Nehanební bastardi

Kurva prdel! Buzeranti zasraný! Jděte do prdele! Vyjebanci zkurvený. Ty jdi taky do prdele! Zatracený posraný náckové! Zkurvysyni! Nešahejte na mě! Zkurvený brátwursti! Sakra, nechte mě!..... 2. Svetová vojna a Tarantino? Veľmi lákavé (už chcem ten western !). Opať vidno na filme hravosť. Zaujímavé postavy, hlavne Aldo Raine a fenomenálny Hans Landa. Skvelá prvá polovica filmu, kde sa toho deje naozaj dosť a rôznorodosť je veľká, ale v tej druhej polke sa to už motá len okolo toho plánu a bavil som sa podstatne menej. Nedosahuje to celé ani zďaleka kultovosť a celkovú vtipnosť Pulp Fiction, je to len príjemný film z atraktívneho prostredia tak trochu iným pohľadom na aký sme boli doteraz všetci zvyknutí. (23.08.2011)

„Za toto vás zastrelia.“ – „Nemyslím. Možno zavolajú na koberček. Nebolo by to prvý raz.“ Minimálne 7O% filmov z celého sveta má banálne, tupé, tuctové, v lepšom prípade priemerné dialógy. Hoci nie som žiadny extra fanúšik Quentina Tarantina (= nemyslím si, že kufrík z PULP FICTION je metafora na nekonečný súboj Dobra, Zle a Metafyziky, je to proste obyčajný kufrík), na jeho nový film sa vždy teším. On medzi tých 7O% nepatrí. Jeho hlášky berú dych („Drž hubu a začni si to rovno trénovať.“) a zo zaškatuľkovaných hercov kreše zaujímavé herecké osobnosti, prenášajúce neskutočné dialógy. Jedná sa síce častokrát o dialógové perly, väčšinu času však dialógy nestrhávajú pozornosť od deja. Naopak, sú takou prirodzenou súčasťou deja, že ak sa začne strieľať a tiecť krv, je to nuda, ale len čo sa znova začne hovoriť, je to bomba. NEHANEBNÍ BASTARDI majú svoje mínusy (o vec, na ktorú som sa najviac tešil, teda židovské komando baseballovou palicou masakrujúce Nemcov, v deji takmer vôbec nejde a skvelý Brad Pitt na plátne skôr nie je, než je). Ale bavilo ma to vďaka dobrým postavám (často čím menej známy herec, tým lepší výkon), vynikajúcim dialógom a prekvapivému scenáru (Hitler samozrejme neumrel v kine... ale je to Tarantino a Tarantino si v pohode upraví históriu tak, ako sa mu práve hodí). (09.05.2011)

Když Aldo Rain v závěru snímku říká, "Tohle je dost možná můj nejlepší kousek," zdaleka už to není Aldo Rain kdo mluví k vojínu Ulovitchi, ale Quentin Tarantino mluvící k divákům. HANEBNÉ PANCHARTY jsem očekával už pár dlouhých let (No kolik tak, osm? Kdy se vlastně Tarantino poprvé zmínil, že chystá svoji verzi TUCTU ŠPINAVCŮ?), ale namísto toho, aby moje očekávní s časem byla příliš vysoká, Tarantino je ještě mnohonásobně předčil. Protože komentář píšu až s téměř týdením odstupem, nemá cenu abych se teď rozčiloval nad kritikami typu "příliš mnoho odkazů, které řadový divák nerozluští" (nechápu kde je v tomhle případě problém, Vojtěch Rynda chodí do kina soutěžit, já ne) případně "masturbační maraton mluvení" (to už je příliš). // Líbilo se mi členění snímku do kapitol, které ve finále hezky zapadly. Zamiloval jsem si komický aspekt filmu (poslední hodina filmu je neuvěřitelně vtipná) a práci s několika jazyky, vpodstatě fakt, že spousta dramatických a zasadních scén (leckdy i kolem 20ti minut) je v němčině či francoužštině považuji za geniální. Visuální stránka filmu mě pak v některých momentech přímo uzemnila (projekce na hořícím plátně, například). Herecké obsazení bezchybné, zajímavá je především německá část (Gedeon Burkhart pravděpodobně ve svoji největší roli). // HANEBNÝ PANCHARTI jsou pro mě příklad absolutního filmu. Ještě si to zkusím párkrát potvrdit. (31.08.2009)

Příjemně starosvětský válečný film s krásnou hudbou. Tarantinovi tleskám za hrátky s jazyky a přízvuky. Na ty je tu kladen veliký důraz a Němci tu mluví německy, Francouzi francouzsky a když si mezi sebou dvě národnosti nerozumí, tak mají tlumočníka. To mě v dnešní době plné anglicky mluvících nacistických Cruisů hrozně potěšilo a navíc z toho vyplyne spusta vděčných filmových momentů, ať už je to nechápající vystrašená Melanie Laurent na nacistickém obědě či italsky mluvící Brad Pitt. Ano, je to chvílemi trochu roztahané, ale Aldo Raine je megasympatickej a Hans Landa je asi nejlepší nacista filmového plátna. (03.09.2009)

Pro Tarantinův filmařský styl mám slabost, stejně jako pro jeho leckdy dlouhé, ale vždy úderné (a hlavně vtipné) dialogy. Tradičně nadupaný scénář, skvělý výběr hudby i herců - geniální Christoph Waltz a skvělí Michael Fassbender i Til Schweiger (škoda že nedostali více prostoru). Tarantino nám zkrátka naservíroval další zábavnou filmovou jízdu a to, že je tu jeho rukopis znát takřka v každé scéně, není vůbec na škodu, i když je mi jasné, že výtky ve stylu "už se opakuje", bude mít každý druhý divák. Ale komu by to vadilo, když se u Panchartů člověk královsky pobaví. (17.08.2009)