Palindromy

Moc jsem se na film těšil a doufal, že to nebude takový zklamání jako Storytelling. Zezačátku to tak nevypadalo, bylo to takové nemastné neslané, poté se to od útěku z domu obrátilo a film mě bavil až do samotného konce. Škoda jen, že kvalitativně a záživností je film nesourodý, je pak těží si na film utvořit názor. Nápad s použitím vícero hereček jsem zprvu považoval za takovou ,,machrovinu", ale mělo to i myšlenku, která se mi velmi zalíbila. Nejlepší z hereček byla rozhodně ta tlustá čerňoška, měla nejvíce prostoru a schytala supr lokaci a postavy. Druhá nejlepší byla hned herečka následující, během jejího hraní se ve filmu objevily snad dvě nejlepší scény! Příběhem je to nápadité, rozvětvenější a s hlubší myšlenkou, která se mi opět velmi zalíbila. Oceňuji opět skvělý soundtrack a emotivní opening scene s pohřbem Dawn Wienerové! Filmu bych vytkl snad jen již zmíněnou nesourodost, komediální konec a lehkou amatéričnost. Vyhodnocení: "Don't look, but Mark Wiener is looking at you." "Let's get out of here." (12.06.2021)

„Minulý rok naše skvělá dcera Nainika utekla a... dokonce ani neměla nohy. Chtěla se vrátit do svého rodného města v Indii. Ubohé dítě. Nedostala se ani do města India v Tennessee.“ Nevím, jestli se mi zpočátku jenom nepodařilo naladit na humor snímku (nepopírám), nicméně krom trochu směšné absurdity mi film přišel po určitou dobu především hodně smutný. Změnilo se to až s nástupem Sluníčkové mámy a spol., kdy se do plachet Solondzovy bárky opřel svěží vítr v podobě velmi jízlivého, ale zároveň docela dost zábavného cynismu, který filmu pomohl i přes drobná zakolísání doplout až do zdárného, v mých očích parádního závěru (konkrétně úplně poslední záběr dokázal opravdu uhodit hřebíček na hlavičku). Nápad s měněním představitelek hlavní hrdinky byl zajímavý (v duchu moudra: „Lidi vždycky skončí tak, jak začali. Nikdo se nikdy nezmění. Myslí si, že ano, ale nezmění se.“), hlavně jsem ale oceňoval užití hudby (které se pak podařilo režisérovi v jeho pozdějším snímku Černý kůň dovést takřka k dokonalosti). A tričko „Look. He likes you.“ si asi budu muset sehnat. Škoda té občasné nevyrovnanosti a střetů vážných chvilek s těmi cynickými, místy to dřelo. Za mě slušné 4*. „Ježíši, Pane. Postarej se o nenarozené děti. Zajisti, aby byly v nebi šťastné. Včetně těch, které nebyly v pytlících. Včetně těch, které byly uškrceny, zadušeny, utopeny nebo spáleny. Včetně těch, které byly vytaženy po částech, byla jim useknuta hlava, vypíchnuty oči. Včetně těch, které neměly prsty, uši a nosy, byly bez mozku nebo bez srdce. Amen.“ (09.08.2014)

Jednoznačně nejúchylnější a nejradikálnější Solondz. Až si myslím, že to trochu přehnal s dávkováním své umělecké vize na úkor koukatelnosti. Film je dost nevyrovnaný, některé pasáže jsou ani ne tak nudné, jako spíše ubíjející. Nápad nechat hrát hlavní hrdinku šest různých hereček je výborný a skvěle poukazuje na lidskou povrchnost ohledně fyzického vzezření - divákovo sympatie a antipatie vůči hlavní postavě se s každou změnou herečky znatelně proměňují - v jednom momentě až téměř v pravý opak předchozích. Promyšlená struktura filmu jakožto palindromu nabádá k tomu, aby byl opakovaně viděn jak od začátku, tak od konce. Film je tvořen scénami, které lze zcela rovnocenně uchopit jako černohumorné anebo jako výsostně tragické - záleží na osobnosti diváka a jeho duševním rozpoložení, ke které z těchto variant se v každém z individuálních případů přikloní, což ve výsledku znamená širokou škálu ambivalentních diváckých reakcí a pohledů na celý film. Jako příklad uvádím tuto repliku (zde jsem se já přiklonil k humornosti): Last year, our special daughter Monika ran away... and she didn't even have any legs. She wanted to return to her birthplace in India... poor child she didn't even make it as far as India Tennessee.. (02.08.2012)

Šel jsem na to hlavně ze zvědavosti. Zajímalo mě, jak si režisér poradí s tím, že v každé části hraje hlavní postavu dvanáctiletou Avivu, která je posedlá myšlenkou mít vlastní dítě, jiná herečka. A bohužel to jako celek nedopadlo nejlépe. Místy je to matoucí a nepřehledné, ale najdou se tam i velmi povedené scény (např. v domě křesťanských sirotků). Sečteno potrženo, celkem zajímavý a hodně ujetý experiment. (06.11.2005)

Myslím že aj u človeka s lobotómiou by tento film zanechal negatívne emócie. Herecké výkony sa blížia k absolútnej nule. Už po pár minútach som sa musel premáhať, aby sa mi podarilo vydržať ďalšiu minútu. Posledným klincom do rakvy bolo, keď sa Henrieta dostala k mame Sunshine do kresťanského domu. Nápad dať do každej epizódy inú herečku je celkom zaujímavý, ale ako som už napísal, ochotnícke divadlo z Hornej Dolnej by dokázalo lepšie stvárniť postavy. (05.09.2012)