Réžia:
Věra JordánováScenár:
Božena ŠimkováKamera:
František NěmecHudba:
Vadim PetrovHrajú:
František Peterka, Ilja Prachař, Zdeněk Řehoř, Hana Maciuchová, Jaroslav Satoranský, Bohuš Záhorský (rozprávač), Martin Růžek (rozprávač)Epizódy(20)
-
Jak Trautenberk lovil v Krakonošově revíru (E01)
-
Jak Trautenberk chtěl peříčko z Krakonošovy sojky (E02)
-
Jak Trautenberk topil Krakonošovým dřevem (E03)
-
Jak Kuba utekl ke Krakonošovi (E04)
-
Jak Trautenberk vystrojil hostinu pro štěpanického barona (E05)
-
Jak šel Kuba ke Krakonošovi pro poklad (E06)
-
Jak Trautenberk chtěl Krakonošovo koření (E07)
-
Jak Trautenberk kradl zvířátkům zásoby na zimu (E08)
-
Jak Trautenberk vyměnil Krakonošovi fajfku (E09)
-
Jak chtěl Trautenberk nový kožich (E10)
-
Jak šel Trautenberk do hor pro poklad (E11)
-
Jak Trautenberk sušil Krakonošovu louku (E12)
-
Jak chtěl Trautenberk poslat Kubu na vojnu (E13)
-
Jak si Trautenberk pochutnal na čerstvých pstruzích (E14)
-
Jak Trautenberk pořádal vepřové hody (E15)
-
Jak Trautenberk chytal ptáčky zpěváčky (E16)
-
Jak Trautenberk otrávil strakatou kozu (E17)
-
Jak Trautenberk odvedl horské prameny (E18)
-
Jak se chtěl Trautenberk pomstít Krakonošovi (E19)
-
Jak Trautenberk prodával vodu (E20)
Obsahy(1)
Trautenberk, Anče, Kuba, hajný a Krakonoš - oblíbené pohádkové příběhy. Chamtivý a lakomý Trautenberk, žijící v horách na samé hranici Krakonošova hájemství, by chtěl být velkým pánem. Ale celé jeho panství tvoří chalupa, kousek lesa, pár luk a polí. Jedinými jeho poddanými jsou Kuba, Anče a hajný. Příběhy, např. Jak Trautenberk lovil v Krakonošově revíru, Jak Kuba utekl ke Krakonošovi, Jak chtěl Trautenberk peříčko z Krakonošovy sojky... (Bontonfilm)
(viac)Recenzie (495)
Říkejte si co chcete, ale mít za souseda všetečného Krakonoše není žádný med. Postupem času jsem si k Trautenberkovi našel cestu, takže se vetřel mezi trojku mých nejobliběnějších záporáků. Poděkovat za to může Iljovi Prachařovi, který se do role tak opřel, že udělal ze svého otloukánka s přehledem nejvýraznější postavu. Bez výborné znělky by byl dojem z večerníčku poloviční. ()
Tak jsem se na Krkonošské pohádky těšil. Z dětství jsem je měl uložené jako jeden z nejlepších večerníčků. Nevím, co se se mnou po letech stalo, ale v mých třiadvaceti letech mne krutě nebavily. Jediný sympaťák je Trautenberk, ale ten je chudák tak blbej, že si myslí, že může s Krakonošem vyj*bat, i když s ním Krakonoš vyj*bal už stokrát. Ten fousatej páprda se s*re prostě do všeho, i když mu do toho h*vno je. A když proti němu Trautenberk dlouhou dobu žádné pikle nekuje, tak ho s*re jen tak z dlouhé chvíle, protože nemá do čeho píchnout. Ančeti, Kubovi a hajnému už nastrkal tolik prachů, že by si mohli koupit celé Krakonošovo, ale oni pořád jak blbci dřou u Trautenberka. Loajalita od nich nulová. Když se sojka práskačka někde fláká a výjimečně nepráská, vždycky alespoň jeden z nich hned utíká do Krakonošova a práská Krakonošovi na svého zaměstnavatele a chlebodárce. Fakt ne... 20% ()
Jeden z nejlepších českých pohádkových seriálů vůbec je založen na svérázném, obtížně napodobitelném folklóru osobité severočeské národopisné oblasti, jak ho pojednala významná regionálně zaměřená spisovatelka Marie Kubátová; přivdanou Krkonošankou je podle mých informací i režisérka Věra Jordánová. Krkonošský v tomto ohledu znamená zároveň i tolik co jizerskohorský (geologicky tvoří obě pohoří jeden celek). Trautenberkově postavě jsem vždycky rozuměl jako symbolu normalizačních nomenklatur; jeho hamižná průzračná hloupost ho k tomu přímo předurčovala. Postavy jeho služebných jsou, jaké jsou; jejich útisk jednak odpovídá realitě doby, k níž se vztahují, jednak naivně monarchistickému cítění lidových vrstev. Krakonoš byl považován a je mocná přírodní síla, jakýsi místní všebůh s evidentně předkřesťanskými (patrně keltskými) kořeny. Humor, se kterým toto vlastně ponurá téma bylo autorsky uchopeno, tradiční plebejské švejkovství, které je oživuje, kytice skvostných hereckých výkonů, jež je dotváří (Peterkova kreace je patrně nejlepší příležitostí jeho početné filmografie), to všechno zakládá onu magickou sílu, která k této nejlidovější severočeské lidovosti přitahuje neustále další a další generace dětských diváků všech generací. Mj. proto, že Marie Kubátovou je Boženou Němcovou folklóru a bájesloví někdejšího českého Podkrkonoší a Pojizeří. ()
Krakonoš coby noční můra zoufale přežívajícího feudála. Trautenbergovi zbylo už jen něco málo polností, hajný, děvečka a čeledín. Kyselo je moc kyselý a bramboráky málo bramborový. V podstatě se od běžného sedláka odlišuje jen svou obezitou a lepší kazajkou. Celý svůj volný čas tráví přemýšlením, jak by vydělal nějaký ten krejcar navíc. Poctivá práce je opravdu až ten poslední způsob výdělku, takže zbývá nějaký ten šolich. Problém je, že jakmile něco vymyslí, vždycky mu to Krakonoš překazí. O loajalitě služebnictva nemůže být ani řeči, jelikož čeleď tvrdě sympatizuje s vládcem hor. Nebýt toho, že Trautenberg jim platí sociální a zdravotní pojištění, byli by už dávno v Krakonošově zahrádce. Přes všechnu snahu náš šlechtic nedokáže zabránit úpadku svého velkostatku, ztrátě erbu i služebnictva. My si z toho vezměme poučení, že si máme dávat na sousedy opravdu majzla. 100% ()
Tohle je jeden ze sesti vecernicku, ktere jako jedine, podle meho nazoru, stoji za to (O loupezniku Rumcajsovi, Rikani o vile Amalce, O makove panence, O rakosnickovi,Pohadky z mechu a kapradi). Bavi me to dodneska. Je to klasika a to bezesporu. Najdete tam krasny pribeh, vtip i pouceni. Krakonos je ztvarnen dokonale. A sojka bonzacka nema chybu. ()
Galéria (16)
Fotka © Česká televize / Minář Ivan
Zaujímavosti (27)
- Krkonošské pohádky jsou jedním z mála hraných večerníčků. (Stocki)
- Anče (Hana Maciuchová) prohlásí, že se pstruzi vracejí z moří přivést na svět své potomky. Pstruzi ale tráví svůj život v potocích a řekách, kde se narodí. Do potoků se vracejí přivést na svět své potomky lososi. (VMa)
- Prvních 7 desetiminutových epizod bylo natočeno v roce 1974, dalších šest v roce 1980 a posledních sedm v roce 1984. Každá z těchto tří sérií má trochu jinou úvodní znělku. Znělka z roku 1974 má téměř minutu. Znělka z roku 1980 má přibližně 45 vteřin a je zrychlená. A znělka z roku 1984 zase na konci postrádá ženské vokály. (ČSFD)
Reklama