Legenda jménem Vox Machina - Série 1

Původní  sérii Critical Role neznám, ale tím, že jsme s kamarády často hrávali Dračí doupě, tak jsem neměl problém se do tohohle seriálu ponořit. Za mě je to zdařilá fantasy, která má tak akorát humoru i napětí, aby mě udržela u obrazovky a ani chvilku nenudila, příběh je promyšlený a překvapivý, postavy jsou zajímavé, a tak akorát sympatické, aby si žádná vysloveně nekradla celou show pro sebe a zároveň jste neměli problém mít každou z nich z nějakého důvodu aspoň trochu rádi. Výhoda fantasy příběhů založených na DnD je i v tom, že hráči během hraní dokážou přijít velmi často s originálními a nečekanými řešeními problémů, které si pro ně Pán jeskyně připravil a některé z nich se evidentně promítli i do seriálu, takže kromě osvědčených fantasy linek, které se i tady objeví, dostáváte i slušnou dávku originality. Začátek byl super, cesta nesourodé partičky hodně extravagantních hrdinů na výsluní se mi opravdu líbila a byla plná hodně vtipných momentů i povedených hlášek. Druhá část kolem Percyho pomsty už byla mnohem víc tradiční s některými očekávanými zvraty, ale pořád dostatečně dobře zpracovaná na to, abych si vše užil. Za mě spokojenost a těším se na další putování s touhle partou. 8,4/10 (02.01.2023)

Stejně jako tepláková souprava, zažívá fantasy, ve své největší geek formě Dungeons & Dragons, návrat na mainstremové pole zábavy. Komiksy teď tolik netáhnou, takže je logické, že potřebujeme nové hrdiny. Vox Machina, byť je to seriál animovaný, je po hodně dlouhé době věrný zástupce D&D a dělá svoji práci opravdu dobře. Na cesty se vydáme s typickou klišé družinou, kterou by si vytvořila asi každá hráčská partička, ale příběh, který prožijeme, už tak klišé není. Hvězdu srážím za možná až moc velké zvážnění v druhé půlce série. Infantilní, sprosté vtípky celé skupiny jsou jedním z netradičních taháků tohoto seriálu a v posledních několika epizodách jde humor zcela stranou. (21.04.2023)

Exceletní pilot, avšak pořádně se příběh rozjíždí s koncem druhé epizody a dočkáte se úžasně provedené revenge story. Excelentní postavy, ač už naši hrdinové, či antagonisti. Humoru tu také nechybí a příběh se vine skvěle. Critical Role jsem vždy sledoval jen úryvky a partičku jsem si zamiloval a převedení jejich příběhu do seriálu pod štítem Amazonu byl náramný nápad. Tohle se opravdu povedlo. (10.02.2023)

"Vox Machina, what a fucking joke!" ___________ Kvalitního fantasy matroše není nikdy dost – zvláště pak když jde o adaptaci herní kampaně Dungeons & Dragons.... Aneb to nejlepší z Dračáku, WoWka a všelijakejch fantasy chujovin v jednom výhodném seriálovém balení. Vox Machina je nejenom jakousi poctou ale zároveň i parodií na klasický dobrodružný fantasy ze starý školy, která je stylizovaná do ukrutně nekorektního R-kovýho animáku pro dospělý. V mnoha ohledech se ale seriál drží příliš zkrátka a není to zas tak ujetej odvaz s bandou potrhlejch nesourodejch pošuků alá Strážci Galaxie. Celej příběh se navíc motá kolem jedný nesympatický postavy – pistolníka Percyho aka lorda Percivala Fredricksteina von Musela Klossowskiho de Rola III. Zamrzí tak relativně promarněný potenciál, poněvadž kdyby se namísto kontinuálního příběhu využilo epizodického vyprávění a prozkoumávání fikčního makrosvěta (kterej je trestuhodně upozaděn a nevyužitej), šlo by o prvotřídní fantazijní podívanou – ale kolem a kolem jde o fajnovou nenáročnou oddechovku, ideálně na dlouhý cesty busem nebo vlakem. První epizoda se mi paradoxně líbila nejvíc, postupem času onen moment překvapení (krom pár výjimek) vyšuměl do ztracena. Uvidíme s čím se vytasí druhá série.... jo a mimochodem: Scanlan steals the show. (10.08.2022)

Hodně zvláštní mix temné a děsně osudové příběhové linky, spousty krvavě brutální akce a scének vyplněných neobratnými pokusy o vulgární idiotský humor. Archetypální postavy s psychologickou hloubkou vydefinovanou moudry z lifestylového časopisu (buď tím, kým doopravdy jsi) tu slouží výhradně jako věšáky na samoúčelná dramata, která jsou sice sem tam dobře vypointovaná, mnohem častěji se ale nesou v duchu beznadějná situace – deus ex machina vyřešení – další beznadějná situace – další objevení se nových sil, zásah shůry, zázrak, cokoli. No, nejpozději od půlky je už asi každému jasné, že přes všechnu tu děsivou temnotu a strašlivá nebezpečí se hlavním postavám nikdy nic nestane, protože ať jsou jakkoliv v ohrožení/těžce raněné/umírající, stejně se zhruba do deseti vteřin nějak zázračně postaví na nohy a s pokřiveným úsměvem na rtech a nějakým tím shit nebo fuck rozmáznou hnusáky po stěně. Nepřítomnost jakékoliv funkční romantiky je rovněž jasným ukazatelem, že tahle ve své podstatě pubertální partička je opravdu dobrá hlavně v tom tvářit se strašlivě cool a namachrovaně. Bonbónkem je pak random vytěžování klišovitých plot twistů (typických spíš pro anime) jako bratr proti sestře, zhypnotizovaní přátelé proti sobě navzájem nebo sebedestruktivní posedlost pomstou. Takže v mnoha směrech zábavný pokus, ale přiznejme si, že představa, že jadrné vyjadřování, ztmavené scény a zombíci ukusující lidem hlavy udělají z animáku pro teenegery animák pro dospělé je ukázkou právě té nedospělosti, kterou ti hrdinové vlastně reprezentují. (28.02.2023)