The Covenant

Souhlas vesměs s Lacem. Určitě o něco povedenější než Butlerův Kandahár. Řemeslně slušně zvládnutý a ani akční scény neurazí, ale časem začne tempo trochu uvadat i když závěrečný finále to vynahradí. No možná, že bych nakonec i ty nejslabší možný čtyři hvězdy dal, ale to vysoký hodnocení se mi nezdá, takže za mě 65% (10.07.2023)

Vlastně to není nijak složité. V první části musí dostat jeden hlavní hrdina toho druhého z bodu A do bodu B a v té druhé si jen protočí role. Ale nakonec proč ne? Má to chlapácký esprit, slušnou akci a sympatické herce, kteří hrají postavy, jimž se dá úplně v pohodě fandit. A není to jen proto, že v opačném případě by jste museli držet palce Talibanu. Už dlouho jsem se nepřistihl, že bych si tak moc přál dobrý konec pro všechny zúčastněné. S Covenantem se sice mezi nesmrtelné žánrovky nezapíše, ale Ritchie dokázal, že zvládá i válečnou tématiku a o to víc se těším na jeho druhoválečný projekt. 80% (13.06.2023)

[65%] Docela jsem se na tento film těšil. Nebudu zde ani rozebírat, že je to od Ritchieho a jestli v tom poznám jeho režijní rukopis atd. Stejně nemám spoustu filmů od něj nakoukáno … Noo, dobrý film to asi je, neříkám, že ne, jen mi přišel strašně moc usekaný. První půlka mě bavila teda více, ta druhá už mi přišla strašně moc zdlouhavá. Takže problémem filmu je dle mého názoru tempo. Jinak si nemohu stěžovat. První půl hodina se tak nějak rozjíždí, ale velmi nadějně. Mezi cca 30 a 60 min máme téměř nonstop syrovou, krvavou a realistickou akci; pěkné přestřelky a docela velké napětí. No a v té druhé půlce už je to takové zdlouhavé … Finále opět akčně dobré, ale už ne tak úderné jako akční sekvence před tím. Po technické stránce je to excelentní, a i po té herecké. Jake Gyllenhaal je zárukou kvality většiny jeho rolí. Ještě ta hudba mi přišla chvílemi taková podivná, ale co už. No, asi jsem velký kverulant, rád bych hodnotil lépe, ale co nadělám … Solidní záležitost to je. Podruhé to asi už nedám, uvidím … (03.06.2023)

Stále mi behal po rozume Mayday s Butlerom, kde som tiež čakal akčnú nálož a napokon som sa dočkal prekvapivo komorného príbehu o netradičnom chlapskom spojenectve, ba miestami až priateľstve. Ale samozrejme s tým, že The Covenant je predsa len iná liga (sorry, Jean-François Richet). Áno, aj tu som sa tešil na strhujúcu akciu a nie, ani tu som sa jej nedočkal. Ako v Mayday, aj v The Covenant akcie je relatívne málo a jednak to, čo tu je, nie je žiadne enormne strhujúce divadlo, to si treba napísať na rovinu. Ako-tak zasiahne azda len prepadovka v lome a finále pri priehrade, ale obe scény nie ani tak kvôli špičkovej bojovej choreografii (ktorá tu proste nie je), ale skrátka z dôvodu, že vám záležalo na postavách... a škrie vás každá preliata kvapka krvi. Sakra vám na nich záleží najmä na konci. To už ich máte zadreté pod nechtami a ste zvedaví, ako to skončí. Želal som si, aby sa to skončilo dobre... ale toto je film Guya Ritchieho. Najviac ma nudila stagnujúca (paradoxne najakčnejšia) dlhá pasáž, kedy dvojica uteká pred presilou a pokúša sa z posledných síl ako-tak vyrovnať skóre. Občas ma zarazila biedna práca s logikou. Neverím, že ak by Taliban hľadal osobu X a poznal by jej brata a vedel by, že ten brat vie, kde sa osoba X nachádza, že by to z neho nevydoloval. Brat síce vysvetlí, ako je to možné, ale aj tak som nechápavo krútil hlavou. A ak by som bol vojak na úteku pred smrteľne nebezpečnými nepriateľmi a vedel by som, že odhalili dom, v ktorom som sa cez noc ukrýval, fakt by som sa následne naprieč stavbou neprechádzal vystretý a tak, aby ma videli z diaľky X kilometrov, aby ma mohli zamieriť a luxusne trafiť do hlavy. Film teda trpí nielen divnou (ne)logikou, ale i nevyrovnaným tempom. Je ale pravda, že to až tak nevadí, lebo postavám úprimne držíme palce a režisérovi sa perfektne podarilo vystihnúť ten pocit, keď viete, že ste niekomu dlžný za záchranu života a viete, že ak mu to nesplatíte (nech to stojí, čo to stojí, pokojne aj váš život), nebudete sa už nikdy pozrieť do zrkadla. Je tu viacero strhujúcich a intenzívnych scén, paradoxne nie akčných, ale psychologických. Napr. keď sa isté dve postavy po X mesiacoch znova stretnú, prebehne ich prvé stretnutie len s malým množstvom slov. Napriek tomu im všetky emócie dokonale čítate z tvárí. A manželkin preslov sa možno zaradí medzi najsilnejšie scény hollywoodskej kinematografie roku 2023. Veľmi dobrá hudba. Inšpirované skutočnými udalosťami. Chýbal mi dodatok z obdobia, čo sa stalo „potom“. Ale možno to bolo správne rozhodnutie. (03.09.2023)