bestiální a Muslimové. Kdo ale přežije Call of Duty: Mission Dushman zaručeně zmužní, pochopí život a dostane se mu odměny v podobě krásné dívky. Přihlášky do armády se vyplňují před kinem. (24.04.2020)

Uf, mám za sebou první film s Hrithikem Roshanem (Krrishem). Pravděpodobně taky poslední. Na hudební scény v indických filmech jsem si už zvykl, ale když vojáci začnou tančit a zpívat u palebné linie, tak to mě přece jen trochu ruší. Lakshya (Cíl) je takovým náborovým snímkem indické armády. Přestože jsem film sledoval dvojnásobnou rychlostí, některé scény byly pořád příliš pomalé. :-) A patetické proslovy Amitabha Bachchana jsou takové pořád stejné. Ty dvě hvězdy jsou za to, že to na tu dvojnásobnou rychlost bylo docela k smíchu. (05.08.2006)

Víte co, děcka, trhněte si nohou!! Pro Inda by taky asi Pelíšky nebyly výživným soustem a my to tu všichni žereme! A já k tomu všemu ještě žeru bollywood s těma všema barvičkama a tanečkama a indickej jazyk a hudba... a když jsou lidé schopní dát takové slátanině jako je Avatar i pět hvězd, tak já se nestydím Lakshye dát čtyři!!! (08.04.2011)

Clareeta ve své recenzi horuje pro indické barvičky a tanečky. Prosím -  to já také rád, jenže tady to skoro úplně chybí. Vizuál je celkově potemnělý a šedivě působící, romantiky je tu nezvykle málo (to by mi zas tak nevadilo), ale patosu a klišé prostého obvyklého bollywoodského nadhledu je naopak neskutečně mnoho, pro mne nad únosnou mez. Sledoval jsem tohle nepříliš zdařilé dílo během dvanáctihodinového letu (jiný indický film v nabídce nebyl), a docela jsem se na něj těšil - Amitabha mám rád a Preity je sympatická. Ale co naplat, všechno dohromady to nějak neladilo a když jsem při sledování párkrát usnul, zpět v ději jsem se nevracel. (05.12.2022)

Opět nízké ohodnocení a opět půjdu proti proudu. Chápu, první hodina, kde se nám převypráví události, které dovedly mladíka neznajícího svůj životní cíl až do náruče indické armády, působí možná na někoho nevýrazným dojmem. Ovšem následující dvě hodiny, ve kterých již akce střídá akci a munice spolu s padlými vojáky pokrývá zem v nádherných přírodních scenériích, už snad tak bezvýrazná nebyla, ne? Možná za to může ta „vlastenecká propaganda“, ale už jsem toho viděl myslím dost, abych mohl posoudit, že v tomto případě to nebylo vůbec přes pomyslnou čáru. Někdo je kor voják a brání svoji zem před nepřáteli, kteří opravdu touží útočit a zabíjet, a někdo kor krade, bere drogy nebo je prodává. Každý jsme nějaký, tak to těm vojákům odpusťte. Příběh je zasazen do skutečného válečného konfliktu mezi Indií a Pákistánem v kašmírském Kárgilu (Kárgilská válka v roce 1999). Znázornění bojů mi vůbec špatné nepřišlo, ale když někdo chce něco špatného najít, dozajista to také najde a já takovou potřebu rozhodně neměl. H. Roshana mám rád a líbil se mi i zde. Jen když hrál „puberťáka“, tak přiznám, že to zpracování..., jako pěst na oko, ale poté bylo již vše, jak má být. P. Zintu až tolik nevyhledávám a krátké vlasy jí vážně moc neslušely. Po herecké stránce s ní však nemám žádný problém. A. Bachchan jako velitel vše hezky doplňoval, i když jeho postava hrála v příběhu až druhé housle. Hudebně průměrné, ale dobře se to poslouchalo, to ano. Po celou dobu sledování jsem měl v hodnocení jasno. Jestli nepřijde nějaký velký propad, či naopak něco povznášejícího, tak snímku už čtyři hvězdy nic nevezme. Jelikož žádný výkyv ani jedním směrem nenastal, bylo rozhodnuto. Když vám film trvající tři hodiny uteče jako voda, tak je to dobré znamení a já jsem spokojený. (26.01.2020)