Krásne bytosti

Výborný evropský film neupozorňuje jen na obvyklé trable dospívání, ale taky na zvyšující se agresivitu mladých. Nekončí však u konstatování faktu, jak je obvyklé v jiných dílech, ale přináší i určité řešení a nadějnou vizi. A důležité poselství, že kamarády je potřeba si vybírat. Občas selhává kamera ve snaze být cool, jinak ale nemám co vytknout, po delší době opravdu kvalitní dílo. (12.11.2022)

Já bych jim možná poradil, odstěhovat se z Islandu, protože takováhle notná dávka (psychickejch) problému je sice ''docela'' normální, ale že by se to všechno posralo takhle najednou, to už asi bude tím Islandem. Ty vole, fakt super, vstoupit do islandské kinematografii zrovna tímhle (i když nevím, jestli je zrovna nějaký velký výběr). Náročný film, kde si lidi podřezávají žíly, mlátí se ohořelými stromky, v barácích si nechávaj psí zvratky, mlátí se s islandskými Ukrajinci, uschovávají psí sperma v lednici (sakra, co mají s těmi psama), fetujou mech, cápci z ulice šukaj ovce, v každé situaci hned hledají basebalové pálky, jsou znásilňováni islandskými Ukrajinci, otčímové znásiňují a vypadají jak medvědi, o panictví přijdou ve čtrnácti a bůhvíco všechno ještě. Taky nevěřím na nějaké psychologické čakry, ale hned nemám potřebu fetovat a mlátit lidi na potkání. Ale samozřejmě, že je to všechno mnohem složitější. Podobnost se Zkaženou mládeží překvapivě ne moc do očí bijící, dramaticky je to vystavěné pěkně a nepříjemně, jenom do v jednu chvíli začne být až moc dlouhé. A v tu chvíli ještě přijde další zvrat, který definuje celý závěr a Vy si řeknete: ''Už ne!'' A ztratí se to kouzlo té deprese a síly. Takže to ubírá jednu hvězdičku. (25.02.2024)

Skvelá sociálna dráma, ktorej ale do dokonalosti niečo chýba. V mojom prípade ide o absenciu pedagogického dozoru v škole a až do konca filmu aj polície. Ťažko uveriť, že by udalosti prebiehali presne tak, ako vidíme vo filme. Inak Krásne bytosti dokážu emocionálne strhnúť, ukázať postavy v ambivalentnom svetle a predovšetkým s nimi dokážeme (sú)citiť, aj keď sa chovajú proti všetkým spoločenským pravidlám. Dôvodom je fakt, že scenár ukazuje aj rodinné pozadie (anti)hrdinov. Dôvodom ku konečnej spokojnosti je aj vygradované finále, ktoré ma presvedčilo o lepšom hodnotení. (18.09.2022)

Krásné bytosti v koprodukci Islandu, Dánska, Švédska či České republiky v mnohém nepřináší nic nového. Přece jen ale nenásledují triviální mustr a šikanovaný, zanedbávaný a nesmělý chlapec Balli nakonec není protagonistou, nýbrž hlavním symbolem mladistvého utrpení v rozvrácené rodině. Nejvíce prostoru dostává jeho vrstevník Addi, jenž má jako jediný z čtyřčlenné party milující, byť lehce podivínskou matku. Jeho vnímavou perspektivou nahlížíme neutěšenou existenci čtrnáctiletých kluků z chudého předměstí. Titulní partě, která mezi sebe přijme i ztroskotance Balliho, dominuje urostlý Konni, jenž si násilnými šarvátkami kompenzuje napjaté rodinné vztahy s otcem. Chlapci se vzájemně pošťuchují a zabavují se riskantními podniky i lehkými drogami, ovšem zároveň drží pevně při sobě a snaží se hledat kousek pochopení ve světě, jemuž vládnou fyzicky silnější a duševně zkaženější dospělí. Režisér Guðmundsson nás přibližuje k postavám právě nenuceným znázorněním jejich dětské přirozenosti i naznačováním naprosté absence citů ze strany rodičů. Když se pouští do bitky, tak jejich frustraci chápeme. Jednotlivé scény jsou navíc skvěle natočené, snové existenciální sekvence odpovídají nárokům přístupnější artové festivalovky a akčnější momenty působí intenzivně. Island je zde zastoupený jen špinavým městem, v němž na děti čeká depresivní budoucnost, pokud si důležité hodnoty nedokážou prosadit samy. 80 % (18.07.2022)

Zapomeňte na klasické šablony filmů o školní šikaně, tenhle film je chytřejší. A jeho hrdinů je vlastně také více než ta čtyřčlenná klukovská parta. Celé se to odehrává v nějakých horších částech Reykjavíku, prostředí je to stejně nehostinné jako poměry panující ve většině domácností našich hrdinů. A kupodivu se s tím moc netluče ani ta trocha nečekaného magična. (10.07.2022)