Otec a syn

Ruský film od režiséra Sokurova jsem shlédl na Febio Festu a jsem unesen (upozorňuji, že byl první, který jsem viděl od pana Sokurova). Byl to osvobozující zážitek, všechny city byly odhaleny do morku kostí a bez ostychu, jak potom zamrzí, že diváci nic nepochopili a po 20 minutách odcházeli ze sálu. Byl to jeden z těch příběhů, kde slova jsou druhořadá, kde stačí pohled, náznak, kde není potřeba rozmáchlosti (tak jako u předchozího filmu Ruská archa). Zde stačila pouze pokora k protagonistům, kteří byli skuteční lidé z masa a kostí, oba byli vojáci (dle toho také jednali). Uvědomme si, že žili bez ženského elementu ve svém světe uzavřeni od všeho kolem: v dnešní době bez citů a hrubosti je třeba obnažovat city častěji a proto jsem rád, že se režisér rozhodl pro tento přístup. Zaslouží si obdiv. (10.04.2005)

Otec a syn. Čisto mužský svet, prepletený vojenským životom a napriek tomu tlmene plný citov. Minimalistická dráma, ktorá vás pohlcuje a zároveň vydeľuje z bežného časopriestoru už samotným nasnímaním, v ktorom kamera len veľmi sporadicky prekračuje polocelok ako veľkosť záberu smerom k širším obzorom. (12.04.2005)

Velmi nudný a nechutný film. Režisér vykreslil vztah otce se synem jako nějaký milenecký vztah. Když třeba leží v posteli, dívají se na sebe a hlavy mají od sebe asi jen 5 cm, tak už jsem fakt čekal jen, kdy si dají francouzáka ! Připadalo mi, že celý film je jen o nenaplnitelné touze k incestu, ke které nakonec opravdu (bohužel/bohudík), nedojde. (05.05.2009)

Film "spirituálního incestu". Komplikovaný vztah otce a syna, který hraničí s přitažlivostí na straně jedné a nevraživostí na straně druhé. Jeho velice jemný vývoj vytvářejí postavy zasazené do nejmenovaného města: lokace, které se zdají být divadelními kulisami, což Sokurov podtrhl i v záběrech - velmi vzdálená mizanscéna vypadá trochu jako malovaná, neskutečná spojení střech a mořské hladiny ... . Na expresivitě přidává i tónování červeným filtrem. Dojem neskutečnosti posiluje nedostatek časového určení. Zdá se, že děj probíhá v několika dnech, které se zdají být konjunkturou rána a večera, ale uběhly celé roční doby ... Stylizované herectví, které otvírá pohled do nitra postav a lyrizuje, se snoubí s banalitami každodenního života. (11.05.2009)

Je mi ľúto, keď tu čítam niektoré príspevky, ktorých autori skrze svoje predstavy vidia sexuálnu žiadostivosť aj tam, kde je čistá láska medzi synom a otcom...No zároveň chápem, že ju máloktorí dnešný muž zažil. I to, že sa dnes už aj na blízke priateľstvo dvoch mužov pozerá podozrievavo, niečo o nás svedčí. ...Úvodný vzájomný "boj" a následné privinutie si syna priamo zobrazujú lásku medzi otcom a synom, ktorý mu dôveruje, môže sa k nemu priblížiť a vyjadriť lásku dotykom i slovom a náchádza v ňom bezpečné prijatie... Scéna, keď pred sebou stoja tvárou v tvárou znázorňuje, že syn si uvedomuje, že je iný, jedinečný, hoci je synom svojho otca, ktorý ho splodil a otec je v ňom istým spôsobom prítomný... Kladiem si otázku, čo znamenajú synove slová, že "otec necháva syna ukrižovať"? Ukrižovanie je moment, kedy Ježiš zažíva úplné opustenie Boha Otca. Zomiera. No poslednými slovami sa predsa odovzdáva do rúk otca a vracia sa za ním. Aj otec sa musí vzdať syna a syn otca, vykročiť na vlastnú cestu, no s vedomím, že sa môže vrátiť... Syn, ktorý dostal otca, ktorý ho miluje, sa stretáva s iným mladým mužom, ktorý svojho otca hľadá . Syn mu hovorí, že nesmie mať strach. Syn strach nemá, pretože mu otec verí a je pri ňom... Vzájomná telesná blízkosť, meranie si síl a hry sú spôsoby komunikácie medzi otcom a synom. // Film je o vďačnosti syna za prítomnosť otca, o hľadaní chýbajúcej lásky otca u synov, ktorí ho stratili či nemali, o porozumení, že nemožno vyjsť z domu a naplno prilipnúť k žene, kým mi otec nepovedal, že som mužom, ktorý to v živote sám zvládne, a zároveň o otcovom vzdaní sa syna.// Film mi pomohlo lepšie porozumieť Jánovo evanjelium a hlavné dielo E. Lévinasa, ktorý napísal, že "Lásku vôbec treba chápať na základe otcovskej lásky."(Totalita a nekonečno, s.250) (15.10.2016)