James Bond: Žiješ len dvakrát

Pátá bondovka patří k pětici mých nejoblíbenějších a nejlepších bondovek. Tak trochu sci-fi úlet (vždycky mě baví, jak technika Spectre mílovými kroky předběhla všechno ostatní a dokázala kamerou sledovat raketu v kosmu z bočního záběru!!!! - to je tak milý nelogický omyl, až je naprosto odpustitelný), naivní jako většina bondovek, ale mnohem akčnější než ta předchozí. Nevím proč, ale scény, kdy nějaký padouch má obrovské mega centrum, kde nesmyslně pobíhá spousta poskoků a hlas z amplionu jim co dvě vteřiny říká, co mají dělat (a další hlas to pak po něm ještě opakuje), se mi vždycky strašně líbily. Bond tady sice přišel o svůj hláškovací humor, ale je to prostě pořád starý dobrý Bond, který postupem času sice nabírá na humornosti/směšnosti, ale to ho dělá ještě zajímavějším. (24.08.2010)

Luxusní bondovka, možná ještě lepší než legendární Goldfinger a to už je co říct. MI6 v ponorce, Bond v uniformě, exotické Japonsko, pan Tanaka, Karin Dor, Blofeldovy ruce (jsou to ruce Jana Wericha), vrtulník, ninjové, sopka, finále. Je tu všechno, co ke klasické bondovce patří. A nesmím zapomenout na nádhernou úvodní píseň, kterou nazpívala Nancy Sinatra. Genialita. (08.12.2013)

007__č.5__Atraktivní prostředí exotického Japonska a krásný ústřední hudební motiv (vypůjčený" Robbie Williamsem v jeho úspěšném hitu Millenium). Ale akční sekvence jsou již notně nahlodány zubem času. Zakomponování v té době tak módního prvku ninjas (trénink v Ninja Academy) zde příliš nesedí, zvláště když ze svých bojových schopností zde v rozhodující bitce nepředvedou nic (pouze pif paf ze střelných zbraní). Hlavní záporák, muž č.1 organizace Spectre v podání Donalda Pleasence, který se zde mihne pouze v posledních dvaceti minutách, je spíše karikaturou a při přemrštěné závěrečné přestřelce s dobýváním velitelského můstku, který jakoby bondovce THE SPY WHO LOVED ME z oka vypadl, jsem si uvědomil, jak často se některé filmy s Jamesem Bondem podobají navzájem. (02.10.2005)

Vedle totální nadsázky, která se v tomhle Bondovi projevuje v poněkud naivním scénáři a samotné stylizaci a vedle první asijské Bond-girl, je tenhle díl výjimečný především v použití hudby. Oproti předchozím, hudebně poněkud strohým Bondovkám, jí tu je podstatně více a při dokreslování děje hraje daleko větší úlohu. Né, že by John Barry ve svých ostatních neměl zajímavé nápady, ale tohle je bezkonkurenčně jeho nejlepší Bondovka a po hudební stránce skutečně asi nejpovedenější ze všech. (02.01.2007)

#5 - Youngovi sa Bond začal pomaly vymykať z rúk a výmena na poste režiséra sa podarila. Vesmírna zápletka bola spracovaná nad očakávania a až na niekoľko logicky nedotiahnutých scén (sopku nedokážem tvorcom odpustiť) sa jedná o solídnu časť série. A ešte niečo. Neviem či sa mi to zdá, ale keď ide o nejaký vysokonárokový a rozpočtový film akoby sa to producenti báli nechať aspoň mierne zostrihať, čím občas film stráca. Connery stále vo forme, navyše ako japonský ninja, čo viac si mohol divák priať. Snáď len nenahradenie Lazenbym. 75%. (30.09.2007)