Sauve qui peut (la vie)
Slow Motion
Every Man for Himself
Réžia:
Jean-Luc GodardHudba:
Gabriel YaredHrajú:
Isabelle Huppert, Jacques Dutronc, Nathalie Baye, Erik Desfosses, Marguerite Duras, Fred Personne, Dore De Rosa, Roger Jendly, Marie-Luce Felber (viac)Obsahy(1)
Slavný J.-L. Godard patří mezi nejvýznamnější inovátory v dějinách kinematografie. Dokazuje to i tragigroteskně-satirickým snímkem Zachraň kdo můžeš si (život), který je v jeho tvůrčí dráze velice významný (on sám jej označuje za svůj druhý první film). Vypráví v něm příběh televizního režiséra Paula Godarda a jeho komplikovaných vztahů k ex-manželce, milence Denise a prostitutce. Jednou z podstatných intencí této filmové básně o strachu, fantazii, hudbě, obchodu a smrti je vize prostituce jako hnací síly života vyspělé liberální společnosti. Snímek budí dodnes skandální pohoršení: vadí například sekvence, v níž Isabelle Huppertová v úloze prostitutky ochotně aranžuje své tělo i celkový ráz svého chování přesně dle infantilně zvrhlých pokynů svého zákazníka-byznysmana, a mnozí diváci bývají šokováni rovněž obdobně rituální sekvencí hromadné sexuální orgie prostitutek s magnátem a jeho tajemníkem.
Ačkoli veškeré tzv. nahé scény pojímá Godard vizuálně cudně, ve zvukové stopě slyšíme autentické dotazy a výrazy, které jakoby se do civilní lidské mluvy dostaly z pornobranže (obhroublým instrukcím k orálnímu sexu na povel předchází dotaz adeptky nejstaršího povolání světa, zda by měla zákazníkovo sperma polykat). Ke svému oblíbenému tématu protestu proti zmechanizované lidské existenci a prostituci tvorby v novodobé zkomercializované společnosti J.-L. Godard podotýká: Já sám jsem jenom děvka, bojující proti kuplířství ve filmu. Spíše než u intelektuálů vzbudil tento snímek sympatie u punkové mládeže. (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (1)
Recenzie (39)
Tenhle film byl nejspíš o odcizení, lhostejnosti, tuposti, absenci citů, neschopnosti nějakého vnitřního života...a tak trochu i o úchylnosti. Dost špatný film, na který se těžko koukalo, a to nejen kvůli podivným experimentům s nečekanými zpomalovačkami, jejichž význam mi unikal a jestli vůbec nějaký měly, tak asi jen pro Godarda samotného. ()
Vážně podivné hry lidí... Godard má specifický způsob vyprávění, který mi ne vždy plně sedne a zde mu dost dlouho trvalo, než se dostal různými náznaky a spočátku až jakoby náhodně řazenými útržky k tomu, kam dospět chtěl. Ale smysl to rozhodně mělo a překvapivě mě tento snímek chytl, přes ten zvláštně odtažitý styl tu nechybělo jisté napětí a komorní atmosféra dala příležitost se alespoň trochu vcítit do nitra obou hlavních postav – žen vděčně nabízejících pánům kolem své vnady. Godard si tu vybírá hodně kontroverzní i choulostivé téma, nevyhýbá se zvrácenostem, oceňuji však, že většinou nemá potřebu je rozehrávat explicitně a k účinku postačí, když během oné slavné scény natáčení porna sledujeme většinou jen úchylně bizarní pokyny ze strany nahroublého ředitelského magnáta za kancelářským stolem. Během menšího šoku, jaký ve mě vyvolaly asi dvě pasáže, jsem ještě víc ocenil styl celého filmu, plného od počátku zvláštních střihů, často nekonvenčního snímání i schválně se zasekávajícího obrazu v některých scénách. Zatímco spočátku se mi jevil samoúčelně a vyvolával ve mě spíše chaos, než cokoliv jiného, v druhé polovině jsem často musel uznat, že nakonec ten styl tu sedí jako výborný způsob nejen pro cenzuru, ale i zdůraznění psychologie a zachování působivé atmosféry během celé výpovědě. Asi nikdy se nestanu vyloženě fanouškem a spřízněným divákem filmů Jeana-Luca Godarda a jeho straší snímek Žít svůj život z roku 1962 tu zůstal pro mne nadále nepřekonaný, ale tenhle bych určitě v rámci Godardovy tvorby vnímal za sebe jako jeden z těch lepších a spíše mě přiměl k tomu, abych Godardovu tvorbu po dlouhé době zase alespoň trochu oprášil. // Jinak mě zaujalo, že Césarem oceněná Nathalie Baye získala své ocenění „pouze“ jako vedlejší herečka. Byť je psána v obsazení až na třetím místě, připadalo mi, že má ze všech protagonistů naopak nejvíc prostoru. Určitě mě zde také zaujala o dost víc, než Isabelle Huppert. [75%] ()
Odmyslieť si všetky trápne naivné úvahy o tom, aké dôležité posolstvo tam autor skryl (úvodná scéna má určite vypovedať o neľahkom osude pracujúcej triedy, nešťastnej láske a jebačke do riti), dostanete jeden z Godardových najdejovejších filmov. A pre mňa osobne len druhý (po La Chinoise) naozaj vtipný. ()
Na Godardovi je nejlepší to, že nevyžaduje žádné extra intelektuální výkony (nebo pseudointelektuální masturbaci, jak by řekli někteří místní houmrové): prostě si hraje s médiem filmu a navíc vládne řádným smyslem pro humor (a pronikavé sociální komenty). Třeba to, že zastavovaný (nebo trhaný) pohyb vyvolává jinou emoci než pohyb souvislý, je základní abeceda filmu - stejně jako manipulativní užívání hudby, na které Godard také odkazuje - čili nic, co by se muselo po "donniedarkovsku" rozumově dešifrovat. A navíc, kdo by se nebavil např. u scény "řetězového sexu" nebo nad parkovanou formulí 1? S tímhle filmem mají paradoxně největší problém ti, kteří berou kinematografii moc vážně a moc intelektuálně. ()
Jean-Luc Godard si mně rozhodně nezískal ani třetím filmem, který jsem měl tu smůlu od něj vidět. Tenhle byl z těch tří (U konce s dechem a Banda pro sebe) tím zdaleka nejhorším. Film, který pohoršuje? Mně to především nudilo. Takže tu máme - příběh mladého režiséra s podezřelým příjmením - příběh ženy, která si vydělává prostitucí a jejíž klienti mají prapodivné nápady - komentář spisovatelky Durasové (zlatý Milenec:-) a... jo, časté zasekávání obrazu, které mně štvalo zdaleka nejvíc (a bylo způsobeno "uměleckým" záměrem, nikoli vadou média). Z celého filmu jsem měl pocit, že se mně režisér snaží nasrat. Zhnusený? Ne, jen znuděný. ()
Reklama