Tretí muž

Třetí muž je tak opěvovaný, že jsem si ním nebyl tak úplně jist. Většinou mi tyhle provařeniny zkazí náladu. Aleeee... The Trird Man byl vyjímkou, za kterou děkuji, protože se mi opravdu líbil. Drama ve velkolepém britském stylu utelko opravdu neuvěřitelným způsobem. Welles (i když ho nemám rád) měl brilantní vstup na scénu, jeho ironický úsměv v temném zákoutí byl opravdu stylový. Zajímavá a nápaditá kamera, skvělý scénář. (05.09.2008)

Cítím se poněkud provinile, že se mi to nelíbilo. Mám rád noirové filmy, líbí se mi některé Greenovy knihy, ale tohle mne nějak nezasáhlo. Ano, vadila mi hudba jak z Řeka Zorby, která zde nemá co dělat, vadilo mi až groteskní pojetí (ačkoliv to německé dítě, jak vážně pronásleduje domnělého vraha, je až morbidně hororové), vadil mi hlavní hrdina, že je takový tupec bez charismatu, a i když má podezření, leze tygru do tlamy, vadily mi zbytečně nakloněné úhly kamery, zde bez jakéhokoliv vysledovatelného smyslu (v Občanu Kaneovi nebo v Bílé nemoci, ano, to symbolizuje, že je to s postavou nahnuté), a celý ten film mne prostě celou dobu lezl na nervy. Říkal jsem si, proč to nehraje charismatičtější herec a proč to nešlo táhnout víc dramatickou linkou? Proč všechna ta zlehčování a samoúčelné snahy o shazování žánru? Zklamalo mne to na celé čáře. Přišlo mi celkově kýčovité, povrchní a zápletka naivní až běda, příběh až příliš jednoduchý a přímočarý. (06.02.2015)

Tak tohle je opravdový majstrštyk, jenž si status legendy bezezbytku zaslouží. Nadchla mě neskutečně moderní režie, nadchla mě kamera, herci a především mě dostala nádherná citerová hudba. Film obsahuje několik scén typu "skorodokonalé"-na jejich vrchol patří bezpochyby nástup Orsona Wellese na scénu. Tma-světlo-Orson vykouzlí svůj nejlišáčtější výraz za zvuků citery a já se musel smát a uznale pokyvovat hlavou :) Takových scén v historii kinematografie není příliš mnoho... (19.07.2010)

The third man má sice pomalejší rozjezd, ale s každou další ubíhající minutou nabírá snímek čím dál tím větší spád, člověk se do samotného příběhu noří stále hlouběji a hlouběji a užívá si ho ( alespoň co mě se týče ) více a více. K čemuž mi dopomohl ( vyjma úžasně budované poválečné atmosféře vybombardované Vídně, skvělých hereckých výkonů, mistrně napsaných dialogů ( každý týden pořádám kulturně vzdělávací sekce. Minulý týden to byl Hamlet a před tím.....striptýz :o) ), i chytlavý hudební doprovod. Netradiční spojení, avšak překvapivě dobře fungující. Přiznávám, že pro tyto černobílé noir snímky, kdy každý záběr vypadá jako samostatná, úžasně nasvícená fotografie jsem vždy měl, mám a budu mít slabost. Jak již někteří z vás zmiňují, TOP žánru to sice není, ale do " playoff " to bezproblému stačí. A musím říci jedno ( tím se liším od zdejší většiny ): závěrečnému finále v podzemní stoce se nevyrovná, žádný z novodobých, akcí nadupaných snímků. Tohle je úžasná záležitost. ( uživ. DaViD´82 si " musel pustit " znovu scénu na Ruském kole, já si dopřával tuto závěrečnou naháněčku ). Ikdyž bych to po samotném úvodu nečekal, právě tato závěrečná pasáž to nakonec u mě na těch slabších 5* vytáhla. p.s. budu se opakovat, ale....tohle si zaslouží, (ba přímo vyžaduje) velké plátno. (23.11.2010)

V českém prostředí neobvyklé dílo nabízí zajímavý pohled na vídeňskou skutečnost konce čtyřicátých let minulého století. Vesměs se tu jedná o základnu fakt, poznatků a souvislostí, které a která jsou v českém prostředí naprosto neznámá. V evropské kinematografii tehdy ještě naplno doznívala poetika třicátých let zvukového filmu. Kamera i vedení herců zůstávalo více či méně divadelní, i když z dětských střevíčků počáteční bezradnosti se již viditelně vyzulo. Vedle pozoruhodné režie a nezanedbatelné kamery tu na sebe upozorňuje hned několik neméně pozoruhodných hereckých výkonů. Orson Welles, muž mysteriozního organizovaného zločinu, exotická Mata Hari, podle všeho česká Němka (ve filmu je pohříchu více českých jmen) Alida Walli, Italka s roztomilým německým šlechtickým predikátem Altenburger von Marckenstein und Frauenberg des Heiligen Römischen Reiches (cítíte, jak se jazyk přímo mazlí s těmi rozkošnými německy znějícími slovy; vskutku echt) a nezanedbatelný muž z generace tvrdé americké školy, skvěle ztělesněný Josephem Cottonem. Hraný film startovní velikosti nové historické epochy moderní světové kinematografie, zhruba tak lze - snad výstižně - charakterizovat v kostce tento nevšední divácký zážitek. (27.06.2009)