Otec a syn
Otec i syn
Vater und Sohn
Father and Son
Réžia:
Alexandr SokurovScenár:
Sergej PotěpalovKamera:
Alexandr BurovHrajú:
Andrej Ščetinin, Alexej Nejmyšev, Alexandr Razbaš, Jaime Freitas, Fjodor Lavrov, Marina Zasuchina, Anna AleksachinaObsahy(1)
Otec a syn žijí společně v podkrovním bytě. Otec má za sebou válečnou zkušenost, syn se pro ni teprve cvičí. Střecha sousedního domu jim slouží jako hřiště, cvičiště i místo odpočinku. Někdy vypadají jako bratři, jindy dokonce jako milenci. Syn má přítelkyni, která na otce trochu žárlí. Naproti tomu nikdo jiný než právě on neumí syna utišit, když ho ve spánku přepadnou noční můry. Oba přitom vědí, že se budou muset za čas rozloučit. Režisér Alexandr Sokurov tímto filmem navazuje na starší titul Matka a syn (1996). Z hlediska intimního tématu vytváří zajímavý protiklad k politicko-historickým dílům, jimž se v posledních letech věnoval (Moloch, Taurus, Slunce a Ruská archa).
Otec a jeho dospievajúci syn vyzerajú ako dvaja bratia. Žijú v malom podkrovnom byte. Otec dlhé roky slúžil u letectva a hoci je ešte stále mladý, predpisy ho prinútili odísť už v strednom veku do dôchodku. Ešte počas štúdií prežil jedinú lásku svojho života, oženil sa s ňou a narodil sa mu syn. Manželka však čoskoro zomrela a tak zostal so synom sám. Syn vyrástol a má sa z neho tiež stať vojak. Pre otca je jeho syn jediným spojivom s minulosťou a mŕtvou manželkou - každý deň mu črty synovej tváre pripomínajú tvár milovanej ženy. Syn, ktorý vyrastal bez materinskej nehy, miluje svojho otca hlbokou synovskou láskou. Otca so synom spája krehké puto a vzájomná zodpovednosť. Ale teraz už na syna čaká dospelosť. Musí sa rozhodnúť medzi oddanosťou k otcovi a vlastným životom so svojím dievčaťom. Cesty otca a syna sa musia rozísť, aby sa v budúcnosti opäť a inakšie spojili. Film režiséra Alexandra Sokurova je po filme Matka a syn druhým dielom trilógie o medziľudských vzťahoch. Zatiaľ čo prvé dva diely sa venujú putu medzi rodičmi a dieťaťom, tretí zamýšľaný diel s názvom Dvaja bratia a sestra má byť analýzou súrodeneckých vzťahov. Podobne ako Matka a syn je aj snímka Otec a syn skôr meditáciou ako príbehom. Zobrazuje ideál otcovsko-synovskej lásky, ale aj bolesť, ktorú nevyhnutné nalomenie tohto ideálneho vzťahu prináša. Na MFF Cannes získal film Cenu FIPRESCI. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (20)
Velmi nudný a nechutný film. Režisér vykreslil vztah otce se synem jako nějaký milenecký vztah. Když třeba leží v posteli, dívají se na sebe a hlavy mají od sebe asi jen 5 cm, tak už jsem fakt čekal jen, kdy si dají francouzáka ! Připadalo mi, že celý film je jen o nenaplnitelné touze k incestu, ke které nakonec opravdu (bohužel/bohudík), nedojde. ()
Film "spirituálního incestu". Komplikovaný vztah otce a syna, který hraničí s přitažlivostí na straně jedné a nevraživostí na straně druhé. Jeho velice jemný vývoj vytvářejí postavy zasazené do nejmenovaného města: lokace, které se zdají být divadelními kulisami, což Sokurov podtrhl i v záběrech - velmi vzdálená mizanscéna vypadá trochu jako malovaná, neskutečná spojení střech a mořské hladiny ... . Na expresivitě přidává i tónování červeným filtrem. Dojem neskutečnosti posiluje nedostatek časového určení. Zdá se, že děj probíhá v několika dnech, které se zdají být konjunkturou rána a večera, ale uběhly celé roční doby ... Stylizované herectví, které otvírá pohled do nitra postav a lyrizuje, se snoubí s banalitami každodenního života. ()
Film je o otcovi, vojakovi, ktorý sa nedokázal vyrovnať s odchodom z armády. Ale musel, jeho najlepší kamarát dostal rozkaz k boju, kde celá jeho jednotka zahynula, iba veliteľ prežil. A tak sa rozhodol svoju jednotku pomstiť tým, že zastreli veliteľa, ktorý mu vydal tento rozkaz. Veľmi ťažký, psychologický náročný film. Ale neviem, či vôbec stojí za pozretie. ()
Bytostně mužské >intimní< drama. . . . Jak někdo o tomto filmu - i jiných dílech A.S. - může tvrdit, že postrádají příběh? Navíc jeho filmy jsou plné zvláštní, až nadčasové (svým způsobem oduševnělé) vizuální krásy... A zvláštní poetiky a neuchopitelného napětí... . . . "Otec a syn" je prostě skvělé, lidsky nesmírně citlivě uchopené dílo o věcech lidských... Poutavý scénář... Skvělé herecké výkony... Okouzlující kamera... Útržkovité tóny místy jakoby mimodějné hudby... Nádherná filmařina! . . . Dle mého skromného názoru je Alexander Sokurov vskutku důstojný >nástupce< díla Andreje Tarkovského. - - - P.S. Zaznamenáníhodné jsou i Lisabonské exteriéry filmu - ta typická žlutá tramvaj, cinkající na úzkých kolejích, zasazených ve věkem ohlazené kamenné dlažbě, staré oprýskané domy ve strmých ulicích nad mořem, všechny ty ač prosté, přesto nádherné záběry na město, které samo o sobě má silný genius loci, které je plné prostého tajemství... Až jsem si jen tak maně vzpoměl na Wendersův Lisabonský příběh... :-) ()
Ruský film od režiséra Sokurova jsem shlédl na Febio Festu a jsem unesen (upozorňuji, že byl první, který jsem viděl od pana Sokurova). Byl to osvobozující zážitek, všechny city byly odhaleny do morku kostí a bez ostychu, jak potom zamrzí, že diváci nic nepochopili a po 20 minutách odcházeli ze sálu. Byl to jeden z těch příběhů, kde slova jsou druhořadá, kde stačí pohled, náznak, kde není potřeba rozmáchlosti (tak jako u předchozího filmu Ruská archa). Zde stačila pouze pokora k protagonistům, kteří byli skuteční lidé z masa a kostí, oba byli vojáci (dle toho také jednali). Uvědomme si, že žili bez ženského elementu ve svém světe uzavřeni od všeho kolem: v dnešní době bez citů a hrubosti je třeba obnažovat city častěji a proto jsem rád, že se režisér rozhodl pro tento přístup. Zaslouží si obdiv. ()
Reklama