Deník Anne Frankové

Emocionální požitek z tohoto filmu je obrovsky silný, prostě i když každý ví jak to dopadne tak pořád jeto obrovské drama a člověka to až dohání k slzám. Film je si myslím dostatečným uctěním památky již ve svém věku neuvěřitelné spisovatelky Anne Frankové. Četl jsem i knihu, ale přece když to člověk vidí a navíc výborně zfilmované tak z toho plyne větší zážitek. (04.06.2011)

Jako by tam člověk byl. Realistické, přesvědčivé, až to člověku leze do vlastního soukromí. A to ve všech fázích - v dobách, kdy je ještě dobře a fašismus se ozývá jako by z veliké dálky, v období skrývání a strachu z tušeného nebezpečí a vrchol přichází v koncentrácích a v době těsně poválečné. Nezbývá, než dát 100% a poděkovat. (16.05.2009)

O jaký lidský potenciál jsme přišli během válek...Anne Frank mohla změnit svět, mohla být známou spisovatelkou jako Dickens nebo mohla být druhou Matkou Terezou. Kvůli své smrti se nemohla stát ničím a přece byla důležitá. Stala se ikonou, reprezentantkou dalších mnoha bezejmenných obětí. Vystoupila z masy mrtvých a vyprávěla svůj životní příběh skrze svůj deník. Proto nebude zapomenuta. Nebudu se tu rozepisovat o naprosté zvrácenosti holocaustu, jen doufám, že se jednalo o dostatečnou lekci pro lidstvo, aby se již nic podobného nikdy neopakovalo. (13.02.2013)

Viděla jsem snad jiný film než ostatní? Sám o sobě je ten příběh hrozně silný. Ale celé to bylo podivně sterilní, úplně bez atmosféry. Úvodní část zbytečně natahovaná. Všichni včetně Anny mi byli krajně nesympatičtí a tím pádem jsem s nimi nemohla soucítit, o což asi mělo jít především. Předlohu jsem nečetla, ale jiné knihy s touto tematikou ano, tudíž mě velmi zarazilo, jaký měli volný režim v koncentráku. (03.08.2011)

Nejdůležitější je deník. To věděli i kluci, když cestovali do pravěku. Já jsem v podstatě nesnášenlivej člověk a jsem zvyklá na svůj klid (jako správně rozmazlenej jedináček :-)) a rozhodně bych nebyla schopna vydržet několik let zavřená se stejnýma lidma, asi by mi přeskočilo. Nebo by mě spíš moji spolubydlící brzo zlikvidovali, protože se mnou není lehký pořízení. A tak Annu a všechny lidi, kteří se museli za války schovávat, obdivuju dvojnásob. Ano, je to opravdu jen jeden příběh o jedné takové rodině, protože jak všichni víme, takových bylo nepočítaně. První část byla taková poklidná a druhý díl zase hodně tvrdej. Udání skoro na konci války, tak to zrovna moc hrdinský nebylo. Já bych v koncentráku nepřežila ani jeden den. Umřela bych žalem po pivu! Dělám si srandu. Sem se to sice zrovna moc nehodí, protože toto je opravdu silný příběh, ale já si prostě nemůžu pomoct. A nejhorší byl úplně závěr, ve kterém nám bylo prezentováno, kdo jak dopadl. A z toho šel mráz po zádech. (09.05.2010)