Mohli by sme byť aj mŕtvi

Kdo by netoužil žít ve světě bez násilí, výčitek, vzteku a všech dalších lidských slabostí a zhýralostí? A může vůbec taková utopická společnost někde existovat? Film pracuje s myšlenkou, že kdesi za plotem a elektrickou bránou stojí bytový dům, který je oázou bezpečí, kde jsou noví obyvatelé vybírání obzvlášť pečlivě, kde se každé vybočení z klidu trestá vyhnáním na jednu noc ven před dům. Ano, může to možná i fungovat, ale i v takovém prostředí může vyvstat strach, že zlo se dostalo i sem. Film téma zpracovává poměrně věrohodně a charaktery a jednání postav působí i veskrze věrohodně, takže jsem se ani nenudil, což je rozhodně pozitivní. Ale přesto jsem měl celou dobu s filmem nějaký vnitřní problém. Možná mi jen vadilo, že vlastně divák neví, co se odehrává mimo tento bytový dům. Možná jsem jen nevěřil, že něco takového by reálně mohlo fungovat. Ale mám-li hodnotit film jako celek, tak ten u mě obstál a dokázal i podnítit k úvahám a myšlenkám. A to se rozhodně počítá. [29. Art Film Fest Košice] (21.06.2023)

Tak toto je značne bizarný snímok plný strachu a paranoje odohrávajúci sa na pozadí akéhosi fiktívneho apokalyptického sveta, o ktorom nie je vo filme najmenšej zmienky. Divák vlastne pozerá na nejaké príbehy ľudí v bytovom dome, ktorí sa niečoho boja a ktorí sa správajú prinajmenšom divne a bez logického súvisu. Nápad určite zaujímavý, ale to prevedenie je dosť zlé a úplne podrýva celistvosť a kvalitu celého snímku. 45 % (16.01.2024)

Nerad to říkám, ale chvílemi jsem se dost nudil. Vzhledem k mé netrpělivosti a potřebě mít především to, co zrovna jen tak mít nemohu, jsem si snímek zakoupil v rámci nejmenované české VOD platformy a trochu lituji mých těžce vydělaných 140Kč. Rozhodně měl námět mnohem větší potenciál, k jehož naplnění byly po ruce snad všechny ingredience (prostředí, herci, atmosféra, …), krom perfektního scénáře. Spousta zbytečně hluchých míst, kam by se dala vměstnat hromada zábavy a okrajových linek. (27.11.2023)

Mánie v Oku Obdivovatele (70%) Izolace a paranoia; slova, která k sobě mají stejně blízko jako vrah k oběti – kde se vyskytne jedno, tam brzy i to druhé. A tato prvotina, vzkvétající z rukou očividně velmi zručné režisérky, tento vztah obratně prozkoumává. Až pozoruhodné, jak úzce jsem si snímek provázal s počinem z herní indie scény Day 178, kde se na podobném konceptu buduje veškerá atmosféra (tvrdil bych, že díky zvolené formě i snáze). A stejně jako ve výše zmíněném plodu kreativity, i zde se mistrně pracuje s minimálním rozpočtem, který ve filmu zdaleka není toliko zřejmý, ať už se jedná o jeho hereckou či vizuální stránku (ta místy dokáže více než zaujmout). Celkově film působil obdobně dystopickým nádechem, jako díla Yorgose Lanthimose. Avšak i přesto filmu v cestě za výraznou výjimečností brání poněkud suchá dějová linie bez hlubší emoce, která by závěru, k němuž se film neodvratně řítí, dodala řádnou hutnost, s níž by ladně zarazila emocionální hřeb hluboko do temene divákovy lebky (tato suchost, chcete-li chladnost, děje by se však dala uvažovat i v prospěch témat, kterými se film zabývá). Co však filmu jednoznačně neprospívá, je absence jakéhokoli náhledu do nebezpečného světa za zdmi věžáku paradoxně ještě nebezpečnějšího – zde hrůzu v neznámu opravdu nenalezneme. A přece se jedná o velmi zdařilý snímek, u nějž lze zpozorovat spoustu předností společně s nejedním alegorickým výkladem – pakliže se chcete dívat (a já rozhodně chci). (22.11.2023)

Dvě hvězdy dávám za to dílčí vypodobení paranoie a absurdity, jinak je to nedomyšlená šroubovaná nejapnost, která zřejmě nemá větší ambice než toporně ilustrovat starou známou pravdu, že pokud se ze strachu izolujeme před okolím, stejný strach nás časem rozežere zevnitř. *** V Edisonu v rámci Be2Can, s ORL. *~ (11.10.2023)