Hudba

Může to posloužit jako Lynchovská skládačka, kde se skrze měnící atributy postav pokoušíte rozpoznat, v jaké situaci se právě nacházíme. A stejně tak to může zasáhnout jako tichá potměšilá připomínka o vrtochách osudu, což byl vždycky stejně jenom poetický eufemismus pro nihilismus. Celá ta zápletka by se přeci nestala, kdyby tomu autu neuletělo kolo. Film Music je nejsilnější v momentech až syrové civilnosti, jako je všední dialog nad unavenou partií Člověče, nezlob se či okolní ruch ulice, který posloucháme ze starého prázdného pokoje - zde se nejvíce připomene letní bezčasí pamatované z dětství. Jakmile se film začne více věnovat ději, trpí zejména na to, že z důvodu požadované statičnosti, se tu lidi chovají srandovně roboticky. Informace kdo je kdo se blbě rafinovaně ukrývají do děje, ve kterém se promluví jednou za dvacet minut. Osobní černý puntík přiděluji filmu za to, že se mi po něm v noci zdálo o tom, že mám hlídat spícího novorozence, který se mi v náručí mění na dospělého chlapa a já nevím jak to zastavit ani vysvětlit. (13.02.2024)

Ďalší artový "masterpiece", z ktorého ma tak akurát rozbolela hlava. A možno to bolo aj z tých piesní, ktoré mi akosi nesadli. Celkovo ten príbeh sa snažil byť pútavo zobrazený pomocou hudobných motívov, ale ten koncept bol jednoducho nudný a fádny a nič svetoborné z toho nevzišlo a navyše tu každá minúta utekala pomalšie ako slimák náhliaci sa za svojou družkou na prvý sex. No proste tento film jednoznačne odporúčam len artovému fanatikovi, ktorý si v tom isto niečo nájde. 35 % (28.03.2024)

Za mňa len tak od plotny: Film ma síce načapal nepripravenú, chyba ale nebola len vo mne. Som prístupná experimentom  a znesiem statické obrazy i nevyslovené posolstvá, ak ma film zaujme. Režisérka si točí ale sama pre seba a ak je jej jedno, čo si z toho divák odnesie, nebudem si ani ja veľmi nad tým lámať hlavu. Oidipus, hm, nevychádza mi to. Mám porozumenie pre nekonvenčné prístupy, ak to ale nemá dušu /a tým nemyslím chorály všehomíra/, nemám záujem. Každopádne záverečná skladba je úžasná. (28.11.2023)

Hardcore art pro pokročilé. ___ Ještě nekompromisnější Angela, když jste si mysleli, že už to víc nejde, a zatím asi nejvíc nedivácký počin, co jsem měl možnost zhlédnout. Své výpustky a výmluvné mlčení tentokrát v kulisách letního Řecka dotahuje k svérázné dokonalosti a jen málokdy se ohlédne za sebe, zda ji ještě divák následuje. Někteří takřka celý film odzívali na telefonu. ___ Chvíli to láká, dráždí, zve mezi řádky, ale když na to přistoupíte a začnete hledat další vrstvy, zjistíte, že se tam už nic dalšího neskrývá. V ten moment už sledujete pouhé cvičení v režisérčině estetice, což se vzhledem k až hypnotickému účinku jejího předchozího filmu nutně jeví jako zklamání. ___ I když člověk z anotace jakž takž ví, "o co jde", stejně mám pocit, že bych to potřeboval vidět ještě třikrát, abych si to smysluplně poskládal, ale zároveň cítím, že o to Angele asi ani nejde, a nakonec je to svým způsobem dobře. Zbývá jen položit si otázku, zda jsem dostatečně velký connoisseur, abych to dokázal náležitě (d)ocenit. No, nejsem. Minule jsme si sedli víc. [Berlinale 2023] (04.03.2023)

Budem vyzerať ako ignorant, čo si neváži hĺbavé meditatívne filmy (so zdaním) presahov a (teoretickými) skrytými významami... - ale faktom je, že to tak asi bude. Na svoju obranu musím povedať, že som do tohoto zážitku šiel absolútne nepripravený, so zámerom nechať sa zase raz len tak prekvapiť filmom, o ktorom nič neviem a ani si dopredu nepozriem...  - inak by som tomuto dielu určite nekazil hodnotenie. Na to je život príliš krátky. V zásade mi pomalá a statická kinematografia nevadí, ak vládne nejakým iným príťažlivým atribútom filmového diela - či už krásou obrazu, výrazným hereckým prejavom, zaujímavou hudobnou zložkou alebo na druhej strane jasne alebo zaujímavo podanou myšlienkou. Ale film, ktorý je pomalý a statický... napriek svojmu názvu tichý, v ktorom za prvú polhodinu zaznie presne 7 slov (a z toho 4 sú mená) a ktorý ani do konca neprekoná nechuť k naratívu, mi zákonite musí pripadať nezmyselný a bezvýznamný. Pokiaľ mám ako divák urobiť všetko ja, teda doplniť si príbeh, význam, myšlienky... tak načo mi je taký film ? Pozerať na krásu prírody môžem na živých kamerách alebo v dokumente - a keď budem chcieť meditovať, pôjdem do lesa alebo budem sledovať bielu stenu. Vďaka HUDBE som zistil, podobne ako pri gruzínskom ZAČIATKU, že ma takáto podoba artovej kinematografie naozaj a vyslovene serie. Je to art nie vo svojom slova zmysle, ale pravom opaku umenia, maximálne tak introvertná obrazová esej, ktorá potrebuje vysvetlívky ale principiálne ich odmieta. Možno len nie som v v tom správnom životnom období alebo naladení oceňovať zábery z akoby zabudnutej pustenej kamery a dlhé minúty významne hľadiacich (rozumej čumiacich) ľudí a domýšľať si, čo mi autor chce, či skôr nechce povedať alebo či vôbec má čo povedať... alebo som len proste ten ignorant. Nuž čo už, dokážem s tým žiť. (21.11.2023)