Ray

Jazz neobľubujem. Ray Charles však počas života vystriedal toľko žánrov, že si z jeho tvorby ľahko nájdem to svoje. Vo filme zaznejú všetky jeho superhity, o ktorých všeobecnej obľúbenosti som nepochyboval (po prečítaní niekoľkých komentárov sa moja istota vytratila). V každom prípade tieto superhity (spolu s výborným výkonom Jamieho Foxxa) tvoria piliere filmu. Problémy, ktoré Rayovi spôsobovala slepota, farba kože, finančné pijavice, heroín a prítulné ženy sú v príbehu zastúpené proporcionálne (na rozdiel od I Walk the Line). Prekážala mi však jeho prehnane knísavá, obrnovitá chôdza, ktorá mi pripomenula prehnané pitvorenie sa Dennisa Quaida v Great Balls of Fire. Je však možné, že to bolo autentické a problém spočíva v mojej pamäti. (24.01.2011)

V tomto roce se to biografiemi slavných lidí jenom hemží. Kromě Alexandra, Smrt Petera Sellerse a Letce se objevil i průběh života krále soulu Raye Charlese Robindsona. I když si říkáte, že to byl velký člověk (a to on byl) tento životopisný snímek není zrovna nic moc extra, vizuální stránka (prostředí, kulisy, kostýmy), scény vracející se zpět do Rayova dětství a navíc samotný Jamie Foxx jsou dokonalé a nelze jim zhola nic vytknout. Jamie si na roli dal velice pilně záležet a při některých scénách jsem měl pocit, že tam místo Foxxe sedí skutečný Ray Charles. Co je asi největším všeobecným záporem je přílišná konvenčnost vyprávění a nakonec i didaktický způsob vyprávění je až přespříliš po chvilce nezajímavý a už máte pocit, že vás příběh nemá čím překvapit. Občas mě i naštvala drobná podobnost s Forestem Gumpem hlavně při scénách z dětství + Rayovo rozumování viz. máma vždycky říkala....Celkově je Ray velice příjemná podívaná (hlavně asi díky samotnému Foxxovi a jestli nedostane Oscara tak si půjdu promluvit s akademii) s příjemnou hudbou, která vás správně naladí, ale nic víc, nic míň.... (15.02.2005)

Scénář: James L. White .. Ray Charles Robinson byl výjimečný hudebník a prožil skutku zajímavý život. Podle něj vznikl neméně poutavý životopisný film. Mimo slavných a světlých období prožil Ray také spoustu temných životních období, ať už po smrti bratra, po ztrátě zraku či v zajetí heroinu. Taylor Hackford na režijní stoličce drží téma pevně v rukou a servíruje jednu zajímavou scénu za druhou. Vše podstatné ale stojí na geniálním hereckém výkonu a Jamie Foxx se jednoduše stal Rayem a předvedl strhující herecký koncert. Samotná hudba je pak kapitola sama pro sebe a jelikož tento žánr mi jde celkem do noty, tak musím jen a jen pochválit všechny ty hudební vystoupení, scény z nahrávacího studia i pobrnkávání na klavír jen tak v hotelovém pokoji.. 90%. (15.03.2006)

Typický příklad pěkně natočeného životopisu, kterému chybí takové to fluidum, jež dělá z biografií soběstačné filmové klenoty schopné obstát i mimo stín "jejich" osobnosti. Ray je sledem klipů k výborné hudbě, prokládaným rutinou ze soukromí slavné osobnosti. Nic co by vybízelo k přemýšlení nebo nedej bože novým pohledům. Dobrý Foxx, Hackford ničím nepřekvapí ani nenaštve, precizní technická stránka, ale jako celek "klasicky životopisně" o ničem - vyjde vcelku na stejno, jestli si o Charlesovi přečtete čtivě napsanou causu v Reflexu nebo si pustíte filmeček. Obojí se záhy vytratí, i když chvíle s ní(m) strávené byly docela fajn. 65% (06.02.2005)

Dlouho sem uvažovala mezi 4 a 5, ale biografie sou moje, tak sem sáhla po 5. Ray byl sice klasickym případem muzikanta minulýho (pokračování v tomhle) století, kdy se stal úspěšnym, založil rodinu, získal prachy, ale ničeho si nevážil, tak se tahal s ženskejma a utrácel za drogy. Dopad...jak to vlastně dopad?;) Do toho to tragický dětství. Jak někomu můžou jen tak začít slzet a hnisat oči, až prostě ohluchne? Hrůza. O to víc byl ale cítit Rayův smysl pro prožitek. Vůbec sem ho neznala, ale jeho písničky zná každej, i když jazzu zrovna neholduju. Zato piánu jo! (02.11.2008)