Legendy z Dogtownu

Kdyby se měla oblíbenost filmu hodnotit podle počtu jeho zhlédnutí,byly by Legendy z Dogtownu jednoznačně mým nejoblíbenějším filmem.Tohle je moje osobní srdcovka číslo jedna a je velká škoda,že není až tak známá,zasloužila by si větší popularitu.Poprvé jsem tenhle film viděl asi v jedenácti letech a totálně mě odvařil.Asi dva týdny po zhlédnutí jsem si film koupil a podíval se znovu.A pak znovu.A pak ještě jednou.Prostě jsem ho viděl asi dvacetkrát a mohl bych se na něj dívat věčně.Proč se mi tak strašně líbí?Důvodů je spousta.Možná kvůli těm skvělým hereckým výkonům.Když jsem se na film díval poprvé,z herců jsem znal pouze Heatha Ledgera,který tady předvedl svůj nejlepší herecký výkon před památným Jokerem.Ale ještě víc než on mě fascinovali všichni ti dokonale hrající mladíci,kteří jsou ve svých rolích tak přesvědčiví,až mám podezření,že ani moc hrát nemuseli.Victor Rasuk jako hispánský frajírek Tony Alva,John Robinson coby slušňácký vlasáč Stacy Peralta,okouzlující Nikki Reed hrající Tonyho sestru,Michael Angarano jako Sid,nejdojemnější postava snímku.Na všechny tyhle nesmírně nadané herce a herečky ale dává zapomenout naprosto neuvěřitelný,dokonale přesvědčivý a realistický Emile Hirsch.Jeho rebel Jay Adams,prakticky tragický hrdina,jako jediný se nezaprodal,zůstal věrný chudobě,ve které vyrůstal.Je to čin hodný obdivu nebo spíš bláznovství?Těžko říct.Ale Emile se téhle náročné role zhostil bravurně,bez přehrávání,karikatur,zahrál to tak civilně a uvěřitelně,že bych mu na místě předal Oscara.A to,že se jako jediný ze všech těchto talentů dokázal výrazně prosadit,už o něčem svědčí.To by bylo k hercům.Co dál?Určitě soundtrack.Ten je neuvěřitelně našlapaný skvělými rockovými klasikami od Black Sabbath,přes Neila Younga,Davida Bowieho až k Deep Purple.Když jel Jay první jízdu v Del Mar za zvuků nestárnoucího Iron Mana,byl jsem v sedmém nebi.A když už jsem u těch scén na prknech,ta kamera je přímo božská.Jak tohle kameraman dokázal?Ty záběry na jízdy v bazénech jsou fakt neskutečný.Taky musím zmínit hlášky typu "Vykuř mi vnitřní ucho!", ty jsou zkrátka geniální.Když film asi po hodině a čtvrt přepne z pohodového na tragický mód,nepůsobí to ani na chvilku rušivě,naopak.A krásně dojemný konec je pak o to silnější,že se to všechno opravdu stalo,vždyť scénář psal přímo skutečný Stacy Peralta. Na tenhle film mi prostě nikdo nešahejte,mám ho strašně rád a asi vždycky mít budu. 100 % (17.10.2008)

Pro mě osobně jedno z překvapení roku. Dlouho jsem tento film odkládal, protože mi skate a surfové prkno není zrovna moc blízké. Možná díky tomu jsem s větším úžasem sledoval to dokonalé kouzlení s kusem prkýnka. Děj je více než zajímavý, diváka neunudí a ještě se naučí něco málo z historie skateboardingu. Opravdu perfektní podívaná. (03.03.2006)

Keď je výpoveď úprimná, tak naozaj nemusí byť prikrášľovaná. Sympatický snímok, Catherine Hardwick sa o čosi podobné pokúsila už pri debute Trinástka, kde práve až príliš tlačila a vo výsledku sa jej to celé rozsypalo. Legendy z Dogtownu dopadli nad očakávania dobre asi hlavne preto, že tentokrát sa mohla oprieť nie len o autentický, ale tiež vyzretý scenár jedného zo samotných členov Z-Boys. Zdravý odstup, štipka nostalgie, nadšené herecké výkony - a malý filmový zázrak je na svete! (19.05.2006)

Súčasnú sk8erskú pokolenagaťovú generáciu moc nemusím, ale tento snímok mi ukázal, že to nebolo vždy tak ako to je. Príjemný, inteligentný filmík, žiadna nervytrhajúca dráma s extra príbehom. Proste film o niečom, a to niečo bol nielen príbeh, ktorý nech neodrádza prosím vás neprajníkov a nesympatizantom tohto športu, ale samozrejme aj herci spravili svoje. Pre mňa napríklad zatiaľ jednoznačne najlepší Ladger. Len by som chcel vedieť, či Hirsch sa kvôli filmu ozaj naučil mágiu sk8boardingu, alebo mali viac práce doubléri. Ale 80%. (04.12.2006)

Film, o legendární partě z Dogtownu, kterému jasně vládne atmosféra 70. let, parádní skatejťácké kousky a skvěle vybraná muzika. Začátek byl trochu pomalejší, ale pak se to hodně slušně rozjelo. Příběh je o třech kamarádech, kteří začínají na surfech, které později vymění za skateboardy. Po čase se, ale mezi nimi začínají ukazovat rozdíly a začíná mezi nimi být rivalita a začne jim sláva stoupat do hlavy a tak se každý se vydá svou cestou. Nakonec pochopí, že peníze a sláva není víc než přátelství......Musím pžiznat, že jsem od filmu nečekal žádné zázraky, ale nakonec jsem byl hodně mile překvapen.....Na závěr bych vyzdvihl výborně předělanou závěrečnou písničku od Pink Floydů Wish you were here..... (17.12.2007)