Mistr amatér

Unikátní komediální seriál, který vedle kvalitního humoru nabízí tradiční vztahový prvek, jen zpracovaný netradičním způsobem. Master of None se totiž láskou a jejím průběhem zabývá velmi pozvolně a detailně a čerpá zkušenosti z reálného života, díky čemuž nastálé situace nepůsobí uměle, jako scénáristický kalkul ale naopak jako upřímné momenty ze života, které se mohou stát každému. Struktura vyprávění a jeho vizuální prezentace jsou na špici a obzvláště ve druhé sérii se dočkáme mnoha nádherných záběrů, které si nezadají s filmovou produkcí a seriál se tak pocitově často blíží těm nejlepším nezávislým filmovým vztahovkám. Ať už máte rádi Azize Ansariho či ne, dejte Master of None šanci, neboť jeho kvality jsou univerzální a zaujmou každého. (23.03.2018)

Tu píseň mám docela rád (Master of None), i když jsem ji poprvé slyšel až v roce 2011 jako sample v Párty Ábela "The Weeknd" Tesfaye. Docela rád mám i Noël Wells, kterou jsem zaregistroval díky jejím parodiím na Joannu Newsom a Zooey Deschanel (ještě před SNL). Naopak příliš nemusím Azize (P & R ani stand-upy). ___ Předpokládám, že obsazení "neherců" bylo záměrné, ale stejně. Pokud vás (Azize a Noël) svým "hereckým výkonem" zastíní Eric Warenheim, je tu něco špatně. (29.11.2015)

Ansari z velké části upravuje materiál ze svých stand-upových vystoupení do formátu tv seriálu. Přičemž problém není jen v recyklaci materiálu, ale také v tom, že to, co dobře funguje jako vyprávěná historka, nefunguje vždy dobře jako hraná scéna. Na druhou stranu ale dokáže přijít s něčím novým a vybroušeným jako je 9. epizoda "Mornings", omezená jen na prostor jednoho bytu, která zhustí vývoj ústředního vztahu do 30 minut. (15.11.2015)

Seriál, v němž rasové, etnické nebo genderové předsudky nepředstavují ústřední téma, nýbrž přirozenou součást životů postav zastupujících různé minority. Master of None je primárně seriál o životě nerozhodných velkoměstských mileniálů, kteří před sebou mají příliš mnoho možností, jak si zpříjemnit život a úskalích moderního randění, teprve sekundárně svědectvím o životě lidí, kteří jinak zůstávají ignorováni nebo nepochopeni. Od svého protagonisty si drží větší odstup než seriály jako Girls nebo Louie a více zohledňuje společenských a kulturní kontext. Zároveň jde o seriál vyznačující se větší formální hravostí a vizuální elegancí, zvlášť ve druhé sérii. Velice velkorysý přístup k postavám si v rozbíhavější druhé desítce epizod si na druhou stranu vybírá daň v podobě ledabylé charakterizace Francesky, odpovídající archetypu manic pixie dream girl. Vinou toho nejsou moc přesvědčivé ani epizody založené výhradně na sbližování ústředního páru, např. ta předposlední, hodinová, která by zřejmě měla připomenout Antonioniho studie odcizení, ale oproti zbytku seriálu působí prázdně, falešně a křečovitě. Výhodou Master of None nicméně je, že každá z epizod zpracovává z různých názorových pozic určité téma a funguje jako samostatný krátký film. Jednotlivé díly jsou tak velmi různorodé a neustále něčím překvapují, byť ne vždy v pozitivním slova smyslu (více tady). 80% (23.07.2017)

// 1. řada - Tohle je ten binge-watch, který jste hledali. První dvě epizody tomu lehce kolísá tempo a pořad/show se jakoby hledá, pak si to ale sedne, Aziz Ansari konečně začne hláškovat a rozjede se mix zápletek se situačními scénkami, které místy atmosférou připomínají 500 Dní se Summer a jindy zase ty lepší sketche od SNL. Je to zvláštní počin, nicméně hrozně upřímný, vtipný, milý a na tak krátkou stopáž (10x20) překvapivě filmově natočený. Feel-good seriál loňského roku, ke kterému se asi většina lidí dopracuje až letos. Nicméně odklad se silně nedoporučuje ;) 8/10 // 2. řada - Upgrade všeho, co bylo skvělé na první sérii. Plus ultra cute Alessandra Mastronardi, do které se zamilujete rychleji, než stihnete říct allora! 9/10 (19.01.2016)