Black Books

Viděla jsem čtyři díly a stačilo. Myslím, že vidět jich víc, můj dojem by se stejně nezlepšil. Od počátku jsem si říkala, že to v podstatě není špatné, ale pak mi zhruba u druhého dílu došlo, že se vůbec nesměju. Nerozesmála mě tam snad ani jediná scéna, což je na komediální seriál dost špatné. Věřím, že si Black Books určitě najde hodně příznivců, ale můj šálek kávy to není. Tenhle druh vtipu mi zkrátka nesedí. Nedokážu přesně říct proč, ale řekla bych, že to bude stylem ztvárnění. Všechno se mi zdálo tak nějak strojené a nezáživně přehrávané. ~(2,2★)~ (16.06.2011)

No neviem... síce Blacka, čoby ukážkového asociála a latentného alkoholika a Mannyho - dobráka a hlupáka od srdca - som si po pár častiach obľúbil, seriál ako celok mi už k srdcu až tak neprirástol. Jednak mu chýbajú poriadne vedľajšie postavy (Fran je mizerná postava), s ktorými by sa Black a Manny dostávali priebežne do konfliktu, zároveň chýbajú aj kvalitné zápletky (nespomínam si na veľa). Každopádne je to solídna zábava, no stojí hlavne na obohraných vtipoch ako Black uráža Mannyho a zákazníkov a ako chľasce. Ako oddych ok, ale nič k čomu by som sa vracal. PS: zbožňujem Mannyho štýl obliekania! Je to môj nový módny guru! (26.07.2014)

"Všechno je vzhůru nohama. Nemůžu tady nic najít. Zrovna teď jím míchaná vejce z boty pomocí hřebenu." Kdybych neměl rád lidi a odmítal bych pracovat, tak bych si určitě pořídil frekventovaný knihkupectví. Permanentně ožralej Bernard Black evidentně uvažoval stejně, takže jsme si trochu podobní. Nebo spíš ne. Já jsem spíš zabržděnej skunk Manny, kterej by se občas postavil proti pokynům majitele a zákeřně by prodal knihu neznámýmu zákazníkovi. To bych mohl být já. Ale určitě nejsem Fran, protože vlastním špatný pohlaví, nejsem afektovaně zmatenej a nekupuju si auto pokaždý, když si potřebuju zlepšit náladu. Tímto všem oznamuju, že počet pomatenců v obchodě je roven třem a kdo se chce bavit, ten může vstoupit. Ovšem na vlastní nebezpečí, protože tenhle humor není vhodnej pro každýho. (12.01.2022)

Každý správný knihovník má rád svoje zákazníky, protože díky nim je živ. Bernard Black není správný knihovník a svoje zákazníky ze srdce nenávidí. Kromě toho kolem sebe jen zřídkakdy někoho snese a je proto zázrak, že se v jeho blízkosti bez (závažnější) újmy na zdraví dokážou pohybovat náhodně přijatý podřízený Manny a sociálně nepružná Fran. Ale ještěže tak, protože s tímhle nesourodým trojlístkem je legrace přímo náramná. Nejde sice o tak šikovně vybroušený poklad, jakým se pro Linehana o pár let později staly vybrané série IT Crowd, ale o to snad ani nejde. Hovězí hlas a gumová tvář Dylana Morana dokážou totiž i ty přepálenější linky povýšit na příjemnou zábavu a nejlepší epizody pak na rodinný festival smíchu. Není se tedy čemu divit, že se o více než dekádu později, v době na vyloženě vtipné sitcomy čím dál střídmější, vzpomíná na Black Books jako na legendu. (13.09.2015)

Britská představa zábavného sitcomu se s tou mojí příliš neshoduje. Po přečtení oficiálního textu distributora se sice v každém správném asociálovi pohnou ledy, jenže realita v Black Books je trošku jiná. Bernard je sice buran a občas setře nějakého zákazníka či urazí svoje kámoše, ale nedělá to tak často, jak by si divák přál a hlavně do samotného finále se nedozvíme možné příčiny jeho pokřivené povahy. Manny je pořádný exot, ovšem jeho pomatenost je místy spíše otravná a Fran, jakožto jediný ženský element, je zase málo přitažlivá. Odkojený americkými sitcomy se navíc těžko vyrovnávám s absencí vývoje postav a jejich vztahů. Pro někoho je možná sitcom stále ten starý dobrý slepenec skečů pořád dokola právě ve stylu Black Books, pro mě to už dávno není. V každé sérii jsem našel pouze jedinou epizodu, která mě dokázala bavit celou dobu a neměla zvýšené množství zmíněných příznaků. 1. - 3. série: 50%. (05.07.2015)