Karetní hráč

Jak už jsem kdesi napsal-Argento zestárl a vyměkl. Il Cartaio je toho vcelku výmluvným důkazem. Ale pozor, přesto se podařilo vytvořit nic víc, ale rozhodně také nic míň než lehce nadprůměrné giallo (s několika povedenými argentovskými chuťovkami). Za jednoznačně potěšující považuji také mnohem méně "haprující" logiku děje, než tomu bylo u předchozího mistrova kousku Non ho sonno. Lepší 3* (17.08.2006)

No, napodruhé se mi to teda už líbilo víc. Nesporným faktem je, že Argento prostě vyměkl a to dost, od půlky filmu jsem přemýšlel, jestli už se, co se týče těch trošku tvrdších scén, které se mi na jeho filmech (Inferno, Opera, Suspiria např.) tolik líbily, autocenzuruje sám, nebo jestli to měl zakázáno "zhora". Film totiž takřka nic neukáže, až na posledních cca 20 minut se všechno, co by určitě stálo za pohled (a je mnoho lidí, který se právě proto na nejen Argentovy filmy koukají), děje mimo záběr kamery, což je dost škoda. Zas tak špatný film, jak by se z bodování či komentářů mohlo zdát, to zase není. Rozhodně to v rámci Argentovy tvorby dopadlo lépe, než Fulciho "Smrtící spona", zde Fulci opravdu klesl na dno, Karetním hráčem sice Argento ke dnu klesá, ale ještě ho nedosáhl. Prvních tak zhruba dvacet minut se atmosféra docela dobře rozjíždí - hrát pokra s pohledem na spoutanou vřískající dívku asi není žádná lahůdka, pak ale přijde docela velké zvolnění a znudění, kdy vám (tak zhruba v půlce filmu, nebo ještě před ní) dojde, kdo je "zahradníkem" (čti vrahem), aby se to pozvolna dokodrcalo k závěrečné partičce pokru na kolejích, která už zase stojí za to. Takže shrnuto sečteno, je to trošku drsnější krimithriller. K tomu má film ještě docela dobrou hudbu a hlavní hrdinku, která není prvoplánovitě hezká ale právě to ji dělá okouzlující - její krása se projevuje až na druhý delší pohled...... (28.01.2009)

Římská kriminálka se po odpoledních baví pokerem o lepé děvy, za zády jim funí irčanský policejní ochlasta, neb první oběť byla Britka, a k vykutálené partičce se přidává mladičký gambler, aby to úchylovi za klávesnicí pořádně natřel. Nebýt dvou opravdu povedených scén (honička po domě + koleje), neodpustitelných detailů těl obětí, vtipného námětu a téměř 8-bitové tucárny za tím vším, nedokoukala bych to. No a navíc jsem čekala brutus horrorus a ona je to nakonec krimoška říznutá thrillerem. I když docela originální, lehce nestandardní a atmosférická. 50% (20.05.2009)

Taková hodně slabá detektivka, u které se mně ani nechce věřit, že za ní stojí Dario Argento. Ano, je tady jedna blijící mrtvola, která má natlakovanou trávící soustavu na minimálně 5 atmosfér :-), ale jinak je nám vyprávěn podprůměrný příběh, který nás má přesvědčit o tom, že hraní pokeru přes internet je tak intelektuálně náročná záležitost, že ji není schopno pochopit ani veškeré osazenstvo římského oddělení vražd :-). (20.02.2005)

I mistr tesař se někdy utne. Televizním lookem postižený thriller s nádechem dávno mrtvého gialla nemá téměř nic, za co by se dal pochválit. Svou práci na výbornou odvedl snad jen výtvarník a gumové mrtvoly vypadaly skutečně odporně. Přímo utrpením byl prachbídný scénář, který si v mnoha ohledech nezadá s muzikálem ze života současné vesnice v Trháku pana Podskalského, jen s tím rozdílem, že Argento to myslel smrtelně vážně. Vraždy se většinou odehrávaly zcela mimo záběr kamery a simulace hrůzy pomocí řevu obětí z obrazovky monitoru počítače byla spíš otravná. Jediným světlejším okamžikem, hořce připomínajícím trochu zašlou slávu páně režiséra, byla vynikající scéna návštěvy doupěte vrahova. Bohužel však byla jedinou atmosférickou lahůdkou v krámě s prošlým zbožím. Co se dá dělat, první dvojka pro mého filmového kouzelníka number one. (11.12.2015)