Recenzie (4)
NFR 2004 ()
Pohádka o putování a hledání štěstí, jež ztělesňuje modrý pták. Film se honosí plejádou alegorických výjevů, různorodých lokací, kostýmů, masek... no a i na obligátní mravní ponaučení dojde. V době němé éry byly dětské filmy spíše vyjímkou, točilo se pro dospělé publikum. "The Blue Bird" pod taktovkou zručného Maurice Tourneura a v pečlivé produkci, patří mezi čelní představitele tohohle okrajového žánru. Jednoduchý a nekonfliktní film. Zaujalo setkání s mrtvými bratříčky a sestřičkami. Tehdy se evidentně kolem smrti tak opatrně nenašlapovalo a byla přirozenější součástí běžných lidských životů. ()
Kompozične a vizuálne výborný snímok, ktorému ale podkopáva nohy nudný scenár, ktorý sa nemôže vyhovárať na to, že vznikol v nemom období kinematografie. Záver má morálny podtext ( detský predstaviteľ doslova do kamery odkáže všetkým nájsť svojho vlastného Modrého vtáčika ). ()
Na základě hry belgického autora Maurice Maeterlincka z roku 1908 vznikla první filmová verze již v době raného filmu 'The Blue Bird' (1910) a byla stejně populární jako podobný příběh „Alenka v říši divů“ (1903), který dodnes filmaře přitahuje. Oblibu příběhů o modrém ptákovi přinášející štěstí lze snad vysvětlit podobnou pohádkovou fantazií. Pro zkušeného režiséra Maurice Tourneura bylo toto druhé filmové zpracování dalším vstupem do světa pohádek po jeho předchozím filmu „Prsten přání: Idyla ze staré Anglie“ (1914) a výsledek bohužel vyšel tak trochu napůl cesty. On ten příběh je především moralizující a je zaměřen právě na děti, pokud jde o jejich charakter. Jde především o lidskost, úctu a porozumění, které jsou zde prezentovány pomocí pohádkového příběhu. A to se Tourneurovi nějakým způsobem daří udržet. Snažil se, aby fantaskní atmosféra filmu nezaostávala za zmíněnou „Alenkou v říši divů“, což se mu sice podařilo, ale bohužel na úkor uceleného příběhu. Výprava je na svou dobu taková, jaká je, ale co se týče kostýmů, jednoznačně paráda. Platí zde známé rčení, že v jednoduchosti je síla a tak třeba víly možná vypadají spíše jako dámy z vyšší společnosti. Ale stačí to. Mimochodem, říká se, že právě kostýmy z tohoto filmu byly inspirací pro film „Čaroděj ze země Oz“ z roku 1938. Ale to jen tak na okraj. Takže suma sumárum. Pokud si divák z tohoto filmu odnese informaci, že štěstí, nelze získat kouzly ani penězi, ale pouze láskou a dalšími potřebnými hodnotami, pojal celý fantasy příběh tak, jak měl. Těm, kteří s tím mají v průběhu filmu problém, možná napoví Zyltyl, který v samém závěru diváky oslovuje prostřednictvím kamery s informací, kde ono štěstí nejspíše najdou. Takže dobrodružný film plný fantazie a především poučení. Jen je němý, ale to filmovým fajnšmekrům nevadí. ()