Dotyky

Československý film tvořící náhled do prostředí dospívajících žen, v tomto případě učnic na kadeřnici, v postsocialistické společnosti. Příběh se soustřeďuje na učnici Evu (N. Boudová) zamilovanou do nadšeného kameramana Ivana, uchazeče o studium na FAMU, jenž kvůli přijímačkám natáčí dokument právě o kadeřnicích. Mladíka plně ponořeného do filmování a natáčení rozhovorů nízké úrovně zahrál J. Pomeje a opět mě svým výkonem nezklamal, dle mého názoru patřil na přelomu 80. a 90. let k nejnadanějším začínajícím hercům. Amatérské záběry mladého režiséra Pomejeho jsou začleněny do filmu, jenž se převážně věnuje Eviným běžným životním situacím, jejímu hledání vhodného modela do kadeřnické soutěže a zejména jejím touhám po milostném sblížení, přičemž v seznamování s opačným pohlavím jí pomáhá její kolegyně, tradičně drzá a roztoužená P. Mourková. Ve snímku se objevuje mnoho postav bez řádného hereckého vzdělání, což v jistém smyslu napodobuje filmové tendence v 60. letech, bohužel zanechaný dojem se v porovnání s nimi nedostavil. Ze známějších herců ve vedlejších rolích se objeví žoviální zákazník R. Vrchota, Eviny rozvedení rodiče V. Křesadlová a P. Hapka či mladé krasavice V. Hybnerová a S. Laurinová. Mezi jednu z Ivanových respondentek patřila kudrnatá dívka ne zrovna přitažlivého zevnějšku, jejíž odpovědi na kladené otázky byly dokonce ještě bizarnější než její zjev. Dotyky režiséra V. Drhy, jenž mě už podruhé příliš nepřesvědčil, patří mezi spíše podprůměrné snímky z konce 80. let, což je dáno zejména chabým scénářem s poměrně nudným průběhem a očekávaným vyvrcholením. (12.02.2016)

Převážně dívčí film o kadeřnicích, shánění modela na holičskou soutěž a všude se motajícím absolventovi FAMU vše kolem natáčejícího kamerou. Trochu netradiční veselé vyprávění doplněné záběry, které onen absolvent natočil. Není to špatné neboť nenarušují vyprávění a naopak jej jakoby doplňují. Děvčata jsou přirozeně ztřeštěná a vše berou s humorem. Typický snímek 80. let o mládeži pro mládež nevyčnívající z řady. (07.07.2014)

Pro mě objev jak Brno - neskonale autentické, herecké výkony skvělé (a to i u takových "osobností" jako Pomeje či Boudová) - formanovsky se stírá rozdíl mezi profesionály a naturščiky a odpovídající cynickým 80. létům (třebaže nechybí ani naivita a citlivost, jakou mohou mít jak mladé dívky, tak i věková kategorie důchodců - viz bývalá kadeřnice a skvělé duo muzikantů), dokumentarista Drha se tu opravdu vyždímal, prostředí kadeřnic vystiženo se vším všudy, formálně nápadité jsou i části jakobyvideofilmu vznikajícího coby příprava na FAMU. (01.08.2010)

O čem to vlastně celé bylo? Aha. Dvě holky se učí na kadeřnice a kolem nich poletuje jako motýlek kluk s kamerou, co se chystá na přiíjímačky. Jinak se tu vlastně nic pořádného neděje. Pomeje hrál slušně, ale ta jeho kamera by mě štvala. Nela Boudová tu měla odvážnou scénu. Pro mně je tenhle film je dalším osmdesátkovým zářezem na pažbě. (12.03.2015)

Jako připomenutí doby těsně před sametovou revolucí je to rozhodně zajímavý dílko. Příběh o několika pipkách, co se učej na kadeřnice a sháněj nějaký vocasy, co se nechaj ostříhat kvůli nějaký soutěži, je sice dost o ničem, ale film mi nepřipadal špatnej. Sice je film možná zbytečně dlouhej, ale ani jsem se nějak moc nenudil. Jinak Pomeje kdysi nebyl takovej tragéd jako dneska. Tady měl v podstatě hlavní roli a těžko mu něco vytknout. Ale docela dost mi lezla na nervy jedna z kadeřnic, která vypadala jako prase křížený se syslem a neustále tam mlela nějaký píčoviny. To jsem měl občas chuť vyhodit televizi z okna... 55% (08.11.2010)