Svätý pavúk

Alli Abbasi servíruje hon na Iránského sériového vraha, který vraždil prostitutky v děsivém Mašhadu v letech 2000-2001. Režisér docela chytře láká dva tábory diváků, kde potěší fanoušky sériových vrahů a zároveň fanoušky znepokojivé muslimské kultury a rozhodně to funguje. Reportérka přijíždí do Mašhadu a rozhodne se vraha vyhledat, jelikož policie případ zatím ignoruje a oběťi stále přibývají. Zar Amir Ebrahimi vyhrála cenu za nejlepší herečku a rozhodně zaujme. Film funguje i jako detektivní Thriller, kde vrah je s divákem obeznámen poměrně brzy, ale příliš to nepřekáží. Sice nejde o vraha až tak zajímavého, všechny vraždy provádí stejně a poměrně jednoduše, je tzv. Škrtič, ale vypadá to velmi realisticky i autenticky a z oběťí jde cítit jak vyhasíná život. Hodně tomu napomáhá i děsivé a netradiční prostředí opírající se o muslimskou kulturu a tradice. Došlo i na soudní líčení, které mě potěší vždycky a vrcholem byl fakt, že pro spoustu místních lidí byl vrah hrdina, jelikož vraždil nečisté ženy páchající hříchy ve jménu Allaha. Nejsilnější scénou je přímá konfrontace reportérky se samotným ďáblem. Forma je lehce televizní, ale to se dá odpustit. Slušný film. 75% (06.12.2022)

Musím se přiznat, že Írán pro mně nikdy nebyl vysněnou turistickou destinací, kam bych se chtěl podívat, ale po tomto snímku musím konstatovat, že v této oblasti středověk ještě neskončil, protože středověk tam stále ještě trvá. A to néé, že bych měl nějaké náboženské či jiné předsudky anebo se nechal strhnout mediální masáží, kterou na nás dennodenně chrlí vypočítavá média, ale je to hlavně kvůli přístupu zdejšího obyvatelstva, které zamrzlo v době dávno minulé. Néé, že by mně překvapilo velké množství zabitých prostitutek, právě naopak, takové příběhy vyhledávám a denně si je mažu na chleba, spíš jde o ten přístup policie a médií k vyřešení těchto konfliktů. To, že na začátku našeho tisíciletí nemá policie po deseti mordech ani jeden důkaz a že se do toho musí vložit investigativní novinářka a čelit všestrannému ponižování, jak ze strany policie jenom proto, že je žena mně dosti pobouřilo a to zejména ve scéně, kterou vidíme skoro na začátku filmu, kdy se jde ubytovat do hotelu a recepční jí odmítne jenom kvůli tomu, že je žena. Dost mně to pobouřilo a jako bývalý hotelový recepční bych si asi šel koupit nějakej ten kebab a přítomnému recepčnímu bych ho omlátil o hlavu a nepřestával bych do té doby než by mu zbytek kuřecího nevylejzal z uší. Je taktéž paradoxem, že tento snímek natočila veskrze evropská produkce a to zejména skandinávští specialisté na mordy. Ale nenechte se mýlit, žádnou Ságu Norenovou ani Wallandera zde neuvidíte, je to čistočistá iránská záležitost plná hnědolidí, takže kdo má rád Alibabu a jeho loupežníky si zajisté přijde na své. Příběh je jednoduchý a vidíme v něm vraždící dobrodružství plného luxusních prostitutek, které mají rády hygienu a které mají tak krásně bělounké zuby z toho heroinu, co do sebe ládujou, že by mohli dělat nějakou tu reklamu na Colgate spermiemint. Vraha vidíme už od začátku a je to takový ten tuctový, náboženský pošuk, co mu v nějaké té jejich válce jeblo a tak měl asi nějaké to náboženské osvícení, ve kterém měl vidění, že má zabíjet tyto nebohé děvy. A i když je přezdíván Pavoučí muž, bacha neplést s americkým Spidermanem, tak mi spíš občas připomínal německého vraždícího dobrodruha Fritze Hoňku, kterého jsme mohli vidět ve snímku plného vražd a fekálního humoru nazvaném U Zlaté rukavice. Kromě některých vražd zde vidíme i sondu do jeho života, ve kterém žije spořádaný život a ve kterém je manželem krásné Šeherezády se kterou má dva roztomilé, malé kakaové mončičáky. V závěrečné fázi tohoto filmu se dozvíme, jak funguje soudní systém v této bývalé perské velmoci a nezbývá mi nic jiného než konstatovat, že oko nejednoho psychopata nezůstane suché a proto dřív než člověk stačí říct Tisíc a jedna Noc, tak pohádky je konec. Až na to, že to nebyla pohádka, ale že se tento příběh doopravdy stal a proto mi nezbývá než dát zasloužených 70%. (03.01.2023)

Mrazivé kriminální drama, ze kterého snad žádnému divákovi nemůže být dobře, mně tedy bylo poměrně dost šoufl a v jednu chvíli jsem si říkala, jestli to vůbec dokoukám.. No, vydržela jsem, ale příjemné to rozhodně nebylo.. Přiblížení života v Iránu, víry, kultury na mě působilo velmi realisticky a několik úhlů pohledu pomohlo - alespoň trochu - pochopit jednání hlavních postav, houževnatá novinářka mě ohromila svým odhodláním najít vraha a samotný vrah mě v podstatě šokoval vším, milující táta tří dětí, hodný manžel, na první pohled normální chlapík, ovšem ten druhý pohled na jeho duševní stav žalostný, vymletá palice bez špetky úcty k životu.. (11.01.2023)

To vzrušení ze šlapky ve smotaném koberci naznačilo, že čistění ulic iránského Mašhadu od morální korupce a špíny byl jen zástupný motiv, ale kdo ví.. Spíš než na sériového vraha se to snaží zaměřit na společnost, která sériové vrahy vytváří a spolu s nimi i jejich oběti. Jiné mravy jiných krajů, co sebou můžou nést pro nás nepochopitelné morální hodnoty a postoje, jejich generační kontinuita a tím trvající zacyklení v kulturní ponurosti. Když se to celé obalí silně zakořeněnou misogynií, bude se zákonitě někde vstávat a tleskat a jinde zase odsuzovat a vyhrožovat.. (17.10.2023)

Íránský, skutečnými událostmi inspirovaný příběh, jak by ho Íránci nikdy nenatočili. Protagonistkou je odvážná ateistická novinářka, kterou šéf policie povýšenecky opovrhuje, když ho ona slušně odmítne. Pátrání po masovém vrahovi prostitutek je pouze prvním dějstvím, po kterém následuje reflexe íránské mentality ovládané sílou víry. Významné množství Íránců totiž vnímá “čistění ulic od prostitutek” jako bohulibou činnost. Centrem vyprávění a nejkomplexněji vykreslenou postavou je onen vrah, hodný otec rodiny, který koná v dobrém přesvědčení. Brilantní, vrstevnaté drama, které daleko přesahuje tematické možnosti podobných západních žánrovek, a které nepotřebuje žádné abstraktní artové vložky, aby nadchnulo i nejnáročnějšího diváka. (22.12.2022)