Hercova pomsta

Kvalitní drama čerpající z divadla kabuki. Pro jeho znalce (tady jich asi moc nebude) jistých pět. Pro fanoušky japonské kinematografie je zde také mnoho poměrně známých motivů. Pozn. Jedná se o remake filmu z roku 1935, ale hlavní herec je stejný, i přes značný časový rozdíl. Pozn. 2. Herci ženských rolí tak vystupovali i v soukromém životě. To jen kdyby si někdo říkal, co je to tam za transvestitu... (04.05.2010)

Dobrý příběh, který je okořeněný japonským divadlem, a do toho ještě skvělá forma, kterou legendární Kon Ichikawa zvolil. Výborné momenty, ale také výborné prvky, které jsou spojené s akčními samurajskými filmy, tak se samotným kabuki divadlem. Forma trochu vítězí nad příběhem, ale zase tak moc to nevadí. (10.05.2015)

Možná, že herci kabuki ztvárňující ženské role, takto vystupují i mimo divadlo. Dívat se na starýho zmalovanýho chlapa, mluvícího a vystupujícího po celý film jako žena v Japonsku před mnoha a mnoha lety, je pro mě příliš komický zážitek. "Snídaně na Plutu" mě bavila, ale byla mi jaksi kulturně bližší (a protože byl ukázán vývoj hlavní postavy od dětství, mohl jsem jí chápat a mít rád). Tady mámě babo-chlapa, který je úžasný bojovník a každá žena se do něj zamiluje a tomu nedokážu věřit. A ať si je hlavní herec sebelepší, pozorovat finále ženského vrhu koulí a obdivovat dovednosti nežensky tvarovaných koulařek, by mě bavilo asi tak stejně....Výtvarná stylizace je zde ovšem velmi dobrá. (04.05.2010)

Slušná podívaná, jen mě zklamal dosti zmatený závěr. Celý film jsem vnímal jak sinusoidu, po zvláštním začátku si mě děj získal a vrchol zábavy byla skvělá scéna s kupci a rýží, ale pak se najednou všechno otočilo a já jsem byl tažen ke konci a i trochu zmatený dějem. Hlavní hrdina mi byl krajně nesympatický, už jen ten zženštilý hlas mi lezl hrozně na nervy a celé to bylo hodně zvláštní, chápu, jestli to bylo myšleno parodicky a pokus o zesměšnění Hasegawy. Velké plus, že film hodně otvírá dveře do Japonské kultury, divadla, zvykům a mě jako neznalce, dosti obohatil. (06.04.2012)

Paráda. Postavy vystupující z šerosvitu divadla kabuki a opět se do něj ponořující, meze mezi virtualitou a realitou jsou narušeny, hlavní postava se potácí mezi mužem a ženou, podléháním a přemáháním, dáváním za pravdu a pochybám o ní. "Mstitel", Hasegawa Kazuo, se nemůže od své role odloučit, daří se mu to jen při velkém emočním vypětí. Jeho ženská "maska", persona, kterou má stále na sobě, ho opouští jen ve vzpomínce na své dětství a smrt rodičů. Není žádný Monte Christo, plán tu je, ale jsou tu také jiné, virtuální okolnosti, které mohou převážit v realitu. Pozn. 1: Skoro totožná myšlenka i její vyjádření: "Jednotlivé scény vystupují ze tmy, aby se do ní opět nořily, stejně jako v divadle kabuki..." (viz stub*****) (20.11.2019)