Červený stan

Viděna kratší (dvouhodinová) verze, v českém, původním, skvělém dabingu. Vystřihl bych scénu, ve které Eduard Marcevič (Luděk Munzar) opouští příběh, její celkové vyznění je děsně nevhodné (SPOILER: žádat o vykoupání hrobu a pak tam poskakovat a čekat, až to chudáci utahaný sekerou vytesají, protože já jsem moc unavený a musím tu zůstat - to prosím vymyslel kdo?). Conneryho jsem několik minut nepoznal, o dabingu Martina Růžka nemá smysl polemizovat, stejně tak skvělý je i Josef Větrovec (Peter Finch). Ve filmu se objevují silnější momenty, do příliš hlubokých katastrofických vod se scénář nicméně nepouští. Působivá hudba na konci. (10.01.2015)

Máme Claudii Cardinale a neváháme ji použít. Italský producent si přál mít co nejvíce na plátně CC (nejraději v každém záběru), až autor knihy o výpravě odešel znechucený od scénáře. A tak místo ztroskotané Nobileho výpravy spíše sledujeme CC, jak chodí sněhem, či jak rozmlouvá s Amundsenem. Její znechucení je nesmyslné, protože se Nobileho výpravu snažil zachránit kde kdo, nejen Rusové. Roli slizkého zlosyna nafasoval nebohý letec Lundborg. Ten zahynul pár let po událostech líčených ve filmu, a tak se pochopitelně nemohl této urážce bránit. Finn Malmgren si myslel, že on svou špatnou předpovědí zavinil ztroskotání Italie, a toho velmi oslabilo (nejspíš to byl asi Nobile svým rozkazem, aby Italia vystoupala nad mlhu). Tady je z něho svatý, objekt tragické lásky. Co se stalo mezi těmi třemi se nikdy nedozvíme, ale asi to nebylo nic hezkého. Film toto všechno obchází estetickou konstrukcí soudu mrtvých, který je spíše směšný než dramatický. Jako dítě jsem rád četl Běhounkovo vcelku objektivní vylíčení událostí z pohledu trosečníka. Skvělá kniha. Ale tak nepovedený film se jen tak nevidí. (05.12.2019)

Nejen Artkida je pro zocelené muže. Totéž platí i i o Červeném stanu, jehož znázornění o morální síle člověka a zdůraznění nezlomné vůle přežít mě zcela minulo obloukem. Vinu přikládám nejenom halucinogennímu hávu, ale i celkové roztříštěnosti děje. Celá záchranná akce působí neuceleně a emoce tak vyznívají do prázdna, což je vzhledem k tématu dosti velký nedostatek. Nevím jak je na tom kratší verze, nicméně mnou viděná ruská by skvěle posloužila jako náhražka léku na nespavost, protože díky této "nervydrásající" operaci jsem dvakrát úspěšně zavítal do říše snů, ve kterých už ale Claudia Cardinale bohužel nebyla... :-) (09.12.2013)

Hluboký snímek o hrdinství střetávajícím se s odpovědností, o riskování, touze po úspěchu a drtivé konfrontaci s realitou. Generál Nobile a jeho odpovědnost za osud, jenž potkal jeho muže, výčitky a nezodpověditelné otázky, které ho pronásledují desítky let po prožitých událostech. Scény z pohodlného Nobileho bytu, kde on a jím vyvolané přízraky řeší abstraktní, ale samozřejmě velmi důležité, otázky viny, ostře konstrastují s krutou arktickou realitou, kde se snaží vzdušní trosečníci přežít, jak se jen dá, v těch nejhorších podmínkách. Dramatická místa jsou velmi funkční a zdařilá, ovšem hlavní síla snímku spočívá ve výborné typologii postav, jejichž pohnutky jsou podrobně rozebrány a jejichž charaktery jsou víc než načrtnuty. Peter Finch jako generál Umberto Nobile je pochopitelně postavou nejrozporuplnější, on je tu taky souzen, on představuje ztělesnění problému, kam lze zajít v riskování cizích životů a co to znamená být za někoho zodpovědný. Sean Connery si zahrál "vysloužilého" Amundsena, odvedl perfektní práci a jeho ztělesnění skutečného charakteru a moudrosti, pomáhá při hodnocení Nobileho postavy. Claudia Cardinale představuje společně s Eduardem Martsevichem zdravě živou, obětavou a nesmírně silnou postavu - ovšem realita neříká, že tyto vlastnosti zajišťují přežití. A Hardy Krüger jako letec Lundborg ukazuje, že jeho nehraná elegance - která byla Hardymu vždycky vlastní - zrovna to nejdůležitější není, když se ukáže, že pokud je jenom obalem člověka, nemusí znamenat vůbec nic - k takovému obnažení dochází ve scéně s Claudií Cardinal i při závěrečném přiznání motivu Lundborgovy snahy vzít do letadla právě toho, koho vzal. Působivý Morriconeho hudební doprovod pak je také velmi podstanou součástí snímku. Existují patrně dvě verze filmu - delší ruská, a kratší mezinárodní - namluvená anglicky. (17.12.2007)