Navalny

In today´s world of fake news, we don´t trust sources. Because we don´t trust humans. We trust data. O Navalném stejně jako o Bellingcat. Stejnou měrou překvapivě intimní vstup do několika týdnů života po otravě jako investigativní. Nebojí se to klást otázky na tělo, ukazuje to Alexeje jako občana echt charismatického a odhodlaného, se kterým se však nějaká ta ale rovněž pojí. Na to, že tomu zcela chybí odstup od událostí, na to jak moc je to aktuální, tak se to straní mravokárnosti, piedestalové medailonkovitosti, zkratky a mluvících hlav bez emocí. O něco podobného se svého času pokoušel snowdenovský Citizenfour, ovšem krutě neuspěl. Navíc je tu i občasný šibeniční humor; někdy chtěný a někdy plynoucí ze situace (facepalm fest během telefonátu) či absurdity režimu a jeho vykonavatelů (aneb zdravíme opět Moskvu4). Každopádně natolik dobré i přístupné bez podbízivosti, že i kdybyste na Alexeje byli alergičtí či byli tvrdě prorežimní, tak za vidění to stojí. A v uvedených příkladech vlastně dvojnásob. (27.04.2022)

Dnešní divák by si řekl, že je moderní do Ruska kopat, vzhledem k tomu, kde teď jsou. Ale tvůrci tohoto dokumentu přitom celý ten projekt připravovali dřív, než se začalo vůbec něco dít. A vtip je v tom, že přesně odpovídá na nejpalčivější otázku současnosti, co je v Rusku tak špatně. Pro mě osobně jsem zde získal solidní množství zajímavých informací. Plus bonus, který mi novinami tenkrát nějak unikl, a který bylo fakt zajímavý sledovat. Ten typ dokumentu s vypovídající hodnotou a s obsahovým přesahem, který jej povyšuje na vyšší úroveň. (09.06.2022)

Vezmu-li dokument samotný a události v něm zachycené, tak tady asi vidíme to, jak se to stalo. To, co mi na konkrétním zpracování vadilo, byla přílišná hra na city. Režisér po nás chce místy až moc, jak máme Navalného vnímat. Navíc je tu Navalnyj vykreslen hlavně jako hrdina. A on určitě v tomto momentě tímto je. Ale několik věcí mi tu schází. Co dělal dříve? Jak se měnila jeho povaha? Jaké byly jeho přešlapy? Od dokumentu, který má v názvu je příjmení, bych čekal, že se o něm dozvíme více a ne jen ten nejdramatičtější závěr. Nikdo z nás totiž není černobílý. Každý ujdeme nějakou cestu a měníme. A to tu zásadně chybělo. (30.04.2024)

V prvom rade si treba uvedomiť, že nie je možné natočiť dokument či už o Navalnom alebo Putinovi tak, aby s ním boli obidve strany spokojné. Vždy bude niekto tvorcom vyčítať neobjektívnosť. V tomto bode si treba uvedomiť, kto svoje zistenia poskytuje od seba nezávislým svetovým médiám (Spiegel, CNN a ďalšie), aby informácie overili a spracovali, a kto všetko tlačí iba cez štátom kontrolované médiá. Ak by som mal však hodnotiť dokument po formálnej stránke – mal emócie, humor, sprostredkované informácie podával jednoduchou, stráviteľnou formou. Nemám mu veľmi čo vyčítať. (31.08.2022)

Tady není o čem. Další prozápadní tajtrlík a nastrčená loutka. Sáhni do pytle a vytáhneš Navalnyho, nebo Zelenskyho. Jen zaslepenej, naivní blázen tohle může obdivovat a fandit tomu. Všivá propaganda, která nemá obdoby. I takový Pepíček Goebels by si rval vlasy hrůzou a zoufalstvím, jaký byl břídil, to se musí nechat. Ovšem kdo hltá svatou bednu ČT a ŽumpoSeznam a podobně zkorumpovaná média, tak se jeden nesmí divit. Amerika zas založila oheň mimo své území. A z rozložené Evropy si udělala lokaje, který přikládá do ohně a bude i hasit. A my to všechno zaplatíme. Ještě jsme nepřestali srát modrožlutá hovna a stále přilíváme olej do ohně. Naše excelentní vláda v čele s probruselským zaprodancem Fialovým hnusem a jeho poskoky nás každý den ženou do větších a větších hoven. Většina, už potajmu, aby se neřeklo, stáhla ocas a pochopila, že je třeba diplomacie a dělat vše pro svou zemi. Kromě pár zoufalců v čele s náma. Hysterická čivava štěká na klidnou dogu. Stydím se za to, že se ten fialovej sráč vylíhl v Brně. (06.06.2022)