Zatóiči monogatari

V podstatě jednoduchá historka, kterou si Takeši Kitano vykradl pro svou verzi této dnes již kultovní klasiky (jen zaměnil toho, kdo je smrtelně nemocný, za samurajovu ženu), ale která je o něčem zcela jiném než ta Kitanova verze. Tohle je o zvláštním přátelství dvou mužů najatých v opačných klanech, kteří by se vzájemnému střetu nejraději vyhnuli. A mezitím poznáváme tehdejší reálie, ale i charaktery lidí, některé příběhy kolem mi připomněly Van Gulikova soudce Ti. Tam totiž také šlo o podrobné popsání reálií a charakterů postav, z nichž pak detektivní příběh vycházel. Zde se tohle vše odehrává jaksi na pozadí, ale vytváří poměrně barvitou fresku, kde závěrečný souboj není to podstatné, nakolik většina diváků čeká právě akční film. (26.12.2023)

Pro mě první filmové setkání se Zatoichim (co jiného taky na poprvé zvolit?) a výsledek byl trochu rozpačitý, samotná titulní postava slepého samurajského, čestného geroje je sice velmi dobře podaná i zahraná, jenže děj okolo něj plyne tak nějak podivně a tróchen nudně s nedostatečnou sílou v závěru. A to je škoda, obrovský potenciál tu totiž je a pevně věřím, že bude v dalších dílech využit, neboť byť jsou Zatoichiho dialogy s kýmkoliv zábavné (první přestavení s hrou v kostky!), mohou být zasazeny do lepšího rámce. (17.11.2014)

Počátek legendy, zrození jedné z největších ikon chambary (ne-li vůbec největší, alespoň co do objemu natočeného materiálu). Spolu s druhým filmem jde o jediné dva černobílé z 26ti dílné řady (nepočítaje Kitanův remake, obsáhlý tv seriál, či různé podivné variace, včetně bizarních korejských, taiwanských a nevím-jakých-ještě), což se samozřejmě projevuje na atmosféře, v mých očích spíše pozitivně. Je zřejmé, že Katsu se pro roli skvěle hodí a byť své vrcholné výkony podal, řekl bych, v jiných dílech, jde doslova o jeho životní roli. To v principu platí i pro Misumiho (samozřejmě režisérsky), ten ovšem dokázal trefit jackpot ještě jednou, o 10 let později, s mini-sérií Lone Wolf (pikantní je, že v té zazářil Katsuův o 2 roky starší bratr - Tomisaburo Wakayama), jejíž první 3 díly byly sestříhány do jednoho celku pod názvem Shogun Assassin a otevřely žánru cestu na západ. Jak uvádí Flipnic, jde o 26 "celovečeráků" a tedy není zcela nutné sledovat je v přesně daném pořadí - faktem nicméně je, že postupovat chronologicky je lepší (např. druhý film navazuje na tento velmi úzce). Jako Ichiho přítel, nemocný samuraj, se objeví skvělý Shigeru Amachi, Masayo Banri je v roli Tane rovněž dobrá a nesetkáváme se s ní v sérii naposledy.. Samotný Katsu ještě nemá všechny finesy vypilovány, chvílemi nepůsobí jako dokonale přirozený slepec, neobsáhl zatím celý svůj rejstřík grimas - přesto je jeho výkon vynikající, leč posléze se evidentně dále zlepšoval (možná i tím, jak se sám Katsu stával alkoholikem a především gamblerem - nakonec prošustroval i svou produkční společnost - stoupala jeho autenticita;). Silný náboj má kontrast mezi smrtí Hirateho, jehož Ichi maximálně repektuje a Tateho, bezcharakterního, sobeckého floutka. Krásná je scéna s posíláním saké, (ne)chytáním ryb, či ta úvodní s kostkami (byť ta se pak v sérii vyskytuje běžněji). Jiné než plné hodnocení ode mě v tomto případě asi ani nelze očekávat... (14.05.2010)

Je zajímavé, že zrovna ze postavy Zatoichiho se postupně stal v Japonsku podobný fenomén, jako z Jamese Bonda ve světě. Slepý šermíř/masér sice zajímavý je, ale třeba takový Samurai Wolf, by si v mých očích dlouhou sérii zasloužil úplně stejně, přičemž skončil polozapomenutý. Film samotný je vcelku jednoduchý a v ničem se zvlášť neliší od zbylé žánrové tvorby té doby. Akce se téměř nekoná, teprve v samotném závěru dojde na meče. Možná to byl Shintaro Katsu, který se svým charismatickým výkonem zapsal do podvědomí diváků a postaral se tak o zrození kultu. (28.05.2012)

Japonská filmová sága o slepom masérovi bola zahájená práve týmto filmom a dospela k úctyhodnému počtu 25 samostatných filmov. Úvod sa nadmieru vydaril, hoci je v ňom pramálo akčných scén. Film je postavený predovšetkým na precíznom stvárnení charakterov, hlavne dvoch hlavných postáv Zatoitchiho a Hirata. Pozastavím sa aj nad dynamickou hudbou, ktorej je ako šafránu, ale stojí za to. Tu je nasledujúca časť. (24.02.2012)