Réžia:
Lukas DhontKamera:
Frank van den EedenHudba:
Valentin HadjadjHrajú:
Eden Dambrine, Gustav De Waele, Léa Drucker, Kevin Janssens, Émilie Dequenne, Igor van Dessel, Elodie BarthelsVOD (4)
Obsahy(1)
Talentovaný belgický režisér Lukas Dhont, autor cenami ovenčeného filmu Dievča o trans žene narodenej v tele chlapca, tentoraz prichádza s emocionálne silným portrétom výnimočného zväzku Léa a Rémiho. Chlapci spoločne zdieľajú svet a každý moment v ňom, dostávajú sa však do veku, keď vzťahy treba pomenovať. Rémi si ironické poznámky spolužiakov zdanlivo nevšíma, Leo však upadá do pochybností a túži zapadnúť do chlapčenského kolektívu. Do bezstarostného života neúprosne vtrhne dospelosť. Film o priateľstve a zodpovednosti vyniká neobvyklou empatiou a fenomenálnymi výkonmi debutujúcich hercov. (Film Europe)
(viac)Videá (18)
Recenzie (86)
Film, který svůj příběh vypráví zejména skrze velkolepé pečlivě nasnímané obrazy, které nás takovým klipovitým způsobem bez nějakých výrazných spojovacích prvků přenáší od společné projížďky na kole přes školní výlet po hokejové tréninky. Moc se tu nemluví, slova tu zastupuje často velmi výmluvná mimika a gestikulace jednotlivých postav, jejich chování, tělesné projevy třeba u večeře, na školním dvorku nebo na vzpomínaném hokejovém tréninku. A ačkoli asi chápu, co tím (těmi obrazy, výrazy atp.) chce básník říci a třeba Dhontova Dívka mě před pár lety zaujala velmi, Blízko prošlo tak nějak mimo mě, nedokázalo ve mně vzbudit potřebné emoce. Asi to bylo i tím, že jsem podle popisků čekala od filmu něco úplně jiného (překvapila mě tam ta tragická událost hned ze začátku, překvapilo mě, v jakém poměru to bylo o přátelství/lásce). Celkem z duše mi ve svém komentáři mluví Othello (který, pozor, trochu spoiluje:D), možná bych snad jen doplnila, že vedle/v rámci té nerozpracovanosti charakterů postav a vzájemných vztahů mi chybělo alespoň nějaké trochu větší přiblížení motivu, detaily činu Rémyho - takhle jsme okolo toho vlastně celý film nějak brousili, bylo jasné, co si o tom myslí Léo a ty důvody se tam nabízely, na druhou stranu to nemuselo být až tak jednoduché, jako se zdálo. Chápu, že to vyjasnění neměla být nějaká berná mince snímku, že to mělo být spíše o pocitech, které mohou určité věci vyvolávat, ale tím, že u mě film ty pocity úplně nevyvolával a zároveň ani v závěru nebyla celá ta ústřední událost alespoň nějak finálně zreflektována, moje pochyby, jestli stálo za to se v celé té mizérii skoro dvě hodiny plácat, ještě zesílily. 60 %. ()
Neznášam francúzštinu! Samé bľe bľe bľe, bľi bľi bľi, bľa bľa bľa... V záberoch furt iba ksichty na celú obrazovku. Zo začiatku dvoch chlapcov, ktorí iba trepú blbosti, a vkuse sú na seba nacapení. A keď prídu po prázdninách do školy, tak ostatní si budú myslieť, že sú gej pár. A jeden z tých chlapcov, že nie, nie, nie, že on nie je gej, a začne toho druhého od seba odstrkovať. A ten druhý, citlivejší, sa z toho nevie spamätať, tak sa zabije. Takže zvyšok filmu už iba zábery prevažne na hlavu toho druhého na celú obrazovku a vyplakávačky a hokej. Nuda. Vtieravý pokus o vyvolanie emočnej búrky u mentálne nestabilných jedincov. Zase som naletela na recenzie, ktoré napovedali, že film rozhodne nebude až taký zlý. Ale zase sa mi potvrdilo (ja blbá), že je to ako keď vám kaderníčka desať minút hovorí, že by mi pristala ofina, aj keď dobre viem, že nepristala, a že ju nechcem. Zahraté dobre. ()
Pomerne citlivo a dobre zahraný príbeh o priateľstve dvoch chalanov, ktorý dokáže chytiť za srdce. Remi aj Lee boli perfektní a postupne sledujeme ako sa ich silne puto naruší....Je veľka škoda že v druhej polke kedy sledujeme len jedného z nich ten príbeh stratí na svojej sile a je tu už len nuda pretkana hokejom a plačom.. ()
Reakce okolí, když jsou si dvě holky hodně blízký, je furt o dost jiná, když se jedná o dva kluky. Je vidět, že režisér ví, o čem točí a přidává další velmi křehký film, kde se toho zase až tak moc nenamluví, ale ti dva kluci, neherci, působí tak neuvěřitelně skutečně, že jim jeden to bezstarostný běhání v květinovejch polích záviděl. Druhá půlka už hodně potemněla a stala se noční můrou i pro rodiče. Silný čtyři. ()
Už dlouho jsem neviděl něco, co by se tak vyloženě páslo na cizím neštěstí. Dětská sebevražda ve velkých uslzených očích mezi květinovým polem plným krásných, chápavých lidí, kterým v pozadí hrají dojemné smyčce. Vzhledem k tomu, nakolik se tu rezignuje na to, aby se vybudovaly charaktery postav nad rámec svých rodinných a přátelských vztahů, není zase tak těžké spadnout do otráveného cynismu a pak to teprve začíná být legrace. Začnete si totiž uvědomovat, že polovinu filmu se jenom chodí či jezdí mezi čtyřmi body a hlavně, jak se tam pořád brečí. Brečí se tu k snídani, brečí se tu k obědu i k večeři. Brečí se tiše, vzlykavě i vztekle. Brečí se nahoru, dolů, doleva, doprava, v noci, ve dne, brečí se v sedě, leže... ()
Galéria (19)
Zaujímavosti (2)
- Režisér Lukas Dhont stretol svojho hlavného herca Edena Dambrina na ceste vlakom. Mladý chlapec sedel pred ním a rozprával sa s priateľmi, ale Dhont nepočul, čo hovorí, keďže sám počúval hudbu Maxa Richtera a videl len jeho výrazy tváre. Zistil, že Eden sa k tejto postave perfektne hodí a oslovil ho, či by sa nechcel zúčastniť kastingu. Eden okamžite povedal áno a nakoniec dostal rolu Lea. (Arsenal83)
Reklama