Úsvit

Pražští hipsterští bolšánci se progresivně posadili na kolena hodnému rudému strýčkovi z Evropské Utopie a sluníčkově zakňučeli, že mají parádně inkluzní, ideologicky prospěšný a v rozkroku děsně palčivý náměteček na filmeček, který do puntíčku plní závěry XXIII. Sjezdu ÚVEU i stranickou doktrínu „již vzhůru psanců této země“. A nebyl by to hodný rudý strýček a předseda Ústředního výboru demagogické pičidity, aby takový marxulibý záměr ihned nezasypal Éčkama. A tak tu v tom našem Kvítečkově „konečně“ mámě pořádné „světové“ audiovizuální veledílo, bezvýhradně vyhovující všem gynekologickým i rasovým standardům moderního libtardismu, v němž přesilná, a jak jinak než veskrze altruistická a přetolerantní mužena z třicátých let minulého století, byť buržoázního původu, v laktační psychóze sveřepě bojuje s odporným tmářstvím konzervativního šovinismu a nesluníčkového kapitalismu! Sice opravdu krásně natočený a solidně zahraný, ovšem nezáživný až xmrti nudný účelový tupokonstrukt „vezměme ubohého, všemi nechutně genocidovaného cigánského hermafroditka a obalte jej hnědou vatou, aby to mělo 2 hodiny a ty Ojra byly někde vidět“. Účelový tupokonstrukt, který se jakože ani trochu (mrkytymrk) ze všech sil nesnaží zcela manipulativně a dezinformačně transponovat kvantitativně zcela zanedbatelnou, avšak fyziologicky skutečnou genetickou malformaci – hermafroditismus – na současnou, macatými pseudogranty a pseudoaltruistickými komunisty podporovanou patoideologickou propagandu úděsně trpících, fyziologicky zcela korektních, avšak údajně nade vši pochybnost genderových mučedníků, čti pohlavně pomatených labilů, které je strašně žádoucí bezvýhradně podporovat v drahém sebemrzačícím přešívání biologického genitálu a v huntování organizmu hormonálním přepólováním, aby se konečně mohli identifikovat jako řádný muž s kundou, žena s pérem, tučnák s bliznou či kapybara s pestíkem, cítit se patřičně ve svém těle, titulovat se Onona a nalézt své opravdové místo ve společnosti bez posměchu, děsivé šikany a ústrků. Jj, takový žena s ryze chlapskými rysy, s ohryzkem, kozama a vyvrtanou dírou si dozajista vybuduje mnohem větší respekt než chlap bez koz a jen s myšlenkama na vlastní štěrbinu. A přitom by stačil kvalifikovaný psychiatr, zakazování internetů nebo trocha bití rodiči. No nic, no, svazáci prostě dostali prachy na možnou solidní a inteligentní retrodetektivku či něco o dětech s rakovinou a zcela soudružsky je angažovaně promr(d/h)ali na Soumrak, plytkou to neomarxistickou agitku, aby úlisně zapochlebovali levičácké agendě. Ovšem agitku s převelikým převýchovným Poselstvím!!! (21.12.2023)

Tak tento hit loňských Varů jsem vůbec nestihl v kině a dohonil až teď, týden před Českými lvy, tři měsíce po premiéře na Netflixu.  Pouze mi snad jenom  přišlo jako některým ostatním, že to nakousnutí tří linek najednou  (hermafroditismus,  manželská krize, boj s komunisty)  nebylo úplně šťastné. A  teda současné vulgarismy mi v prvorepublikovém období přišly úplně mimo.   Jinak jsem za film rád. Zasazení do první republiky možná není úplně přesné a taky si říkám, jeslti tehdy neměli lidi i jiné starosti než hermafrodistismus, ale dá se to celé brát jako podobenství. A podobenství je to zajímavé.  Taky mi jako Bod obnovy to přišlo hodně nadprůměrné z hlediska vizuálu.  Záběry s pohledy na nebe, hory a zelené pole mají krásnou scénografii. Technická stránka filmu je nádherná. Všechny prvorepublikové lokace a kostýmy taky stojí za to.  Proti Elišce Křenkové nic nemám, ale vždycky mi přišla trochu jako ledová královna. Takový pocit jsem tady překvapivě tentokrát  neměl, ve své roli odvážné pokrokové ředitelové je tentokrát opravdu sympatická a dokonce se i často usmívá. Křenkové navíc tentokrát často kamera zabírá obličej a jenom jím často dokáže velmi dobře herecky vyjádřit různé emoce. Mohlo by se zdát, že příběh se jinak veze na v současné době populární vlně LGBT trendů. Přesto jsem se rád něco dozvěděl o tématu, o které se popravdě pravda moc jinak nezajímám. Je pravda, že některé  situace jako jako oběd s vedením, kde si drbna Marta Issová stežuje na ty dnešní výmysly, by se klidně mohl takřka v doslovné podobě odehrát i dnes u vás doma.  Závěr, ve kterém hlavní postava dodává, že se společnost vyvijí a stačí počkat pět, deset let, už je teda jasný vzkaz a zdvihnutý ukazováček směrem k současnosti.   Drsná manželská hádka ale  ukáže, že snímek  vlastně není  až tak jednoznačný. (02.03.2024)

Úsvit patrí do skupiny silno angažovaných filmov, ktoré reflektujú na našu súčasnú spoločnosť. Napriek tom, že sa príbeh vtesnal do pár dní v roku 1937, ponúka silnú výpoveď o stave uvedomelosti myslenia ľudí, o vysporiadanosti sa s inakosťou. Herecké výkony sú skvelé, Eliška Křenková je vynikajúca. (22.01.2024)

Na úvod tohohle komentáře bych rád podotknul, že jsem zcela tolerantní k jakékoliv formě člověka ani nechci rozporovat existenci tohohle nebo tohohle a ať si kdo chce dělá co chce pokud je to jeho věc a nesnaží se ostatní hystericky přesvědčit, že je to norma a kdo to tak nevnímá je zakomplexovaný homofobní jedinec, ale komplex z toho asi mají hlavně ti co tohle nejvíc vyřvávají. Mě to žíly netrhá, ale vadí mi když se do mě někdo snaží na sílu nacpat přesně tenhle přístup tak jak se to děje v tomhle filmu. Ještě začátek by ušel a vzbuzuje v divákovi určitá očekávání, ale od toho twistu v podobě toho šokujícího odhalení to šlo celý do kopru. Najednou jsem měl pocit, že to přepnulo do úplně jinýho filmu a já jsem se co chvíli chytal za hlavu a říkal jsem si cože? A to jako vážně?! No nic víc psát nemá smysl i tak mě ti všichni hrozně moderní tolerantní a liberální jedinci sežerou zaživa. Napíšu snad už jen tolik, že nový úsvit a bod obnovy českého filmu se bohužel nekoná. No do toho druhého zmíněného se po pravdě ani moc neženu a v nejbližší době se na tom asi nic nezmění. Jinak nevytahuji to často, ale v tomto případě se o tom zmíním. Zajímavé a trefné komentáře : verbal, a0001 a Skeksis. Za mě po filmařské stránce ok, ale obsahově totální odpad. Mno za ty Tatry dám teda aspoň 10% (01.04.2024)

Nadprůměrně natočené průměrné podobenství, jehož děj příliš nepřekvapí a postavy (snad až na jednu výjimku) takřka nevykročí z pevně sbitých škatulek, které jim scénář přidělil. A ačkoliv je  poselství chvályhodné, vyznívá Úsvit nakonec spíš křečovitě. Škoda, že tvůrci nesáhli třeba po příběhu Zdeňky Koubkové/Zdeňka Koubka z téhož období (knihu "Příběh české rekordwoman: Zákulisí největšího sportovního skandálu první republiky" doporučuji), který je zajímavější a především se skutečně stal. (15.01.2024)