Krásne bytosti

Nic pro milovníky islandské přírody. Tu zde prakticky neuvidíte. Příběh by se mohl odehrávat v podobné chudinské / industriální čtvrti i na okraji Manchestru. Přátelství mezi teen kamarády v době stoupajícího násilí a šikany mezi mladistvými, často drsný a neútešivý, zároveň ale vyvážený podporou mezi nima a ochranářstvím. Námětem i zpracováním ne moc originální, ale dramaticky intenzivní. [KVIFF] (03.07.2022)

(7,5/10). Na snímky pocházející z této severské země se nedívám každý den. Proto mě upřímně zajímalo, kolik jsem jich za můj ČSFD život vlastně viděl. Byl jsem velice překvapený, že jich už pár bylo. Upřímně jsem si myslel, že Beautiful Beings byly vůbec můj první islandský film, ale ono ne. Historicky mým prvním islandským filmem bylo Against the Ice s hvězdou Game of Thrones. Ostatní filmy byly pouze koprodukcí, takže Beautiful Beings je mým druhým právoplatným filmem z této mrazivé země plné gejzírů. Přijde mi velice zvláštní, že když tato země disponuje tak obrovských přírodním bohatstvím, tak proč to nezakomponovali nějak do toho filmu. Island je proslulý svou dechberoucí přírodou, takže jsem byl jako divák z pouhého náhledu do měst a ulic mírně zklamán. Ovšem všechno ostatní je jedinečným zážitkem, který jsem prožíval velice intenzivně. Vůbec se nedivím, že tento film patřil k nejúspěšnějším snímkům loňského KVIFFu. Kvality jsou zde nezpochybnitelné, hlavně co se žánru dramatu týče. Sledujeme radosti a bolesti skupiny naprostých islandských sígrů kteří dávají rádi lidem na budku. Každý z nich je naprosto jiný, ale spojuje je jedno velice silné přátelství. Měli mezi sebou jedinečnou chemii, která kombinovala chlapáctví v podobě stříkajícího adrenalinu během bitev a úchylných konverzací, společně s čistou a nefalšovanou láskou. Nejsilnější moment celého filmu přijde rozhodně na osudové párty. Síla této scény je neskutečná a vypálila se mi hluboko do paměti. Velice zajímavým prvkem celého snímku je ezoterické téma, které odděluje tento film od ostatních dramat. Nemůžu se rozhodnout, jestli mi to místy nepřišlo už kapánek moc, ale jako doplňující prvek to k tomu filmu patřilo. Navíc když byly tyto výjevy doplněny pestrou paletou barev, které divákovi evokovaly polární záři. (14.05.2023)

Vznikání efemérních souručenství, poetických a křehkých, která mnohdy stojí na vodě a nemusejí přežít napořád, ale díky nimž mohou své dětství a dospívání přežít kluci z mizerných sociálních a rodinných poměrů, pakliže si dovolí nechat aspoň občas vyplout na povrch sklony k solidaritě, přejícnosti, vzájemnosti. Vzájemnost, vnímavost a otevřená komunikace jako cesta k přežití a možná i smyslu života, ať už na drsném venkově, nebo ve městě, je zřejmě nosným tématem tvorby tohoto nového islandského režiséra. Nebude nejspíš náhoda, že jak starší bratr v Údolí velryb, tak jeden ze zdejších hlavních hrdinů se jmenují Arnar (Addi), což je režisérovo prostřední jméno. *** Vedle bravurní práce s herci, s kamerou, se střízlivostí a poetikou v obraze i zvuku stojí za to zvlášť ocenit i rytmus, vědomou pozvolnost budování dramatu, kdy skutečně musí uplynout nějaký sledovací čas, než se změní počáteční dojem, že sledujeme depresivní konstelaci zoufalých kluků, kteří se osaměle smaží každý sám ve svém pekle, děj postupně nabere všechny kvality a zahustí se sítí vznikajících mikrovztahů a mikropřátelství a pronikne do něho v mnoha podobách i prokazované dobro, vznikající důvěra, bezpečí vzájemného vedení, laskavost, prožívaná krása a s tím vším také vědomí, že prožívaný život má smysl a hodnotu, i když nikdy nelze zaručit, že něco přetrvá. (Malý sál Lucerny, 19. září, s Lídou.) *~ (20.09.2022)

Čakal som novú Skazenú mládež, no tá sa našťastie nekonala. Miesto toho som dostal citlivo vyrozprávaný príbeh o mladých kamarátoch, ktorí tak nejak... žijú. So všetkým, čo im život dal, ale taktiež o to snaží odobrať. Avšak chvalabohu to nie je len príbeh o bolesti a utrpení, ale taktiež aj o nádeji na lepší zajtrajšok, o chvíľkovom pocitu šťastia, o snahe uniknúť od boľavého života a odtrhnúť sa z okovov. Miestami to možno strácalo moju pozornosť, možno to strácalo na kráse a možno tam sú chvíle, kedy filmu dochádzal dych. Ale taktiež tam bola islandská príroda. Hudba. Mladosť. Citlivosť. Vtip. Moment. Láska. Priateľstvo. Priateľstvo, ktoré bolo silné a krásne. Rovnako ako citlivý a emocionálne inteligentný Addi. A vlastne aj tie ďalšie bytosti. (16.06.2023)

„To je nějakej totální mimoň.“ - „Jak můžeš něco takovýho říct?“ - „Koukni na něj. Kdo se nechá takhle zmlátit a pak se ještě ukazuje v televizi?“ Vzhledem k tomu, že jsem si z obsahů přečetl jen ten krátký na IMDB, čekal jsem asi trochu něco jiného. Přesněji řečeno, druhá Zkažená mládež se nekonala, stejně tak hlavní fokus se rychle přesunul na jinou z postav. To mi ale ve výsledku vůbec nevadilo. Tohle sociální drama se zaměřilo na problémovou mládež obecně, přičemž by se dalo přenést z Islandu do prakticky libovolné země, natolik je téma a jeho zpracování univerzální. Jako hlavní důvod problémového chování postav film označuje jejich zázemí, resp. rodinné poměry. A to způsobem velmi autentickým, divák nemá potřebu to zpochybňovat, ani v tom nevidí nějakou přehnanou emoční manipulaci, spíš naopak. Za slabší považuju asi jen ty „speciální schopnosti“, které byly možná efektní, ale já bych se bez nich klidně obešel, a pak výsledek vyšetřování, jenž mi přišel o něco méně uvěřitelný. Jinak spokojenost, celkově dám slušné 4*. (15.01.2023)