Náuka o snoch

Úžasný, nádherný film. Skutečné filmové UMĚNÍ! Nauka o snech má mnoho společného s filmovými světy režiséra Jeana-Pierre Jeuneta (Amélie z Montmartru...), scénáristy Charlieho Kaufmana (Adaptace...), thajského surrealisty Wisita Sasanatienga (vizuálně dotaženější Občan pes), či českého surrealisty Jana Švankmajera (několik animací jaky by vypadlo z jeho filmů), ale skutečně se podobá pouze osobitému a zcela nezaměnitelnému světu svého tvůrce Michela Gondryho. Něco tak zvláštního a vpravdě geniálního v oblasti světového filmu vskutku nenalézám, Gondryho autorský přístup je zhola originální a jak jeho Věčný svit neposkvrněné mysli, tak i Nauka o snech se dají jen těžko k něčemu přímo přirovnávat. Gondry jde vždy zvláštní cestou - obsadí nějakou světovou hereckou celebritu (Jim Carrey, Gael García Bernal), zaškatulkovanou ve zcela odlišném žánru, a stvoří scénář pojednávající o bolestném hledání a potřebě lásky. Hlavní hrdina je vždy silný romantik s nesmírnou fantazií a kreativními vnitřními světy, jeho láska není opětovaná a v realitě neprobíhá šťastně, takže hrdina utíká do realit jiných... Novátorský je i Gondryho přístup tvůrčí a scenáristický - už dlouho jsem si říkal, že je téměř nemožné přijít v současnosti s něčím zcela novým, Gondry mě ale přesvědčil, že to ještě i dnes jde. Popsat vlastně docela prostý příběh mladíka s uměleckými sklony nejen ve fázi bdění, ale kontinuálně i ve fázi spánku a v něm přicházejících snů je skutečně geniálně prostá myšlenka. Tenhle jednoduchý příběh ale navíc snovými flashbacky nejen významově obohatit, ale rámcově povznést a zapojit do roviny hraného snímku i oblast podvědomí a nevědomí či čistě umělecké rozměry, to je skutečné nóvum. Navíc ty úžasné poetizující animace, jakoby vypadlé z (Gondrym) režírovaných klipů Björk či Massive Attack... Skvělý a neotřelý je také nápad autorské Stephane TV - takhle pěkně poetizovaný metonymický vnitřní svět člověka jsem ještě nikde jinde neviděl. Je to jakási vnitřní řeč hlavního hrdiny, jeho bdělé snění, ozvěny a interiér jeho mozku, nádherný svět stvořený z lepenky a papundeklu, který je možná významovým vrcholem celého filmu. Nauka o snech je vlastně netradičně pojatá milostná romance určená podivínským intelektuálům, plná netradičních vyprávěcích postupů, převratných animací a zvláštní divácké optiky. Musíte nejdříve přistoupit na Gondryho pravidla hry, abyste se mohli účastnit jeho fantazijní stáže. Když to ale uděláte, zažijete to, čemu se v řeckém duchovním světě říká katarze... (27.06.2007)

Tento Gondryho film je, alespoň co se týče výtvarné originality, zatím to nejlepší, co jsme mohli od Gondryho vidět. Snové sekvence nezapřou Gondryho umělecké nadání. Nevím, které videoklipy přesně točil, ale podle rukopisu bych si tipnul, že Human Behaviour a Army of Me od Björk, nebo Knives Out od Radiohead jsou jeho dílem. Ještě v žádném jiném filmu, jsem neviděl sny ztvárněné tak snově, zcestně. Stephanův recept pro namíchání snu v úvodu filmu je prostě geniální. Oproti "Věčnému svitu" a Slez ze stromu ubylo humoru a film je naopak zatím nejcitlivějším režisérovým dílem. S nešťastně zamilovaným Stephánem, kterému sny zasahují do života víc než je zdravé, jsem opravdu cítil. Jeho zoufalství z nešťastné lásky, které je ještě umocňeno, vlezlými s realitou konfliktními sny, lze díky Beranlově herectví a Gondryho režii prožívat společně se Stephanem. Jediné co filmu trochu chybí je ucelenější a smysluplnější dějová linie, která by dala celému filmu pointu. V žádném případě mě však Gondry nezklamal. (11.12.2007)

Přestože mám rád příběhy podívínů, snovou atmosféru i fantazii, jejímž jediným omezením je hranice tvůrčí představivosti, tentokrát se dialog mezi mnou a filmem navázat nepodařilo. Občas prostě člověk i na filmové pouti potká cizinice, který mluví cizí řečí. V mém případě je to Nauka o snech. Jistě, některé momenty byly kouzelné, některé vtipné, ale nepodařilo se upoutat mou pozornost natolik, abych přistoupil na hru a našel její smysl. Co mi chtěl umělec sdělit? A proč to na mě nepůsobilo jako milý nebo zajímavý nebo alespoň zábavný zhmotnělý sen, ale spíš jako otravný a samoúčelný artový blázinec, jehož smysl vyklouzl Gondrymu z rukou a zakutálel se někam hodně daleko. (23.04.2016)

Ačkoliv Gael García Bernal patří k mým nejoblíbenějším hercům a Gondryho minulým filmem "Věčný svit neposkvrněné mysli" jsem byla absolutně nadšená, tomuto filmu jsem jaksi neporozumněla. Ale třeba je chyba na mojí straně. Budu ho muset vidět minimálně ještě jednou, abych mu pak třeba přišla na chuť. (01.02.2007)

Michel Gondry sice točí velmi zamotané filmy, avšak touto zamotaností dokáže vytvořit nezvykle kouzelnou atmosféru. Zároveň se pohybuje zvláštním způsobem na rozhraní dvou žánrů - komedie a dramatu, což způsobuje, že divák vlastně ani neví, na co se dívá. Dokáže tak vytvořit silně schizofrenní podívanou, která u sledujícího navodí stejný stav, jaký zažívá sama hlavní postava. Nauka o snech je sice o něco slabší než Gondryho Věčný svit, ovšem stále dokáže zaujmout... (07.01.2010)