Nehanební bastardi

Kventýna nějak dvakrát moc nemusím a krom Palp Fikšn, který fakt žeru, mě všechny jeho filmy minuly. Je tedy přirozené, že jsem k Panchartům přistupoval se značnou skepsí, o to více jsem na konci filmu nadšeně tleskal, chrochtal a slintal. Nejvíc orgasmů mi přivodil geniálně přesvědčivý a charismatický Waltz, kterému bych bez výčitek prodal vlastní matku a odkejvnul její znásilnění partou francouzky mluvících nácků z Itálie. O píď příčky pod ním exceluje úžasná a odzbrojující Mélanie. Kdyby byla o patnáct let mladší, možná bych si i představoval jak ji klátím a to už je co říct. A taktéž musím vynachválit epicky vybroušené dialogy, u nichž jsem močil blahem. Upřímně, nevím co chválit dřív, bylo toho moc a bylo to kurevsky dobrý. Ještě teď mi tanga obepíná tekoucí mišmaš aromatické směsi mých nejrůznějších tělesných tekutin. Awesome! (13.11.2013)

To nejlepší a (bohužel) nejhorší z Tarantina v úmorném dvouapůlhodinovém balení. Místy vizuálně i dialogově svěží, jindy ovšem přepálené panoptikum karikatur, které v jejich pobíhání po šachovnici spasí jen umění loutkářů (Christoph Waltz geniální, Pitt průměrný až úsměvný, Daniel Brühl nebo Eli Roth tragičtí...). V opájení nad nekonečnými dialogy shoří jakákoliv šance na rozvoj postav, snad jen ten Hans Landa a Shosanna mají šanci na vlastní příběh, zejména díky velkorysému prostoru, který jim (na úkor všeho a všech) Tarantino věnuje. Skvělé finále a zručné vykrádačky naznačují, stejně jako u Auta zabiják, že Tarantino to pořád ještě má v ruce. Obávám se ale, že hlava ho opět zradila. Přesto jemné sympatie, byť za až příliš konkrétní a krátké úseky. (17.08.2009)

Film filmaře, který miluje filmy. Tarantinova syntéza béčkové estetiky došla (prozatím) nejzazšího stádia formou válečného opusu, kde je místo pro citace, vlastní ego i závěrečnou kapitolu dějepisné revize, která kdyby si celou dobu nedělala legraci z těch předchozích, těžko by došla pochopení. Příjemné překvapení vlastních očekávání. (07.10.2009)

Půjdu klišovitě proti proudu a pochválím jiná jména než se tu omílají - Michael Fassbender jako filmový kritik, poručík voják Archie Hicox hodně nečekaně mě Diane Kruger okouzlila víc než propíraná Mélanie Laurent .... geniální desetiminutovky filmařsko-herecké extáze (první kapitola, sekvence z hospody) se střídají s utlumenějšími pasážemi (Zoller), případně lehce otravně košatými dialogy. Uvidím jak to uzraje s časem a dalšími projekcemi, aktuálně silné čtyřhvězdí pro unikátní film, který nemá slabé části, jedinou jeho nevýhodouu je, že obsahuje tak silné filmařské sekvence, že v porovnání s nimi jsou jiné části filmu slabší (viz komentář David82). P.S. Christop Waltz je v několika okamžicích ztělesnění Davida Čeňka z pražské filmové vědy P.P.S. Opakování několika -- přestože krátkých -- hudebních pasáží použitých v Kill Bill vadilo (28.08.2009)

Hell yeah! Dvě a půl hodiny se strašná spousta postav o něčem baví, přičemž je to povětšinou úžasně mistrovský a / nebo užasně cynicky bizarní. A všem vládne banda neschopnej nekoordinovanejch hovad, který střílej do všeho a film se podle nich jmenuje... Víš co, Quentine? Mysllím, že todle by mohlo bejt tvoje životní dílo... (05.09.2009)