King Kong

ŽÁDNÁ DOBRÁ VĚC NETRVÁ DLOUHO, PANE DENHAME. King Kong žije! Už jsem zjistil, co mi na Kongovi 76´ tak vadilo. Vy zkrátka MUSÍTE uvěřit v romanci mezi ženou a opicí. A to je (netvrdím, že ze sta procent!) otázka triků. BTW triky: některé jsou opravdu méně povedené (ale tak dva, tři) a kvůli tomu já menší hodnocení VĚTŠINOU nedávám. V podání Petera Jacksona není Kong tupé, velké zvíře, které NAJEDNOU pocítilo náklonnost ke člověku, ale tvor, který má svůj vnitřní život, i přes pobyt na neznámém ostrově, a jehož povahu přítomnost PRAVÉHO člověka vyvolá. Bude se vám více líbit vztah krásky a zvířete než vztah krásky a spisovatele, proto jsou tak důležité scény "salta" či "západ slunce," nebo "na ledu." Navíc, když King Kong poprvé vezme Ann do náruče a peláší s ní džunglí, budete vám připadat doslova na vlastní kůži, jako by chňapnul vás. A aby to nevypadalo, že se mi líbila jen "zvířecí část", napíšu, že jsem viděl nejlepší herecký výkon Jacka Blacka a skvělou muziku, složenou za ne zrovna "standardní čas", od hudebního mága, Jamese Newtona Howarda. A režijní mistrovství Petera Jacksona je nejvíce vidět na scéně z Empire State Buildingu, kterážto v mých očích vyvolala vlhkost slz. Tak. PS a nic takového jako dlouhodobá výpůjčka neexistuje! ;-) (06.01.2006)

V King Kongovi z roku 1933 je jedno místo... Ann stojí před kamerou a Carl Denham ji předříkává, co má dělat. Scéna vrcholí slavným "scream Ann, scream for your life" a větou "what´s the thing she´s really going to see". Síle a atmosféře této scény se Jacksonův remake přiblížit nedokázal, ale to mu nelze mít za zlé. Jeho Kong je spíše než děsivým monstrem, která ježilo diváků vlasy hrůzou na hlavě, polidštěným a hravým veleopem, které útočí na úlně jiné oblasti. Je to monstrum stvořené tak, jak ho chtělo vidět každé dítě, monstrum ochranitel. A společně s ním jsou pozměněny i archetypální podoby hlavních aktérů – Ann není křehká a bezbranná kráska, která polovinu filmu hystericky prokřičí, Carl není entuziastický dobrodruh s kamerou... Naomi Watts je emancipovanější, odvážnější, aktivnější... a skvělá. Jack Black je sebestředný, sobecký, křivý... a skvělý. Je to právě on, kdo zahubí mocného Konga, jeho touha po zisku, touha prodat tajemství za cenu jedné vstupenky. Velká a dle mého vydařená aktualizace King Konga. To, že se netvor proměňuje z děsivého na sympatického, mu paradoxně na síle neubírá. Na síle filmu ubírá velký nedostatek sebekritiky a ochoty vynechat zbytečné mnohomluvy a nadbytečné scény, které zabíjejí tempo i emoce. Vizuální obžerství a opakování některých scén se nevyplatí v závěru, který vyzní poněkud do ztracena. Škoda, přitom stačilo, aby se Jackson a spol. trochu oprostili od lásky k příběhu a dali mu pevnější tvar. Stejně tak se mohl režisér vyvarovat zbytečných a přesládlých klišé, které nemají s poetikou původního filmu z roku 1933 co do činění. Být jich méně a být umírněnější, bylo vše v naprostém pořádku. I tak je ale King Kong královskou podívanou a filmem, který má kouzlo "ztracených světů", patos hrdinů, krásek a monster. Chybí mu ale soudržnost a vnitřní energie Pána prstenů, chybí mu skutečně silné emoce... Nechybělo mnoho a vše bylo v pořádku, nicméně ve stávající podobě King Kong pouze naplnil má nijak přehnaná očekávání a to je od Jacksona poměrně málo. (17.12.2005)

Jackson se vrátil ke kořenům, ve kterých dokázal z minima vytřískat maximum, což je v tomto případě pohádka, která sice jde odvyprávět za 20 minut, ale přesto díky konečným 3 hodinám nenudí. Je sice pravda, že z první poloviny by se několik scén dalo bez většího protěžování vystřihnout (i když taková narážka na tvůrce původního King Konga, Meriana C. Coopera mě jako jediného v kině rozesmála), ale ta druhá je dokonalou oslavou filmařiny. Triková smršť sice po celou dobu hraničí se samoúčelností, ale jejich obsah je natolik fascinující, že prostě nelze jinak než s otevřenou pusou tiše zírat. Kong opravdu žije a je až s podivem, že mu Jackson dokázal vtisknout natolik reálnou podobu, že mu divák fandí při drsných soubojích o přežití a zároveň jej lituje jako hluboce osamoceného tvora, který zůstal tak sám. Herecká esa (Jack Black v životní roli) jako lidští protihráči jsou bohužel pouhými přihrávači, ze kterých snad jenom Naomi Watts lehce vyčnívá jenom díky tomu, že právě kvůli ní Kong koná. Skvostný závěr je pak už jenom úžasným zlatým hřebem, který je sice možná až příliš sladkým kýčem, ale natolik sladkým a podmanivým, že prostě nelze jinak, než se mu poddat a společně se všemi okolo bez ostychu plakat. (03.02.2006)

Po Pánu Prstenů sebou nesl Jackson balvan očekávání jeho dalšího filmu a ten balvan byl, přiznejme si, velký jako King Kongova ranní stolice (Rimmerova jednotka velikosti). A výsledek? Plavba na Venture nezáživně dlouhá, prostředek na Skull Island přehnaně spektakulární (netočil to Sommers?) a tak jen bohužel v úplném závěru na Empire State Building si pro mě Jackson zachoval tvář poutavého vypravěče. Škoda jen, že stopáž filmu o Gorile v mlze se více nepřiblížila číslu původní verze z roku 1933. Zase mi nikdo nevysvětlil, jak toho několikatunového zamilovaného opičáka naložili bez těžké techniky na loď.. (18.05.2009)