Zápisník jednej lásky

Tu je vidno krásny rozdiel medzi typicky americkým, prvoplánovým kudrlinkovým pátosom a napr. ázijským romantickým snímkom Moment to Remember (2004). Tá najhrubšia pointa je v oboch prípadoch podobná ale spracovanie, forma, obsah a dialógy sú diametrálne na inej kvalitatívnej úrovni. Netvrdím, nebolo to úplne zlé, najviac sa mi páčila predostretá osudovosť oboch zaľúbencov, snímok mal preto i svetlejšie chvíľky, väčšinou sa však utápal v plánovanom emočnom kalklulu, ktorý bol sprevádzaný priemernými cukrovými dialógmi a klasickou trojuholníkovou šablónovitou zápletkou, kedy sa žena rozhoduje medzi dvoma mužmi rozumom (pracháč na úrovni) a srdcom (chudobný sympoš). Jednoducho typická priemerná emočná ždímačka na americký spôsob. 60/100 (13.08.2014)

Srdce si nevybírá. A můj milovaný žánr sladkobolné romance mi nabídl svůj klenot v době, kdy na diváka narážky na Notebook nevyskakovaly z každého druhého seriálu a divák nevěděl, do čeho jde. ON tak byl čestný sympaťák z chudých poměrů, ONA pak trochu moc rozverná, ale upřímná kráska z poměrů bohatých. A i v krajně nepříznivých okolnostech se zrodila obrovská láska. Jsou zkrátka projekce, na které se nezapomíná, takže ještě deset let poté, co jsem tenhle zápisník poprvé otevřel, mám silně v paměti, jak mě film položil. Nebylo to o zvratech, o pointách, o překvapení. Ta síla byla v dojemných scénách, úchvatné kameře a hořlavě přitažlivé hlavní dvojici. A vždycky si proto budu stát za tím, že pro beznadějné romantiky je tohle absolutní povinnost. (18.07.2006)

Příběh lásky velmi je velmi často synonymem pro chytlavý kasovní kýč. Je to sice pravidlo, ale jako každé pravidlo si i toto potrpí na výjimky. ZÁPISNÍK vyvolává dojem, jakoby by měl být natočen podle rádobyskutečné události. Kýčovitý příběh ve víceméně kýčových kulisách s vnějškovými syžetovými náležitostmi kýče. Tak "chytlavě" se tento film jeví většině diváků při povrchním zhlédnutí. Vynaložené divácké úsilí - zase ne tak moc velké - tuto domnělou jednoznačnost silně problematizuje. Jsme svědky výtečných hereckých výkonů obou protagonistů (Gosling, Mac Adamsová), a také skutečného citu, který je od prvních okamžiků své existence evidentně cosi jiného než časově limitovaný oboustranný požár smyslů. Rovněž nekašírovaných problémů, které kupodivu nemá jen ten chudší, ale i ta bohatá. Zvláště když do nich vstoupí druhá světová válka. I v bezcitné době existují vášnivé lásky mimo čas a prostor; tím spíš v čase vychýlených souvislostí. Čaromoc vášnivě náruživého citu, který zachvacuje nejen srdce, ale i rozum a intelekt mění ve zvlášť nzvladatelnou výbušninu, prokazatelně existuje. A lidi, kteří měli to štěstí, že takový cit ve svém životě potkali, proměňuje v bytosti vyššího řádu tím, že v nich potlačuje rmut a naopak mobilizuje a k slunci vzpíná vše, co je v nich jen trochu dobrého. Skutečnost, že v hollywoodském filmu tohoto všedně nevšedního rázu mohli oslnivě zazářit nadaní, mimořádně slibní představitelé nejmladší americké herecké generace, propůjčuje navenek tuctovému syžetu další pomyslnou auru. Jaksi již navíc. A plamen, který je takto rozdmýchán, se neomezuje na jednu zemi nebo kontinent. Podléhá mu celý svět. S trochou štěstí nejsme bez šance ani my sami. Vždyť člověk je stvořen ke štěstí tak jako pták k letu. (Napsal kdysi jeden významný ruský spisovatel.) (25.12.2007)

Soundtrack Aaron Zigman: 1. Main Title ,2. Overture ,3. "I'll Be Seeing You" Performed by Billie Holiday ,4. "Alabamy Home" Performed by Duke Ellington ,5. Allie Returns ,6. House Blues/The Porch Dance/The Proposal/The Carnival ,7. Noah's Journey ,8. "Always And Always" Performed by Benny Goodman & His Orchestra ,9. "A String Of Pearls" Performed by Glenn Miller & His Orchestra ,10. On The Lake ,11. "Diga Diga Doo" Performed by Rex Stewart And The Ellingtonians ,12. "One O'Clock Jump" Performed by Benny Goodman & His Orchestra ,13. "I'll Be Seeing You" Performed by Jimmy Durante ,14. Noah's Last Letter ,15. Our Love Can Do Miracles , (12.05.2011)

,,Kolik času máme?'' --- Uh. Tomuhle typu filmů říkám ,,dostat flakem na kabinu''. To je ten moment, kdy koukáte na závěrečné titulky, v hlavě vám hučí a vy víte, že jste zase po čase viděli něco co se vysoce vyjímá nad standardem. Nemám vůbec co vytknout. Tohle je prostě typ filmů co já můžu  a můžu je na kila. Nádherná Amerika čtyřicátých let, opravdu skvostná Rachel Mc Adams.  K tomu parádně vystavěný příběh od jehož poloviny i méně chápavý divák pochopí jak ten milostný příběh vlastně dopadl aniž by byl ještě dovyprávěn, respektive dočten. Zase nechápu, jak mi tohle mohlo uniknout z radaru. No bohudík jsem to zachytil alespoň nyní. Člověku to alepoň dává naději, že toho je možná i více a tak se zase někdy může podařit zaškobrtnout a něco podobně luxusního. Stáří je svině, jestli je matka příroda ve všem jinak dokonalá, pak stáří se nepovedlo. A to ani u zvířat, ani u lidí.  Už jsem ho viděl účtovat mnohokrát a většinou to nebylo vůbec hezký, spíše smutný. Z mnohdy úžasných inteligentních a empatických lidí se postupně staly chřadnoucí lidské schránky, uvnitř nichž možná někde zůstalo celé jejich původní já, na venek se však už probojovat nedokázalo... Člověka to pak nutí k zamyšlení jaká bude jeho cesta a kde to skončí on. Bude to rychlé a budu ještě člověkem? Nebo si budou příbuzní i lékaři upřímně a v slzách s láskou přát aby ta s kosou si pro všechno to lítání po světě už konečně našla čas i na mně? Jisté je, že tomu člověk neunikne a i že se bude bude muset chtě nechtě nechat překvapit... Závěr filmu mi vyrazil dech a i když je to na konci už hodně velká romantika, já ji dřív dost holdoval a nějak jsem si na ni zase rozpomenul, stejně jako i na svoji první velkou lásku. Tenhle film je opravdu úžasný a já dávám za 5 čerstvě ohoblovaných prken z terasy starého domu. * * * * * (08.05.2023)