Rabín a jeho Golem

Těžko hodnotit. Tohle téma bylo už tolikrát zpracovaný a předělaný, že ňáká studiová pohádka na nedělní odpoledne svět nezmění. Ale do příběhu o Golemovi byla tentokrát přidaná jiná zápletka a Golem byl vidět jenom, jak leží na zemi a k takhe vymyšlenýmu ději vlastně nebyl potřeba. Odhalení lži pomstychtivý Diny ale židům moc nepomohla. Zezačátku na ně křesťané koukali jako na vrahy, po vyřešení případu jako na lháře. (12.08.2008)

Ten panák, jak ho uplácali vůbec nevypadal, jako Golem, kterého vypálili a ten zas vůbec ne, jako Golem oživlý. Zkrátka, z špatně uplácanýho pajduláka si Pavla Nového nevytvoříte. Ani němého ne. Ani když jste byli zamlada král Miroslav. Nebo čert. Škoda, že rabi tehdy šém spálil,on by se takový Golem hodil i dnes, jen by jich bylo potřeba spíš pár tisíc než jen jeden, ať by byl kvalitní sebevíc. (14.08.2011)

Velmi dobře zahraná a hlavně moudrá židovská pohádka, která ani na křesťany, ani židy neklade nic špatného, naopak i katolického mnicha ukazuje jako moudrého, přičemž židovský rabín Löw je zde ukázán jako moudrý muž, který i po stvoření mocného golema zůstává oním skromným a rozumným mužem. Hezké zpracování legendy včetně zcela strojového Golema Pavla Nového. (06.06.2020)

Moc divadelne, umele kulisy a strohe dialogy bez napatia, pacilo sa mi, ze bola vyvratena ta dementalna picoza stredoveka bachorka zidovska ritualna vrazda, lebo udajne zavrazdena holka bola ziva a zdrava. Na tu dementalnu picozu veri snad tu len Croft s Karlosom80 - treba si vsimnut aj Karlovo hodnotenie. Je to konspiratorsky picus, ktory ma takmer vsade ban, skoda len, ze pise tak dobre komentare u polizzioteschi filmov. Casto jedine, o ktore sa da opriet. 40 % (18.11.2017)

Staropražský folkór, vydatně v našich předcích živený knížkami lidového čtení i jarmarečními písněmi, jež byly svébytným médiem nejen českým zhruba od 16. do poloviny 19. století, má řadu silných témat. Jedním z nich jsou mýty, související se životem historického rabína Löwyho, který v někdejším Židovském městě žil na přelomu 16. a 17. století. Nejen Eduard Petiška, ale i Alois Jirásek ve svých proslavených STARÝCH POVĚSTECH ČESKÝCH ztvárnil tuto pozoruhodnou pražskou, českou i židovskou osobnost. Scénář s úspěchem řadu velkých löwovských témat dokázal propojit do jednoho celku a Václav Vorlíček ve své šťastné chvíli dotvořit do pozoruhodného tvaru, v němž se podařilo prolnout starobylost tématu, specifiku žánru, který se pohybuje na rozhraní pohádky a pověsti, i požadavek moderního dynamismu děje. Ve skvělém hereckém obsazení na sebe upozorňuje především Vladimír Ráž, pro nějž se role rabbiho Löwa stala na sklonku jeho životní cesty jednou z klíčových uměleckých výzev; jeho k deklamaci tíhnoucí herectví, jak je známe už z PYŠNÉ PRINCEZNY, ztlumeno do civilních tónů, vytvořilo dech beroucí plastickou postavu velkého muže našeho raného novověku. Skvělé příležitosti tu nalezli i Martin Zounar a Ondřej Vetchý a svůj výkon snů tu předvedl i Pavel Nový opět v oddémonizovaně pojatém Golémovi. Neobvyklé a naprosto civilní - ve shodě s historickou skutečností - je i Etzlerovo pojetí postavy císaře a krále Rudolfa II jako intelektuála na trůně, jímž tak trochu v prvních letech své vlády nesporně byl. Zdánlivě odlehlé téma je ve skutečnosti až překvapivě časové: génius loci, je-li uchopeno multikulturně, vypovídá mnoho o potřebě tolerance, vzájemné úcty a kritického, věcně nepředpojatého myšlení a vzdělání. Pochválit je nutné i výjimečně dobrou výpravu, pozitivně se vymykající z neblahého pravidla asketického materiálního vybavení polistopadových pohádek České - a nejen jí - televize. Mathého ředitelská éra (1992-1998) a její odkaz bude v budoucnosti zřejmě dále doceňovány. GOLEM je jen jedním z příkladů nadčasové mozaiky odkazu jeho dnes asi definitivně uzavřené televizní špičkové managerské éry. (10.08.2008)