Karetní hráč

Římská kriminálka se po odpoledních baví pokerem o lepé děvy, za zády jim funí irčanský policejní ochlasta, neb první oběť byla Britka, a k vykutálené partičce se přidává mladičký gambler, aby to úchylovi za klávesnicí pořádně natřel. Nebýt dvou opravdu povedených scén (honička po domě + koleje), neodpustitelných detailů těl obětí, vtipného námětu a téměř 8-bitové tucárny za tím vším, nedokoukala bych to. No a navíc jsem čekala brutus horrorus a ona je to nakonec krimoška říznutá thrillerem. I když docela originální, lehce nestandardní a atmosférická. 50% (20.05.2009)

Televízne lacný thriller s jedinou dobrou (prekvapivou) scénou a jednou dobre zahranou postavou (mladý Remo). Globálne ale jediné, v čom je snímka menším fiaskom než predchádzajúci Argentov opus Vrah prichádza v noci, je fungujúca logika. Zvyšok je iba odstáta voda na zaliatie polomŕtvych kvetín. Neobťažujte sa a radšej si pustite dejovo podobnú, ale technicky kvalitnú a v závere vyhrotenejšiu Smrť On-line. (22.01.2009)

Dario Argento v moderni dobe internetu a elektronicke hudby zavanejici modernim technem, kdy vrah hraje s policii online karty - jde to vubec dohromady? Muze to fungovat? Ocividne moc dobre ne, obzvlast kdyz to cele pusobi dost lacinym televiznim dojmem a vraha je uz po druhe v rade mozne odhadnout v prvni chvili kdy se objevi na scene. Neni to nejhorsi Dariuv film, tenhle primat si drzi jeho "Fantom opery", nicmene "Karetni hrac" za nim nezustava daleko pozadu. 4/10 (13.11.2010)

Italský snímek „Karetní hráč“ ukazuje, že i před relativně nedávnou dobou dokázal Dario Argento natočit dobrý film, s napětím, akční, místy docela dobře drsný – ty hřebíky se skutečně povedly – ale stejně tak, jako kdyby prokázal, že ty nejlepší nápady má už za sebou. Přitom by tomuhle filmu stačilo dát jen trochu víc a mohl být skutečně velmi povedený. Více krve a lepší závěr. (09.10.2019)

I mistr tesař se někdy utne. Televizním lookem postižený thriller s nádechem dávno mrtvého gialla nemá téměř nic, za co by se dal pochválit. Svou práci na výbornou odvedl snad jen výtvarník a gumové mrtvoly vypadaly skutečně odporně. Přímo utrpením byl prachbídný scénář, který si v mnoha ohledech nezadá s muzikálem ze života současné vesnice v Trháku pana Podskalského, jen s tím rozdílem, že Argento to myslel smrtelně vážně. Vraždy se většinou odehrávaly zcela mimo záběr kamery a simulace hrůzy pomocí řevu obětí z obrazovky monitoru počítače byla spíš otravná. Jediným světlejším okamžikem, hořce připomínajícím trochu zašlou slávu páně režiséra, byla vynikající scéna návštěvy doupěte vrahova. Bohužel však byla jedinou atmosférickou lahůdkou v krámě s prošlým zbožím. Co se dá dělat, první dvojka pro mého filmového kouzelníka number one. (11.12.2015)